Veronika Sedláčková: Český rozhlas by neměl nabízet politikům PR rozhovory

Roman Černý

Veronika Sedláčková | FOTO: Roman Černý

Veronika Sedláčková nyní moderuje publicistický pořad Pro a proti na vlnách Českého rozhlasu, který je v poslední době probírán v souvislosti s moderátorem Lubošem Xaverem Veselým a jeho rozhovorem s Andrejem Babišem. Jak se za dobu jejího působení v médiích žurnalistika změnila? Je nutné se bránit proti oligarchizaci médií a dezinformacím? A jaký je její pohled na nabídku generálního ředitele ČRo Reného Zavorala, aby prezident Miloš Zeman poskytoval rozhovory v pořadu Xaver a host? Na tyto a další otázky odpověděla v rozhovoru pro Revue FORUM. 

Začnu zeširoka. Jak se podle vás změnila žurnalistika za dobu vašeho působení v médiích? 

Jsem v médiích letos už dvacet pět let. Změnila se opravdu hodně. Technologie, které změnily vysílání analogové na on-line, definují práci novinářů naprosto zásadně. Teď běží souboj s časem a internet je médium, které si snažíme osahat a hledat v něm cestu, která by byla pro žurnalistiku schůdná. To není vůbec snadné. 

Jde tedy primárně o to, že se žurnalistika zrychlila? 

Určitě se zrychlila a také si myslím, že trochu zpovrchněla, protože když chcete být rychlí a nemáte tam dvakrát tolik lidí, tak je zkrátka nutné, abyste nešli tak do hloubky, analýza není tak důkladná. Nemůže se jí zhostit jeden člověk a zároveň přinášet několik vstupů do on-line vysílání. Neříkám, že nejsou média, která se o to nesnaží, jako týdeníky, měsíčníky a veřejnoprávní média v delších analytičtějších formátech, ale ten tlak na rychlost je zásadní. 

ROZHOVOR VYŠEL V ČASOPISE FORUM. OBJEDNEJTE SI PŘEDPLATNÉ!

A jsou technologie ta jediná změna, kterou v žurnalistice pociťujete? 

Technologie jsou jedna ze zásadních věcí a s tím v ruku v ruce jde další věc, a to, že na internetu dnes může publikovat každý a není možné dohledat, minimálně ne jednoduše, kdo za publikovanými názory stojí. Rozmělnila se zodpovědnost lidí, kteří publikují cokoliv ve veřejném prostoru a může se to vztáhnout na všechny uživatele sociálních sítí, kteří si možná ani neuvědomují, že se stávají vydavateli názorů, které publikují a sdílejí, byť s kritickým komentářem. Ale týká se to primárně dezinformačních webů a řetězových e-mailů, lidí, kteří se snaží rozmělnit diskuzi a setřít hranici mezi ověřenou informací, faktem a neověřenou informací nebo rovnou dezinformací. Nedaří se tolik prosazovat informace, které jsou profesionálně ověřené, což je jeden ze základních úkolů novinářské profese. 

Dostali jsme se k tématu deprofesionalizace žurnalistiky. To se ale netýká pouze psaní, ale také fotografování, natáčení. Není chyba médií, že na tento neprofesionální materiál přistupují? Média dnes vysílají své redaktory natáčet na telefony, používají nekvalitní fotografie… 

Pavel Hofman

Je to hrozně těžké. My jsme v České televizi, ze které jsem odcházela, když začínalo profesionální on-line vysílání, už tehdy používali rozhovory nahrané po telefonu na záznam. Když se jednalo o veřejný zájem, bylo nejdůležitější, aby daná informace zazněla, byť ne natočená přímo na kameru.  Těžko říct, jak by se s tím média měla lépe vypořádat, ale myslím, že cesta se teprve hledá. Hledá se skutečná definice žurnalistiky v době internetu. To, že jsou lidé zaplavení větším množstvím informací, paradoxně neznamená, že jsou lépe informovaní, naopak. Bývají často zmatení a nedokáží najít to, co je důležité. 

Souhlasíte s tím, že v České republice chybí větší koncentrace na vzdělávání ohledně médií a mediální gramotnosti? 

Myslím si, že by mělo být jiné a od základní školy naprosto prioritní. Stejně jako finanční gramotnost nebo orientace v textu. Mám takovou teorii. Když se jedná o jídlo, většina lidí si dokáže uvědomit, že to, co do svého těla vloží, ovlivní jejich zdraví a život. A já myslím, že to samé se děje s informacemi. Jenom si většina lidí ještě neuvědomila, jak strašně důležité je, jestli informace, kterou absorbují, je zdravá, jestli je pro ně přínosná, jestli není pro společnost ohrožující. To je ta důležitá věc, kterou je potřeba znovu definovat. Informaci, která je ověřená, a novinářskou profesi, která by měla projít renesancí. Je to důležité pro to, aby společnost mohla jít demokratickou cestou. 

Proč se tomu nebyl školský systém schopný doteď postavit?

