ROZHOVOR / Pokud jde o zahraničí, tak se mu všechno, o co se dosud snažil, vlastně nepodařilo, komentuje kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa ukrajinský diplomat Volodymyr Jelčenko, který prošel ambasádami v Moskvě i Washingtonu a byl nejvyšším představitelem Ukrajiny při OSN. V rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje i období pokusu o impeachment Donalda Trumpa, který byl úzce svázaný právě s Ukrajinou. Hluboko v duši a v mysli má Trump s Ukrajinou stále nějaké negativní asociace, ale myslím si, že jako politik by měl být moudřejší a nebrat si to osobně, protože nejde o nic osobního, popisuje veterán ukrajinské diplomacie.

Za necelé tři měsíce od inaugurace Donalda Trumpa prezidentem došlo k asi největší změně v zahraniční politice Spojených států amerických za několik generací. Je tato změna definitivní, nebo jde pouze o určitou epizodu a směřování Spojených států se opět vrátí na původní cestu?

Pevně doufám, že jde pouze o epizodu. Upřímně řečeno mě první kroky prezidenta Trumpa naprosto překvapily. Předpokládal jsem, že se dostatečně poučil ze svého prvního funkčního období a nebude tak agresivní, tak ignorantský, jako tomu byl na začátku jeho prvního mandátu. Pamatuji si, že tehdy – asi po třech až šesti měsících – vyměnil téměř polovinu svého nejužšího okolí a přineslo to určité pozitivní výsledky. Stále doufám, že se tak stane i nyní.

Brzy uplyne sto dní od jeho inaugurace, což je ve Spojených státech velmi symbolické datum, kdy všichni začínají bilancovat a pokládají prezidentovi ne nutně příjemné otázky. Po tom všem, co Trump řekl a udělal, předpokládám, že mu takových otázek bude adresováno mnoho.

Další věc, která mě překvapila, je naprostá nečinnost Kongresu. Chápu, že prezident Trump ovládá jeho obě komory, a pravděpodobně je to jeden z důvodů, proč je tak agresivní. Asi si uvědomuje, že po prvních dvou letech jeho prezidentství, po dalších volbách do Kongresu, které jsou naplánovány na konec příštího roku, se situace může změnit. Nicméně do té doby má volné ruce, aby si dělal, co chce.

Nechci komentovat vnitřní záležitosti Spojených států. Prezident Trump nějaké úspěchy má, ale když se podívám na demonstrace, ke kterým došlo v uplynulých dnech, tak to ukazuje, že Američané také nejsou s prezidentem, kterého si zvolili, úplně spokojeni.

Rozhodující roli má, myslím, stále Kongres. Doufám, že do stovky dní od inaugurace uvidíme u prezidenta docela jiné chování, kdy si uvědomí, že nemůže ovládat úplně všechno. Dobře víme, že Spojené státy mají velmi propracovaný systém brzd a protivah, a i když má prezident spoustu pravomocí a spoustu možností dělat si, co chce, pořád existuje spousta institucí, které ho mohou zastavit.

Současný svět je poměrně nestabilní, na mnoha místech se bojuje a na dalších k tomu nemusí být až tak daleko. Donald Trump sliboval, že za jeho prezidentsví bude svět bezpečnějším místem. Nejsou jeho kroky a výroky například o tom, že Spojené státy anektují Grónsko, a rozpoutání obchodní války na základě čísel, u kterých i ekonomové kroutí hlavou, kde k nim přišel, v přímém rozporu s tímto slibem?

Ano, myslím, že si protiřečí, protože pokud jde o zahraničí, tak se mu všechno, o co se dosud snažil, vlastně nepodařilo. S Grónskem je to velmi zvláštní příběh. Mezi Spojenými státy a Dánskem jsou teď velmi napjaté vztahy a samotní Gróňané nejsou ochotni stát se součástí Spojených států, jak si někteří Američané a osobně i prezident Trump myslí.

Pak jsou to samozřejmě napjaté vztahy mezi Spojenými státy a, když ne všemi, tak alespoň některými členskými zeměmi NATO kvůli nové politice Spojených států vůči alianci. Poslední špatnou zprávou je napjatá situace ve finanční a hospodářské oblasti mezi Washingtonem a Evropskou unií.

