Český premiér Petr Fiala (ODS) a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Když v roce 2021 probíhala volební kampaň, v některých médiích soustavně vycházely výsměšné komentáře o tom, že Petr Fiala nikdy nebude premiérem, nemá charisma, je směšné, když říká, že vyhraje, a i pokud by se to stalo, určitě se spojí s hnutím ANO (to je ostatně komentátorský folklór všech voleb). Petr Fiala si po roce své vlády může jasně říct, že všem úplně vytřel zrak.
Situace, ve které Fialův kabinet vládne, je samozřejmě bezprecedentní. Nejprve bylo nutné vypořádat se s problémem jménem Miloš Zeman, a to ještě na konci roku předchozího, kdy se zdálo, že prezident odmítne jmenovat nejméně jednoho člena vznikajícího kabinetu. Všichni okamžitě začali spekulovat o tom, jak moc Fiala ustoupí. Místo toho zvolil taktiku klidné síly a je tu doposud vláda, jakou od začátku chtěl on i jeho koaliční partneři.
Právě pětikoalice je úkol, který sice do značné míry nutí člověka přestat jasně prosazovat program jedné strany, ale hlavně vyžaduje trpělivost, schopnost vyjednávat a zároveň ve vhodnou chvíli necouvnout. Nyní je jasné, že tohle Fiala umí, přestože se rozhodně nedá o všech členech jeho vlády říct, že by jim neprospěla výměna (už někdo řekl ministru Válkovi, že politik musí umět komunikovat?).
Jenže pak přišla válka na Ukrajině, která překryla úplně všechny ostatní problémy. A Fiala se stal lídrem v pomoci napadené zemi. Objevila se situace, na niž mnozí z nás už dávno zapomněli – mohli jsme být hrdí na svoji zemi. Byl to právě Fiala, který s několika dalšími státníky vyrazil do Kyjeva ve chvíli, kdy opravdu mohlo jít o život. A byl to Fiala, který ani jednou nezpochybnil pozici České republiky, ačkoli čelil nekonečným útokům ze strany opozice, které přece jde o „naše lidi“. Těžko říci, zda je to pozice udržitelná pro další volební úspěchy, pro udržení morálního kreditu ale nešlo udělat víc. A to je skvělá zpráva.
Stejně dobrou zprávou je také právě končící české předsednictví Evropské unii. Petr Fiala se ukázal jako státník, který je schopný leccos vyjednat, dovede být sebevědomý a dává najevo, že naše země už nebude jenom hloupým kverulantem bez vlivu, ale státem, který je schopen nastolovat agendu. To je po letech, kdy trestně stíhaný milovník dotací Andrej Babiš soustavně blábolil o tom, na koho má v Evropě telefonní číslo, ale nevyjednal vůbec nic, jen o něm a jeho problémech opakovaně jednal europarlament, skutečně něco jako živá voda.
Ano, v posledním roce se naše země zásadně změnila. Předseda vlády se prostě a jednoduše chová normálně, odpovídá na otázky, nemusíte se na každé tiskové konferenci stydět a obávat, jaký nesmysl zase řekne. Najednou působíme jako opravdová západní demokracie. Vzhledem k tomu, že prezident Miloš Zeman není příliš vidět, tak ani on tuto reputaci už není schopen příliš narušit. A snad už v těch posledních týdnech ani nenaruší.
Fialův kabinet samozřejmě můžeme kritizovat, je také za co. Leckdy také podléhá populistickým nápadům (pět tisíc korun jako příspěvek na dítě byl opravdový babišovský nesmysl), nedokázal zatím dostatečně naši zemi odstřihnout od vlivu holdingu Agrofert a místo toho mu stále posílá peníze, a někdy se zdá, že se proti Babišovi či Zemanovi vymezuje více než nedostatečně. Ve skutečnosti ale v kontextu mezinárodní situace musíme každý den děkovat za to, že se podařilo sestavit koalici prozápadních stran, které nás nedovedly tam, kam Viktor Orbán Maďarsko. Ostatně vzpomínáte si ještě, kdo hystericky volal po tom, aby vláda zastropovala ceny pohonných hmot? My ano, pánové Babiši a Havlíčku.
