Velvyslanec Velké Británie v České republice Matt Field. FOTO: Anna Boháčová / Mafra / Profimedia
FOTO: Anna Boháčová / Mafra / Profimedia
ROZHOVOR / „Máme toho více společného než toho, co nás rozděluje,“ říká velvyslanec Velké Británie v České republice Matt Field o vztazích mezi oběma zeměmi. „Myslím si, že jsme spolu udělali více věcí za posledních 18 měsíců než kdykoliv předtím. Obchod se zvyšuje, je o 16 nebo 17 procent vyšší než vloni,“ dodává v rozhovoru pro deník FORUM 24. Mimo jiné ale mluví i o českém pivu a o britské královně Alžbětě II., se kterou se setkal, když nastupoval na svoji minulou misi v Bosně a Hercegovině.
Pane velvyslanče, o vás se ví, že máte rád ragby. Právě teď probíhá mistrovství světa, ve kterém se Anglie probojovala až do semifinále. To je možná trochu překvapení, protože před šampionátem anglický národní tým nebyl v dobré formě. Jak zatím šampionát hodnotíte?
Před mistrovstvím jsem měl malé očekávání, jako asi většina anglických fanoušků, ale zatím je to příjemné překvapení. Další zápas s Jihoafrickou republikou ale bude velký test. Chci být optimistický, ale bude to těžký zápas. Během mistrovství jsme viděli několik překvapení, možná uvidíme další.
Takže si myslíte, že Anglie může letošní šampionát vyhrát?
Myslím si, že může, ale nejsem si jistý, že vyhraje.
Na misi v České republice jste už přes osm měsíců. Na sociální síti X vás sleduje přes 57 tisíc lidí. Stále ale občas používáte hashtag #JsemTuNovej. Pořád si myslíte, že jste v České republice nový, nebo už se cítíte trochu jako Čech?
Cítím se jako doma, a to hlavně kvůli velmi vřelému přivítání. Od prvního dne byli lidé velmi otevření, vstřícní a vřelí. Stále se ale cítím nový. V Praze možná trochu méně, protože jsem tady strávil hodně času. Většinu času se ale cítím nový.
Překvapilo vás to přijetí?
Vlastně ano, protože bylo velmi pozitivní. Dostal jsem spoustu tipů, když jsem se zeptal, kam mám jít, jaké knihy si mám přečíst, jaké filmy si mám pustit. Byl to moc dobrý začátek právě proto, jak mě a moji rodinu Češi přijali.
Váš předchůdce Nick Archer byl, stejně jako vy, jedním z těch více známých velvyslanců. Jeho video, ve kterém se s Českou republikou tak trochu loučil před loňskými Vánocemi, vidělo zhruba půl milionu lidí. Je to, řekněme, nějaká taktika britské diplomacie, že jsou její velvyslanci vidět?
Myslím si, že ano. Očekává se, že každý britský velvyslanec všude na světě bude používat tradiční média a sociální sítě. Velvyslanci by měli být vidět, měli by se snažit ovlivňovat různé věci. Říkám, že diplomaté jsou první influenceři, taková je naše práce, takže není překvapení, že se snažíme používat tyto nové nástroje. Nick je pro mě fantastický příklad. Známe se celou moji kariéru v diplomacii, je to skvělý kolega a dal mi i malou roli v jeho videu na rozloučení, což pro mě byl perfektní start.
Měl by být humor součástí moderní diplomacie?
Myslím si, že tam má místo. Speciálně pro britské diplomaty – humor je součástí naší kultury, často je i důvodem, proč mají lidé rádi Velkou Británii, proč se dívají na naše filmy – má své místo; není to samozřejmě ta hlavní věc. Myslím si však, že trocha humoru je na místě.
Nedávno jste byl v Plzni a na twitteru jste se ptal, jak brzo si může dát člověk pivo, aby nevzbudil pohoršení. Navštívil jste ale i Brno a další místa v České republice. Máte už nějaké oblíbené?
Je toho pořád hodně, co musím objevit. V Plzni to bylo skvělé. Je kvůli pivu známá po celém světě, ale měl jsem tam několik setkání s panem hejtmanem a některými podnikateli. Stejné to bylo v Brně a Ostravě. Byl jsem také v Liberci, Mariánských Lázních a dalších místech. Mám ale pořád dlouhý seznam toho, kam chci jet. Olomouc a Zlín budou další na řadě. Všude, kde jsem byl, jsem si to užil, ale musím toho ještě hodně vidět, abych se mohl rozhodnout, kde to mám nejradši.
Do Brna jste z Prahy jel vlakem. Budete v tom pokračovat třeba právě i při cestě do Olomouce?
Jedu na více míst, takže budu muset jet autem, ale radši jezdím vlakem. Pokud bych měl možnost si vybrat, tak si vyberu vlak.