Předchůdce Evropské unie vznikl po zavedení takzvaného Marshallova plánu a myslím si, že i Spojené státy z tohoto plánu hodně těžily. Zaplatily za Evropu spoustu peněz, ale také na tom hodně vydělaly. Myslím si, a to slyšíme od mnoha významných ekonomických expertů, že by zóna s nulovým clem mezi Spojenými státy a Evropskou unií byla mnohem lepší pro obě strany. Elon Musk mimochodem řekl totéž.

To všechno ukazuje, že žijeme ve velmi neklidném světě, jak politicky, ekonomicky, tak bezpečnostně, ale zároveň to ještě není konec celého příběhu a za pár měsíců můžeme sledovat úplně jinou situaci.

Nedávno jsme mohli sledovat jedinečnou událost, kdy Spojené státy v Radě bezpečnosti OSN hlasovaly spolu s Ruskou federací o rezoluci, která vyzývá k rychlému ukončení války a nastolení míru na Ukrajině. V jejím znění ale nebyla zmínka o územní celistvosti napadené země ani o ruské agresi. Stal se s Trumpem v Bílém domě systém OSN i mezinárodního práva neúčinným, pokud jde o řešení konfliktů a předcházení válkám?

Tato neefektivita odstartovala už dávno předtím. Jsem si téměř jistý, že Organizace spojených národů je spíše mrtvá než živá, a hlavním důvodem je naprostá neschopnost Rady bezpečnosti OSN vyřešit jakýkoli problém.

Nejde pouze o Ukrajinu, stačí si vzpomenout na roky její naprosté nečinnosti v otázce Sýrie, Blízký východ ani nemusím zmiňovat. Během nedávné vlny násilí v Pásmu Gazy opět nebyla schopna vydat žádné rozhodnutí, které by boje zastavilo, a ani snahy prezidenta Trumpa o příměří a výměnu rukojmích nebyly úspěšné.

Organizace spojených národů je spíše mrtvá než živá a hlavním důvodem je naprostá neschopnost Rady bezpečnosti OSN vyřešit jakýkoli problém.

V některých případech byla Rada bezpečnosti OSN úspěšnější. Ve všech konfliktech, které se odehrály po rozpadu bývalé Jugoslávie, měl svět štěstí, že u moci ještě nebyl Putin a Rusko bylo oslabené rozpadem Sovětského svazu. Myslím, že jediným důvodem, proč rada bezpečnosti dokázala vyřešit balkánskou krizi, bylo jednoduše to, že Rusko nebylo schopno se jí postavit. Kdyby války v bývalé Jugoslávii začaly nyní, myslím, že by situace byla úplně jiná.

Neefektivita OSN není problém prezidenta Trumpa, ale celého mezinárodního společenství. Hlavním problémem je právo veta, špatné složení stálých členů rady bezpečnosti a nedostatek reforem celého systému a především rady. Po téměř 80 letech možná dospěla existence OSN ke svému konci. Stejný příběh jsme zažili se Společností národů a myslím, že jeho konec se bude opakovat i s OSN. Nemusí to být brzy, ale blížíme se k tomuto bodu.

O reformě OSN se mluví už poměrně dlouho, ale je vůbec možné k nějaké dospět, když agresorská země sedí v radě bezpečnosti, má právo veta a nyní, jak jsme viděli, hlasuje spolu se Spojenými státy pro stejnou rezoluci, která Rusko neoznačuje za agresora?

Nesouhlasím s těmi odborníky, kteří si myslí, že OSN je stále schopna se reformovat nebo být reformována zvenčí. Nevěřím, že se to podaří. Je nutné ji zcela rozložit a vytvořit zcela nový mezinárodní systém, jako tomu bylo na konci druhé světové války.

Tento nový systém a nová organizace by měly být zcela odlišné od systému, který máme nyní, protože ten současný nefunguje. Byl docela úspěšný během studené války, pravděpodobně na konci 90. let minulého století, ale nyní máme úplně jinou situaci. Abychom této situaci mohli čelit, potřebujeme zcela jiný systém mezinárodní bezpečnosti.

Ukončení války na Ukrajině se do jisté míry stalo zahraničně-politickou prioritou druhého funkčního období Donalda Trumpa. Probíhají jednání mezi Washingtonem, Moskvou a Kyjevem a možná už došlo i k určitému posunu, když Spojené státy vyjednaly příměří v Černém moři a ukončení úderů na energetickou infrastrukturu. Během toho procesu ale bylo zřejmé, že Donald Trump tlačí na Ukrajinu daleko více než na Rusko, i když Volodymyr Zelenskyj souhlasí prakticky se vším, co z Bílého domu vzejde, a je to právě Vladimir Putin, který si stanovuje další podmínky. Proč Donald Trump tlačí více na Ukrajinu a ne na Rusko?

