Bývalá významná členka ANO a eurokomisařka Věra Jourová FOTO: Evropská unie / se souhlasem
FOTO: Evropská unie / se souhlasem
ROZHOVOR / „Přechod na financování z rozpočtu může být v pořádku, ale musíte dát do zákona pojistky proti politickému vlivu, což se tady neděje,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro deník FORUM 24 bývalá místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová. S hnutím ANO se rozešla v roce 2024. Dnes nepochybuje, že současná vláda míří ve vztahu k veřejnoprávním médiím orbánovskou cestou a snaží se je ovládnout. Politička, jež stála za evropským nařízením na ochranu svobody médií (EMFA), varuje, že Česká republika se může dostat do střetu s pravidly, která měla podobným zásahům do jejich nezávislosti zabránit.
Vy jste stála za přípravou nařízení EMFA, který má chránit média a zvláště veřejnoprávní média v Evropské unii. Tehdy to bylo motivované hlavně situací v Maďarsku. Ale teď se zdá, že by EMFA mohla být dost významná i s ohledem na situaci u nás v České republice. Dělala jste to už tehdy trochu s předtuchou, že by u nás taková situace mohla nastat?
Když jsem přišla s tím, že ten zákon budu chtít prosadit, byla jsem ze všech stran osočována z toho, že si potřebuji vyřešit problémy v Maďarsku a kvůli tomu obtěžuji celou Evropu. Říkali mi to politici z Německa i Francie se sloganem „u nás se tohle stát nemůže“. Já jsem oponovala tím, že se to stát může.
Ve Francii byly problémy s koncentrací vlastnictví médií, velmi netransparentní v rukou jednoho podnikatele. Ale různé problémy byly napříč Evropou. Byla tu tendence ovlivňovat veřejnoprávní média v Itálii. Takže nešlo jen o Maďarsko. Maďarsko a Polsko ovšem sloužily jako nejkřiklavější příklady. V zásadě šlo o dvě oblasti. První jsou zásahy státu, tedy politické a vládní moci proti médiím, ať už veřejnoprávním nebo komerčním. V Polsku například chtěli odejmout licenci TVN24, která byla vlastněna společností Discovery.
Musela jsem tehdy intervenovat, protože ještě neexistovalo toto nařízení. Obrátila jsem se dokonce na americkou ministryni, která následně pomohla situaci řešit. V Maďarsku zase šlo o odebrání licence Klubrádió. Dnes už Evropský soud konstatoval, že šlo o neoprávněné odebrání licence. Byl to útok státu proti komerčnímu médiu. Protože jsem ještě neměla k dispozici EMFA, použila jsem tehdy evropská telekomunikační pravidla. Dá se říct, že v řadě zemí existovaly různé specifické problémy a já jsem je shrnula do jednoho balíčku.
Na základě toho tedy vznikla EMFA.
Ano. Druhá kritika byla, že jde o konec svobody médií, protože Evropa začíná média regulovat. Jezdila jsem po Evropě a vysvětlovala, že neregulujeme média samotná, ale prostředí pro média. To je velký rozdíl. Třetí kritika přišla zejména od německých vydavatelů a jednotlivých spolkových zemí. Ty mají odpovědnost za fungování a ochranu nezávislosti veřejnoprávních médií. Na federální úrovni jednat nemělo smysl, takže jsem musela jednat přímo s jednotlivými spolkovými zeměmi. Vyjednaly si řadu výjimek, aby jim Evropa příliš nezasahovala do jejich systému. Dnes je EMFA poměrně obecnou sadou kritérií, která mají zajistit, aby v daném státě existovala nezávislá a profesionální veřejnoprávní média s dostatečným financováním pro plnění jejich veřejné služby.
Teď mě zajímá česká zkušenost. Měla jste už tehdy předtuchu, že by tento nástroj mohl být velmi užitečný i pro Českou republiku?
Ano, měla. A dělala jsem to také se znalostí českého prostředí. Upřímně řečeno, o snahách dát veřejnoprávním médiím nějakou „ohlávku“ jsem slýchala od českých politiků napříč politickým spektrem. Často zaznívalo, že „si nemohou dělat, co chtějí“. I od stran, které jsou dnes v opozici, jsem slýchala výhrady vůči Reportérům ČT nebo 168 hodinám. Zjistila jsem, že Česká televize není mezi politiky příliš populární, že na ni mají pifku.