Zmiňovali jsme plzeňské pivo. Je české pivo lepší než to britské?
To je nebezpečná otázka. (smích) Naštěstí můžu říct, že stále dělám výzkum, stále objevuji. Ve Velké Británii bych pil tmavší piva, nebo piva z řemeslných pivovarů. Česká piva jsou trochu jiná. Nemusím si ale vybírat jen jedno, chutnají mi různé druhy.
Takže zatím žádné oblíbené české pivo nemáte?
Zatím ne, ale chutná mi Vinohradský pivovar a Pivovar Matuška.
Většina britských velvyslanců hovoří jazykem země, ve které působí. Vy se například učíte česky. Otevírá vám jazyk dveře k tomu, abyste jako velvyslanci, pochopili kulturu země?
Od každého britského velvyslance se očekává, že se jazyk naučí, jak nejlépe umí.
Proč?
Má to několik důvodů. Jak jste řekl, otevírá to dveře. Myslím si, že je to i výraz úcty. Máme štěstí, že anglicky se mluví na mnoha místech. Je to jazyk mezinárodních vztahů. Neměli bychom ale být líní, protože tím, že se jazyk naučíme, vyjadřujeme úctu našim hostitelům. Další důvod je to, že jazyk pomáhá lépe tu zemi poznat. Když vám někdo něco přeloží, jste vždy jeden krok pozadu. Mojí prací je to, abych porozuměl zemi, a to, abych komunikoval s lidmi. Čeština je ale složitý jazyk.
Máte magisterský titul v oboru japonských studií. Je čeština těžší než japonština?
Čeština je nejtěžší jazyk, jaký jsem se kdy učil.
Co je pro vás nejtěžší?
Výslovnost je dost těžká. Čeština má některé hlásky, které žádný jiný jazyk nemá. Je to výzva, ale jsem odhodlaný a je to pro mě důležité, tak se snažím.
Kolik času tomu věnujete?
Snažím se učit během celého dne. Ráno, když dětem chystám snídani, si pouštím Český rozhlas. Snažím se sledovat Českou televizi, poslouchám českou hudbu, nebo se dívám na české filmy.
Jak se v Česku líbí vaší rodině?
Máme štěstí, protože se všichni usadili velice rychle. Částečně i proto, že Praha je skvělé místo k životu. Snadno se po ní pohybuje, do školy jezdí děti tramvají a užívají si, že jsou tady nezávislé. Začali jsme spolu objevovat Česko, takže jsme spolu venku, chodíme na procházky, máme rádi výstavy a další věci, které se tady dějí, takže máme pořád co dělat.
Máme společné zájmy, není to jen fotbal a pivo, ale i další věci. Spojuje nás i kultura.
Pokud byste měl srovnat Čechy a Brity, co mají společného?
Máme toho více společného než toho, co nás rozděluje. Máme společné zájmy, není to jen fotbal a pivo, ale i další věci. Spojuje nás i kultura. Jeden z mých oblíbených zážitků je, když začínal festival Pražské jaro a vystoupil velšský orchestr s českým dirigentem a hrál Moji vlast. To je skvělý příklad česko-britské spolupráce. Smysl pro humor je další most, který nás spojuje. Myslím si, že Češi jsou docela přímočaří, a to se mi líbí.
V britské diplomacii si budoucí velvyslanci částečně vybírají místo, kde chtějí pracovat. Proč jste si přál jet do České republiky?
Měl jsem štěstí, věděl jsem, že chci jet do České republiky, ale nebyl jsem jediný. Práce v Česku je populární a je hodně lidí, kteří tady chtějí dělat velvyslance. Myslím si, že mě přitahovala příležitost pracovat v zemi, která je Velké Británii blízká. Máme společnou historii, během druhé světové války byli Češi v RAF, Tomáše Garrigue Masaryk a další lidé byli spojeni s Velkou Británií. Moje práce je ale o budoucnosti a ne minulosti. Je o identifikování věcí, které spolu můžeme dělat.
Jak byste definoval aktuální vztahy mezi Českou republikou a Velkou Británií?
Jsou skvělé a stále se zlepšují. Myslím si, že jsme spolu udělali více věcí za posledních 18 měsíců než kdykoliv předtím. Obchod se zvyšuje, je o 16 nebo 17 procent vyšší než vloni. Pracujeme spolu na kybernetických výzvách. Jsem ale trochu chamtivý a chci, aby to bylo ještě lepší. Myslím si, že v následujících čtyřech letech se můžou naše vztahy ještě zlepšit.
Co jsou vaše hlavní priority během mise v České republice?
Ta největší je, jak můžeme naše země udělat bezpečnější, a Ukrajina je toho součástí. Česko i Velká Británie zjistily, že pokud Rusko může zaútočit a okupovat jinou zemi bez následků, ohrožuje to nás všechny. Jsme spojenci v NATO a musíme pracovat na tom, abychom zabránili budoucím hrozbám. To zahrnuje i kybernetické a online hrozby.
Druhá priorita je v oblasti vytváření pracovních míst a obchodu. Ten se sice zvyšuje, ale můžeme dělat víc. Jaderná energetika je toho příkladem. Potom je tady spousta dalších oblastí, kde se zlepšujeme. Potěšilo mě, když jsem sem přijel a viděl jsem obchody Marks & Spencer, Tesco a další britské značky. Zároveň vidíme i české investice ve Velké Británii.
Třetí věc je kontakt mezi lidmi. Je spousta věcí, které děláme, například vědecký výzkum. Je skvělé, že jsme se stali součástí programu Horizon. Další výzvou je klimatická změna a co s ní můžeme společně udělat. To, co vidím ve všech těchto oblastech, je to, že máme stejné hodnoty, záleží nám rovnoprávnosti a fair-play.
Co může Česká republika udělat pro to, aby tady britské firmy chtěly investovat a naopak?
Snažím se pomáhat firmám ve všech směrech, speciálně pokud potřebují od státu nějakou pomoc. Někdy to dokážou i bez toho, což je skvělé, ale někdy potřebují pomoct. Nedávno jsme podepsali dohodu o spolupráci v oblasti jaderné energie. Jde hlavně o nové technologie malých jaderných reaktorů, což je zajímavé. Firmy pak můžou udělat zbytek. Zejména maloobchodní spolupráce pokračuje dobře i bez naší pomoci.
Myslím si, že dobrá zpráva je, že Česká republika je atraktivní kvůli své poloze. Velká Británie stále reprezentuje skvělé hodnoty, má kvalitní univerzity, skvělé byznysové prostředí. To dělá Velkou Británii velmi atraktivní.
V lednu to budou čtyři roky od vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Je pro britské firmy obtížnější vstoupit na český trh?
Obnáší to nějakou byrokracii navíc. Snažíme se, aby to firmy moc neovlivnilo. Na obou stranách jsou nějaké problémy. Rádi firmám ale pomůžeme.
Podle průzkumů 63 procent všech Britů v tuto chvíli považuje odchod z unie za něco, co způsobilo víc problémů, než vyřešilo. Vnímáte osobně brexit jako chybu?
Určitě jsme za poslední čtyři roky viděli, jak složité to je. Asi jsme to podcenili. Byl to dlouhý proces. Velkou část komplikací jsme ale už vyřešili. Dosáhli jsme dohody mezi Londýnem a Bruselem o Severním Irsku, což byla asi nejtěžší věc, kterou jsme museli vyřešit. Až teď začínáme vidět nějaké benefity toho procesu. Stejný průzkum ukazuje i to, že většina lidí nechce nové hlasování o brexitu. Chtějí žít své vlastní životy. Brexit je realita, ve které nyní žijeme.
S každým civilistou, kterého Rusko zabilo, se ukrajinské odhodlání zvyšuje. To je nejdůležitější věc. Chceme pomáhat a cítíme nutnost to dělat.
Válka na Ukrajině probíhá už více než rok a půl. Nedávno jsem byl v Polsku a bavil jsem se tam s experty na mezinárodní vztahy. Ti mi říkali, že pokud by Ukrajinu napadl jiný stát než Rusko, Polsko by reagovalo jinak a Ukrajině by určitě tak moc nepomáhalo. Vnímáte to stejně i ve vztahu k Velké Británii?
První věc je, že je velmi těžké představit si, že by něco podobného udělal jiný stát než Rusko. Nemyslím si, že by nějaký jiný stát na světě udělal to, co Putinovo Rusko. Hrozba je ale stejná, pokud by nějaký stát napadl evropskou demokratickou zemi, byli bychom všichni v ohrožení. Tuto debatu vidíme i v NATO, všichni se cítí ohrožení. Teď cítíme hrozbu z Ruska, protože jde o Putinovo Rusko.
Velká Británie posílá Ukrajině zbraně, prezident Volodymyr Zelenskyj Británii dokonce navštívil. Je Británie připravená na to, že válka může trvat ještě dlouho? Vydrží ta podpora?
Hlavní věc je, jak silné bude ukrajinské odhodlání, a to neklesá. S každým civilistou, kterého Rusko zabilo, se ukrajinské odhodlání zvyšuje. To je nejdůležitější věc. Chceme pomáhat a cítíme nutnost to dělat. Ukrajina ale bude bojovat i bez naší podpory. Snažíme se o to, aby byla válka kratší i díky dodávkám zbraní, které Ukrajina potřebuje. Bude to pořád naše priorita.
Vnímáte válku na Ukrajině jako existenční i pro zbytek Evropy? Právě i pro Velkou Británii, i když je od Ukrajiny vzdálenější než třeba Česká republika?
To, že si Rusko mohlo vzít cizí území, je pro Evropu extrémně vážné. Není to jen o ukrajinském území. Rusko se snaží obnovit svoji imperiální minulost. Pokud mu dovolíme to udělat, nezastaví se. To je pro Evropu hrozba, a proto evropské státy zareagovaly tak, jak zareagovaly. Státy, které jsou Ukrajině nejblíže, jí poskytly největší podporu, protože tu hrozbu vidí.
Měly by státy jako Německo, Francie nebo třeba i Velká Británie více naslouchat zemím východní Evropy?
Myslím si, že už jsme to začali dělat. V NATO, ale myslím, že i v Evropské unii, východní státy ukázaly, že měly pravdu. Mělo by se jim naslouchat. To je něco, co vidím i ve vztazích mezi Českou republikou a Velkou Británií. Nasloucháme si i kvůli této zkušenosti daleko více.
Vaše předešlá mise byla v Bosně a Hercegovině. Když jste se ucházel o místo velvyslance, setkal jste se i s královnou Alžbětou II. V září to byl rok od jejího úmrtí, jak na ni vzpomínáte?
Být jmenován jejím velvyslancem v Bosně byla úžasná zkušenost. To, že ji potom i potkám, jsem nikdy nečekal. Byl jsem s mojí ženou v Buckinghamském paláci, mluvil jsem s ní. Byla přímočará a o Bosně dobře informovaná. Mluvili jsme o jejích zkušenostech z minulosti a například i o Titovi (bývalý prezident Socialistické federativní republiky Jugoslávie, pozn. red.). Byl to úžasný zážitek. Pro každého Brita by byl skvělý zážitek potkat někoho, kdo byl 70 let součástí britské historie. Těším se, až budu mít šanci potkat současného krále. Doufám, že se to brzy stane.
V Bosně jste byl od roku 2018. Jak se vám líbilo v zemi, o které možná někteří ani nevědí, že existuje?
Byla to skvělá zkušenost, ale bylo to obtížné. Bosna je země, která se stále vypořádává s hroznou válkou z 90. let. Myslím, že jsem si z toho vzal velké poučení k dnešní situaci na Ukrajině. Západ udělal v souvislosti s rozpadem Jugoslávie mnoho chyb. Líbilo se mi tam ale a jsem rád, že jsem tam byl.
Mluvili jsme o tom, proč jste si vybral Českou republiku jako své další místo. Proč jste chtěl pracovat zrovna v Bosně?
Protože jsem si myslel, že je to místo, kde můžete něco změnit. Myslím si, že je to jeden z nejkomplikovanějších politických systémů na světě. Zároveň je to ale místo, kde jako britský velvyslanec můžete něco změnit. Měli jsme tam britské vojáky a dodnes tam máme velký vliv. Spolupracovali jsme tam se Spojenými státy americkými a Evropskou unií a snažili jsme se pomoct.
Myslíte si, že tam došlo k některým změnám i kvůli vám?
Doufám, že ano. V některých ohledech jsme pomohli, osobně jsem pomohl k některým průlomům – díky dohodě, kterou se podařilo uzavřít, jsme uspořádali první volby ve městě Mostar po více než deseti letech. Snažili jsme se pomáhat mladým lidem, to byla jedna z priorit.
Moje zkušenost je ale taková, že Bosna je zajímavá země. Má úžasný mix historie, kultury a náboženství. Evropské unii by přinesla hodně.
Bosna a Hercegovina se chce stát součástí Evropské unie. Přihlášku má podanou od roku 2016, vloni jí byl udělen status kandidátské země. Co Bosna do Evropské unie přinese, až se jednou stane její součástí?
Musím být opatrný, protože jsem britský velvyslanec a možná o tom mluvím až moc. (smích) Moje zkušenost je ale taková, že Bosna je zajímavá země. Má úžasný mix historie, kultury a náboženství. Evropské unii by přinesla hodně. Integrace Bosny a Západního Balkánu je o zajištění bezpečnosti v Evropě a o pomoci regionu, který se buď stane bezpečnějším, nebo nám bude způsobovat další bolesti hlavy.
Vy jste si během mise v Česku oblíbil Járu Cimrmana. Která divadelní hra je vaše nejoblíbenější?
Dobytí severního pólu, ta mě nepřestává rozesmávat. Viděl jsem ale i další a jsou cimrmanovské vtipy, které mě opravdu dokážou rozesmát. Nepřekvapuje mě, že byl zvolený Největším Čechem. To říká mnoho o tom, jaký smysl pro humor Češi mají.
Rozuměl jste tomu, když jste nějakou hru viděl poprvé?
Jasně, humoru jsem rozuměl okamžitě. Čeština byla těžší, ale je to věc, na které pracuji. Myslím si, že by to pochopil každý Brit.
