Věřili sovětští kosmonauti v Boha? Někteří ano, ale nesměli o tom mluvit

Pravoslavný kněz žehná rajetě Sojuz. (commons.wikimedia.org/Public Domain/NASA/Bill Ingalls)

Pravoslavný kněz žehná rajetě Sojuz. | FOTO: commons.wikimedia.org/Public Domain/NASA/Bill Ingalls

„Letěl jsem do vesmíru, ale s Bohem jsem se nesetkal.“ Tento výrok se připisuje Juriji Gagarinovi, prvnímu člověku ve vesmíru. Sovětská propagandistická mašinerie tuto větu použila, aby dala najevo, jak je věda nadřazena náboženství.

Jak píše server Russia Beyond, je to ale složitější. Ve skutečnosti se ani v případě kosmonautů nepovedlo víru vymýtit úplně, jen se o tom samozřejmě nesmělo mluvit.

Týdeník FORUM (FORUM 24)

Zachovala se anekdotická historka, jejíž pravost si sotva někdy ověříme. Po návratu z vesmíru se Gagarin zúčastnil recepce v Kremlu a tam se prý odehrál následující rozhovor mezi Gagarinem a tehdejším vůdcem Nikitou Chruščovem.

Chruščov se Gagarina zeptal, zda ve vesmíru viděl Boha. „Samozřejmě že jsem ho viděl,“ odpověděl Gagarin. Chruščov na to: „Já to věděl! Ale nikomu jinému to neříkejte.“

Historku musíme brát s rezervou. Buď se to nestalo, nebo oba žertovali (Chruščov měl v Gagarinovi velkou zálibu, tak by kosmonautovi nejspíš ledacos prošlo.) Zajímavé ovšem je, že zatímco po Chruščovově nástupu probíhala destalinizace, církev Chruščov rád neměl a perzekuce probíhala dál. To verzi o jeho víře poněkud zpochybňuje.

Máme k dispozici Gagarinovy názory na náboženství, které se vyskytují v knize Cesta do vesmíru napsané pod jeho jménem. Nemůžeme asi předpokládat, že byla jeho od prvního do posledního písmene, někdo tady zafungoval jako ghost writer. V knize se objevují názory na náboženství, které jsou ideologicky zcela bezvadné:

FORUM 24 (archiv)

„Pilotovaný let do vesmíru byl pro církevníky zdrcující ranou. V záplavách dopisů, které mi adresovali, jsem s potěšením četl vyznání, v nichž se věřící pod dojmem úspěchů vědy zříkali Boha, souhlasili s tím, že Bůh neexistuje a vše, co je spojeno s jeho jménem, je výmysl a nesmysl.“

Když se jeden novinář v Reykjavíku zeptal Gagarina, zda se před svým letem modlil, kosmonaut rázně odpověděl: „Komunisté se nikdy nemodlí k Bohu.“

Přesto některé prameny tvrdí, že první člověk ve vesmíru byl nenápadně věřící, ale nechtěl kompromitovat své postavení u sovětských úřadů tím, že by vyslovil svůj názor. Zeptat se ho na to už nemůžeme.

Jiní sovětští kosmonauti však nedávali prostor k pochybnostem o tom, v co věří. Kosmonaut Georgij Grečko (který pobýval v roce 1978 na stanici Saljut 6 několik dní i s československým kosmonautem Vladimírem Remkem) se stal horlivým věřícím během druhé světové války. Bylo mu pouhých deset let, když nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, ale vzpomínky na válečné hrůzy v něm vyvolaly přesvědčení, které později formuloval následujícím způsobem:

„Proč věřím? Protože za války, ani ne na frontě, ale i v týlu, nebo za okupace, jak se to stalo mně, nemá člověk v koho doufat, jen v Boha. A můžu vám říct, že tehdy byl věřící skoro každý. Protože lidé chtěli žít. A já jako kluk jsem věřil. Věřím, že jsem se narodil, abych se stal kosmonautem. A když jsem z naivity, z nadšení, z hlouposti udělal něco, abych z této cesty sešel, tuším, že mě můj anděl strážný tvrdě potrestal. Přivedl mě k zoufalství. A pak mě tím nejneuvěřitelnějším způsobem přiměl, abych se na svou cestu vrátil,“ řekl Grečko.

Rabín Lionel Blue (F24)

V sovětských dobách nebyla víra státem schvalována. Kosmonauti – lidé, kteří stáli v čele sovětského technologického závodu se západním blokem, a proto ztělesňovali sovětský systém – procházeli přísným výběrem. V té době bylo nemyslitelné, že by otevřeně věřící člověk mohl být považován za vhodného pro vznešenou roli kosmonauta v době sovětské vlády.

Jenže nakonec se ukázalo, že náboženské cítění lze jen těžko vymýtit, a úřady někdy nad osobním přesvědčením kosmonautů přivíraly oči, pokud si ho nechali pro sebe.

Po rozpadu Sovětského svazu měli někteří oficiální ateisté možnost se otevřít, aniž by se obávali následků. Alexej Leonov, první člověk, který uskutečnil výstup do kosmu, a tedy jeden z průkopníků sovětského kosmického programu, jednou vyjádřil svůj postoj k náboženství:

„Je těžké být v našem oboru bez víry. Kosmonaut, který letí na oběžnou dráhu, musí vědět, že všechno bude v pořádku. Nyní (na rozdíl od sovětských dob) je možné získat požehnání od kněze, navštívit kostel, a mnozí to dělají,“ řekl Leonov.

Dnes mezi ruskými kosmonauty běžně přijímaná praxe brát si do vesmíru ikony nebo posvětit kosmickou loď před letem by byla v dobách SSSR vnímána jako nepředstavitelný vzdor sovětské ideologii.