A měla jste podezření, že tuhle pifku nejdále dotáhne nakonec vaše bývalé hnutí?
Vzhledem k tomu, že hnutí ANO a Andrej Babiš se hodně inspirovali maďarským modelem uspořádání státní moci za Viktora Orbána, kde jsou pod státní moc podřízena i média, tak ano, toto podezření jsem měla. Bylo zřejmé, že jde o recepty, které vyhovují těm, kdo chtějí vládnout bez významnějších omezení.
Dal vám to Andrej Babiš nějak najevo při přípravě EMFA?
Vůbec ne. V té době jsme spolu už prakticky nekomunikovali.
Když se dnes díváte na současnou situaci, máte pocit, že EMFA může pomoci v ochraně veřejnoprávních médií u nás?
Může, ale cesta bude trnitá a dlouhá. Podobnou situaci jsem řešila ještě jako komisařka na Slovensku, když ministryně Martina Šimkovičová přišla s návrhem na zásadní omezení financování RTVS. Navštívila jsem ji ještě v době, kdy zákon nebyl ani napsán. Bylo to nestandardní, protože Evropská komise má správně čekat až na schválený zákon a teprve potom posuzovat jeho soulad s evropským právem. Pokud zjistí nesoulad, pošle státu výzvu k nápravě. Tento proces je pomalý, ale má svou logiku. Komise nemůže vstupovat přímo do legislativního procesu členských států.
Vy byste dnes na místě eurokomisařky postupovala aktivněji už v této fázi?
Upřímně nevím. Komisi se vždycky vytýkala nečinnost, ale ona skutečně nemá konat před schválením zákona. Já jsem ale člověk, kterému záleží na tom, aby se problémy řešily už ve chvíli, kdy je zřejmé, že se situace ubírá špatným směrem.
A vidíte už dnes, že se u nás ubírá špatným směrem?
Ano, na domácí politické scéně se začíná mluvit o tom, že by Česká republika mohla zaplatit tučnou pokutu, což je pravda. Otázka je, kdy, protože proces je pomalý. Ale zároveň čekám velkou vlnu solidarity ze strany různých evropských organizací a ze strany Evropské vysílací unie. Ta jasně říká, že přechod pod státní rozpočet může být OK, ale pozor! To nemůže být jedno opatření vyňaté z celého kontextu, vždycky se to musí nějak vybalancovat. EU říká: když přejdete na rozpočet, musíte do zákona dát nové pojistky proti politickému vlivu, což se tady vůbec neděje.
Máte pocit, že politici chtějí ovládnout veřejnoprávní média a zasahovat do jejich fungování?
Naprosto jednoznačně. Argument, že to měli ve volebním programu, mě nepřesvědčuje. To se musím smát. Pro mě, jako pro myslícího člověka, který neprošel lobotomií, je to naprosto nedostatečná odpověď.
Jak se díváte na celou tu chaotickou přípravu zákonů, která je plná paskvilů a nedodělků?
Celková atmosféra kolem postojů současných vládních stran – možná s výjimkou Motoristů ještě na počátku – byla dlouhodobě velmi nepříznivá. Byla zde zřejmá snaha veřejnoprávní média, zejména televizi, oslabit, především v její zpravodajské a informační roli. Proto nemohu přijmout tvrzení, že jde pouze o změnu způsobu financování. Zaprvé jde o významný zásah do financování. Zadruhé to podle mě není v souladu s tím, co požaduje EMFA.
V čem konkrétně?
EMFA požaduje udržitelné a předvídatelné financování. Původně po mně některé televize chtěly, aby byla v nařízení zakotvena garance financování na tři roky dopředu. To jsem kvůli odporu některých států prosadit nemohla. Přesto je nařízení použitelné. Nakonec možná bude záležet i na Evropském soudním dvoru, jak přesně vyloží pojem „udržitelné a předvídatelné financování“. Ale to všechno bude dlouho trvat. Evropská komise, na kterou už se dnes někteří čeští politici obracejí, dostane podněty na prošetření situace, ale počáteční odpověď bude znít „situaci sledujeme“. Dokud není schválený zákon, nemůže odpověď vypadat jinak. Nakonec mohou přijít i pokuty pro Česko, ale bude to trvat.
Chtěla byste veřejnoprávním médiím nějak vyjádřit podporu nebo jim pomoci?
Podporu jim vyjadřuji stále a všude. Vyjadřuji ji už tímto rozhovorem a budu v tom pokračovat.