Ono se to pomalu lepší, alespoň iniciativou zdola. Jsem s některými školami v kontaktu a jako novinářka jsem navštívila hlavně střední školy s přednáškami nebo diskuzemi na téma mediální výchovy. Ale proč to není institucionální? Já si myslím, že máme jako společnost strašně velkou setrvačnost. Nezdá se nám to důležité. Mnoho lidí, kteří rozhodují ve vlivných a politických pozicích, řeknou, že si každý může vybrat. Ale to není pravda, pokud ten člověk není poučený. Pokud neřeknu lidem, že jsou cigarety škodlivé, tak je bude dál zabíjet rakovina. Což se taky dělo, ale společnost se po nějaké době musela usnést, že to není dobré. A myslím, že tato diskuze má probíhat i na téma profesionálního a zodpovědného zpracování informací. 

Z průzkumu Jednoho světa na školách vyplývá, že 57 % žáků středních škol označilo Parlamentní listy za veřejnoprávní média, popřípadě nevědělo, zda jsou či nejsou médii veřejné služby. Dokáží správně veřejnoprávní média komunikovat směrem ke společnosti, čím jsou a jakou pozici by měla v demokracii zastávat?

To není až tak role veřejnoprávních médií. Je samozřejmě důležité, aby poskytovala takový servis, aby lidé věděli, proč si je platí, protože jsme závislí na koncesionářských poplatcích a je to jenom správně. Zároveň si myslím, že to není úkol veřejnoprávních médií, aby ve svém vysílání propagovala sama sebe. Nenapadá mě jiný způsob než dobře zvládnutá práce. Jde spíš o to vzdělávání. Nemůžeme nikomu říkat, aby poslouchal pouze Český rozhlas nebo se díval pouze na Českou televizi. Lidé by měli vědět, co znamená ověřit informaci, že je důležité znát autora té zprávy, že je důležité vědět, kdo je majitelem médií. A pokud tohle bude v rámci vzdělávání od základní školy, tak si myslím, že nebude potřeba, aby veřejnoprávní média sama sebe intenzivně hájila. 

V Českém rozhlase pracuje jako moderátor Luboš Xaver Veselý, který byl kritizován hlavně kvůli nekritickému rozhovoru s Andrejem Babišem. Pár dní nazpět nabídl Český rozhlas prezidentu Miloši Zemanovi prostor v pořadu Xaver a host. Jak se díváte na to, že stejný formát, a myslím doslova stejný i co se týče přízně moderátora k hostovi, jako byl na TV Barrandov, by měl být i na veřejnoprávním Českém rozhlase? To je směr, kterým se chce Český rozhlas vydat? 

Rozhovor Luboše Xavera Veselého s Milošem Zemanem mohu hodnotit až po jeho odvysílání. Můžu se řídit tím, co zatím Luboš Xaver Veselý dělá a samozřejmě jsem slyšela zmíněný rozhovor s Andrejem Babišem, který ve své analýze podrobila určité kritice i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, když napsala, že se panu Babišovi „podařilo proměnit pořad na jedno velké PR jeho osoby, což myslím není úkolem Českého rozhlasu ani v lifestylových rozhovorech. Rada sice neshledala v rozhovoru žádné porušení zákona, ovšem pro mě jako pro novinářku, která se živí rozhovory s politiky a snaží se nabídnout posluchačům co nejširší obrázek a nestranit vůbec nikomu, je těžko přijatelné, že by Český rozhlas měl v jakémkoliv formátu nabízet PR rozhovory. Co se týká rozhovoru s panem prezidentem, je samozřejmě dobře, že Český rozhlas o něco takového usiluje, protože veřejnoprávní posluchači si zaslouží slyšet takové rozhovory. Na druhou stranu sám pan prezident se nechal slyšet, že ho těší, že mu pan generální ředitel údajně nabídl tuto možnost, protože, jak Miloš Zeman poznamenal, že má Luboše Xavera Veselého rád. Já si nedokážu představit, že by toto někdo z politiků o mně prohlásil a já bych s ním potom šla dělat rozhovor. Možná mám jen malou představivost, ale nikdy jsem s žádným politikem, který by veřejně řekl, že mě má rád, rozhovor nevedla a ani se na to nechystám.
Napadá mě u toho ještě jedna věc. Myslím, že týdeník Euro v říjnu loňského roku přinesl informaci, že se XTV, ve které pan Veselý pracuje, domluvila s prezidentskou kanceláří na nějaké PR spolupráci, kdy tuším mělo být 24 tisíc korun zaplaceno za rozhovor nebo spot ve prospěch šíření dobrého jména prezidentské kanceláře. A v rozhovoru, které Euro vedlo s panem Veselým, se on ohradil, že neví, kdo to domlouval a že on o žádných rozhovorech pro prezidentskou kancelář neví a dělat je nebude. Je proto s podivem, že by měl vést rozhovory s panem prezidentem v Českém rozhlase, kde si samozřejmě nemyslím, že někdo platí za to, aby byl pan prezident vyobrazován nějakým způsobem. Ale pokud se sám moderátor vyloučí z určité diskuze na jednom médiu, nechápu, proč by to měl dělat na médiu druhém, zvlášť veřejnoprávním.  

Chcete si přečíst celý rozhovor? Objednejte si aktuální číslo časopisu FORUM!

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner