Lidé létající do vesmíru mají běžné lidské potřeby. Mimo jiné musí samozřejmě jíst, pít a všechno zkonzumované zase vylučovat. Jak se lety prodlužovaly, byl to problém stále palčivější, především pokud jde o tu druhou činnost.

Každý astronaut NASA již dob Alana Sheparda, který se jako první Američan dostal za uznanou hranici vesmíru balistickým skokem v roce 1961, dostal před startem bohatou snídani.

Jak se záhy ukázalo, nebylo to úplně bez problémů. Zjistilo se, že bude dobré vynechat kávu, protože má močupudné účinky. Shepardův valistický let v kabině Mercury měl trvat jen 15 minut, takže si lékaři mysleli, že astronaut nebude potřebovat močit, dokud nepřistane. Jenže se nepočítalo s tím, že se start protahoval a Shepard musel na špici rakety čekat bezmocně zavřený ve své kabině. Reportér Jay Barbree, který komentoval tuto misi pro americký televizní kanál NBC, vzpomíná: „Po dvou hodinách si začal stěžovat a zoufale žádal, aby se mohl vymočit do skafandru. Nakonec mu to dovolili.“ Astronautovi se ulevilo, ale lékařské senzory se z toho mohly zbláznit.

Při dalších letech, kde už se předem muselo počítat s delší dobou trvání, se s těmito lidskými záležitostmi již počítalo.

Zabývat se tím museli pochopitelně i Sověti, kteří navíc měli variantu i pro ženy, byť nakonec letěla jen jedna. V obou případech byly moč i pevný odpad odsávány podtlakem. Pevná část zůstala v polokulovité nádobce, která byla zezadu na skafandru a byla vyměnitelná.

Astronauti létající v kosmické lodi Apollo používali osobní zařízení pro odvod moči, která vypadala jako kondomy. Byly připojeny k systému, který nakonec odpad vypouštěl ven z kabiny.

Na pevné odpady se používaly plastové sáčky a většina astronautů se jejich použití snažila vyhnout se tak dlouho, jak jen to bylo možné. První, komu praskl, byl během letu Apolla 7 Walt Cunningham.

Vraťme se raději k jídlu.

Jurij Gagarin při svém historickém letu 12. dubna 1961 dostal zásoby potravin na deset dní. Počítalo se sice jen s jedním obletem země, ale kdyby bylo v případě potřeby let prodloužit, byla zásoba nutná. Gagarin jídlo (čokoládové pyré a bramborovou kaši v tubách) ochutnal jen z výzkumných důvodů, zda to vůbec půjde.

Prvním Američanem, který jedl ve vesmíru, byl John Glenn. Během pětihodinového letu testoval tubu připomínající obal na zubní pastu, ve které bylo jablečné pyré. Bylo třeba vyzkoušet, jak lidé mohou polykat a trávit jídlo ve stavu beztíže.

Pro dvoučlenné mise Gemini v polovině 60. let se astronautům přidělovala potrava v hodnotě 2 500 kalorií na den a používaly se plastové balíčky potravin sušených mrazem.

Během letu Gemini 3 v roce 1965 způsobil John Young menší problém, protože na palubu propašoval sendvič s hovězím masem. Ačkoliv to vypadalo jako nevinný žert, mohlo to být docela vážné. Uvolněné drobečky by se mohly ve stavu beztíže dostat do elektronických obvodů kosmické lodě.

Přes různorodou stravu a navýšené hodnotě kalorií téměř každý astronaut během letu zhubl. První člověk na Měsíci Neil Armstrong ztratil během letu Apollo 11 čtyři kilogramy váhy, velitel Apolla 13 Jim Lovell celých šest kilogramů. Tam to šlo ovšem na vrub také dehydrataci kvůli malým přídělům vody.

Dnes už dobyvatelé kosmu mají větší luxus a jedí téměř normální stravu. I tak ale touží po čerstvém ovoci a zelenině a toho se jim dostane jen tehdy, když dorazí další zásobovací loď.

Malý luxus si ale užila už posádka Apolla při prvním letu kolem Měsíce na Vánoce roku 1968. Vedoucí oddílu astronautů Deke Slayton jim nechal jako překvapení připravit balíček s kompletním vánočním jídlem – krůtí maso, omáčkou a brusinkami a jídlo aby nebylo sušené. Dostali dokonce zabalené i tři panáky brandy, ale jak říká astronaut Borman, nevypili je.

„Kdyby se něco pokazilo, svedlo by se to na brandy, takže jsme ho přivezli domů. Nevím, co se stalo s tím mým, asi teď stojí hodně peněz.“

Alkohol údajně mohli v malých dávkách konzumovat ruští kosmonauti, když létali na své první pobyty na orbitálních stanicích.

„Během dlouhých vesmírných misí, zejména na začátku vesmírného věku, jsme měli v přídělech pro kosmonauty alkoholické nápoje,“ citovala agentura Interfax v roce 2010 kosmonauta Alexandra Lazutkina. „Byl to koňak, který lékaři doporučili užívat. Používali jsme ho k stimulaci našeho imunitního systému a celkově k posílení našeho organismu.“

Na Mezinárodní kosmické stanici je ale alkohol zakázán i v malém množství, protože by to narušilo systém regenerace vody. Ta se získává zpět z potu a moči členů posádek.

Alkohol se tam ovšem přece jen dostal. V rámci výzkumného projektu University of Colorado se na oběžné dráze dokonce v malém množství vařilo pivo.

Změna přísných pravidel se dá nejspíš očekávat u soukromých společností, které chtějí vozit platící kosmické turisty na hranici vesmíru. Tam se ovšem může předpokládat, že turisté nebudou nic řídit a konec konců se zase velmi brzo dostanou dolů. Upírejte také něco lidem, když už zaplatí tak strašné peníze, že.

(Za použití materiálů z BBC.com a Businessinsider.com.)

Revue Forum Banner
Jan Jandourek
Jan Jandourek
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora