Od toho, aby se Česko v demontáži nezávislých médií definitivně zařadilo po bok Maďarska, Slovenska a Polska, nás dost možná dělí jediné volby. Ty nadcházející sněmovní. Pokud po nich totiž dostane SPD Tomia Okamury šanci prosadit svou „reformu“ České televize a Českého rozhlasu, bude to znamenat konec veřejnoprávních médií, jak je známe dnes. Černé na bílém to slibuje volební program SPD. O zestátnění ČT a ČRo už Okamura mluví roky.

Když nedávno vyšlo najevo, že dva členové mediálních rad, Hana Lipovská z televizní a Josef Nerušil z rozhlasové rady, budou kandidovat do sněmovny, psalo se především o tom, jestli nejde o střet se zákonem, který radním zakazuje funkce v politických stranách i působení v jejich prospěch.

Řešilo se také, jak jdou hodnoty obou kandidátů spojených s katolickou církví dohromady s jejich angažmá ve stranách na hranici populismu a extremismu, tedy v SPD v případě Nerušila a ve Volném bloku (ve spojení s Dělnickou stranou) v případě Lipovské.

Tu do Rady ČT nominovala Česká biskupská konference vedená tehdy kardinálem Dominikem Dukou, Josef Nerušil je zase Dukovým spolupracovníkem z pražského arcibiskupství.

„Žádané morální hodnoty“

Neprávem mediálně opomíjené však zůstaly plány obou kandidátů, respektive jejich nominujících stran, na změny v samotných veřejnoprávních médiích, z jejichž rozpočtu teď jako radní sami inkasují desítky tisíc korun.

Volný blok se omezuje v návrzích své ideové konference jen na „zrušení koncesionářských poplatků“ a slibuje „zákonem zakázat začerňování smluv“. Zrušit poplatky chce i SPD, v jejím případě jsou však plány na osekání veřejnoprávních médií mnohem konkrétnější.

I kdyby se po volbách podařilo SPD protlačit jen část z toho, co má v sekci „kultura“ svého volebního programu k České televizi a Českému rozhlasu napsáno, veřejnoprávní média jako mediální domy fungující nezávisle na státu by v Česku prakticky skončila.

„Česká televize a Český rozhlas musí (…) prezentovat všechny názorové proudy ve společnosti, propagovat žádané morální hodnoty, jako je pracovitost, čestnost, poctivost, úctu ke stáří, propagovat vzdělání a zdravý životní styl. Tvorba a programová skladba ČT a ČRo se proto musí zásadním způsobem změnit,“ píše SPD.

Veřejná výplatní páska

Dále chce „pravidelně a transparentně“ zveřejňovat platy a veškeré odměny nejen novinářů, ale i dalších zaměstnanců České televize a rozhlasu. Obě média se podle plánů Okamurovců mají také podrobit hloubkovému auditu hospodaření za minulých deset let.

Boj za všechno české, který už SPD naroubovala prakticky na jakoukoli myslitelnou oblast politiky, přenáší i do éteru: „ČT a ČRo musí podporovat rozvoj tuzemské hudební produkce všech žánrů a v jejich vysílání. Na všech programech musí být česká hudební produkce zastoupena významným podílem z vysílacího času určeného pro hudební složku.“

Mimochodem, garantem těchto programových bodů je zmiňovaný radní Českého rozhlasu a jednička kandidátky SPD v Praze Josef Nerušil. Jak on, tak Hana Lipovská už řekli, že si navzdory kandidatuře do sněmovny mandát radních ponechají. Nerušil zmínil, že možná do voleb nebude na radě hlasovat.

Plán „B“ Tomia Okamury

Ještě minimálně dva měsíce tak v radách zůstanou (a pravidelnou měsíční odměnu budou inkasovat) členové, jejichž příští misí má být zničení nezávislosti těch samých médií, ve kterých se teď jako radní mají naopak snažit nezávislost garantovat.

To všechno s pohodlnou jistotou, že když to náhodou ve volbách nevyjde, pořád jim zbývá pět let placeného mandátu v televizní, respektive rozhlasové radě, kde stále můžou být svým stranám užiteční.

Třeba vypouštěním verbálních balónků, jako byl nedávný Nerušilův návrh v rozhovoru pro Parlamentní listy, aby se v ČT a ČRo u hostů z neziskových organizací povinně uvádělo, kdo je financuje.

Dál už to známe. Okamurovci a spol. takový výrok nasdílí na svých frekventovaných sociálních sítích, z balónku se stane téma, možná i nějaký ten návrh zákona. A i když třeba nakonec sněmovnou neprojde, rozhlas s televizí budou zase aspoň chvíli pod tlakem, než se objeví balónek nový. Pro Tomia Okamuru plán „B“, kdyby se frontální útok na veřejnoprávní média přece jen prozatím nepovedl.

Sérii textů Mediální rady – věc veřejná podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.