Velmi rád bych na tuto otázku odpověděl, ale neznám odpověď. Nejjednodušší by bylo říct, že je mnohem snažší tlačit na slabší stranu konfliktu, ale myslím si, že existují určité červené linie, které ani Trump nemůže překročit. Blíží se chvíle, kdy by si měl uvědomit, že Putin není osoba, které by mohl věřit. Myslím si, že už k tomuto bodu dospívá, ale může to ještě nějakou dobu trvat.

Na straně prezidenta Trumpa asi existovaly určité naděje, že pokud bude mít dobré vztahy s Ruskem, bude schopen vyřešit řadu dalších mezinárodních problémů. Tyto vztahy ale mohou existovat až po ukončení války na Ukrajině, k čemuž nejsme od doby, kdy se Trump stal prezident, blíže než před tím.

Všechny jeho sliby, všechna příměří v Černém moři, moratoria na údery na energetiku nefungují. Kyjev byl před dvěma dny pod raketovým útokem, došlo k hroznému raketovému útoku na město Kryvyj Rih na východě Ukrajiny a některá ukrajinská města jako Charkov jsou pod ruským útokem prakticky každou noc a každý den.

V Černém moři byla situace ještě předtím, než se začalo mluvit o příměří, víceméně klidná. Vůbec nechápu, proč bylo Černé moře vybráno jako jeden z bodů dohody, protože Ukrajina a její spojenci kontrolovali přinejmenším jeho západní část. Obilná dohoda už nebyla problémem. Ukrajina dokonce mohla vyvážet více obilí a dalších produktů než před začátkem války. Nebylo absolutně nutné soustředit se na Černé moře.

Takže když Donald Trump nyní mluví o tom, že je na Vladimira Putina rozzlobený, a hrozí sekundárními cly na ruskou ropu, když v reakci na útok na Kryvyj Rih prohlásil, že se mu nelíbí bombardování Ukrajiny ze strany Ruska, tak sledujeme určité jeho prozření?

Doufám, že ano, ale musíme vidět i skutečné kroky, zatím vidíme jen slova, vždy jsou to jen silná slova. Jsou dvě věci, které může udělat, aby ukázal, že se na Rusko skutečně snaží vyvíjet tlak. Tou první je zpřísnění sankcí a druhou je zvýšení dodávek zbraní a munice. To je to, co potřebujeme, to je jediná věc, která může Putina zastavit.

Když sledujete průběh těch jednání, mají zatím v Kremlu důvod slavit?

Myslím, že to můžou předstírat, ale ve skutečnosti se nic dramatického neděje. Situace na frontové linii dozrála k patu, Rusové nejsou schopni dramaticky postupovat, a i když se objevují určité zvěsti a náznaky, že může přijít velký útok, tak zatím neexistují žádné známky toho, že by Rusko mohlo slavit.

Od konce února 2022 nebyli schopní obsadit jediné regionální centrum, nejsou schopní nahradit tanky a dělostřelecké systémy, jediná sféra, kde mají jednoznačně velkou výhodu, jsou rakety, kterých jsou schopni vyrobit desítky každý měsíc. To je jediná věc, která jim pomáhá zachovat si v této válce určitou iniciativu. Není to příliš úspěšná operace.

Ukrajinským velvyslancem ve Spojených státech jste se stal krátce poté, co v Kongresu probíhalo slyšení o Trumpově impeachmentu, který byl úzce spojen s Ukrajinou. Zůstávají slova impeachment a Ukrajina v Trumpově mysli úzce spojeny?

Pravděpodobně je to něco, co mu leží hluboko v hlavě. Nemyslím si, že to má něco společného s Ukrajinou jako státem, ale přesto jsou tam s Ukrajinou určitě nějaké negativní asociace a pravděpodobně i osobně se Zelenským, protože kauza, která vedla k impeachmentu, začala po nechvalně známém telefonickém rozhovoru mezi ním a Zelenským, kdy ukrajinský prezident, jak si možná Trump myslí, nebyl schopen udělat to, co po něm Trump chtěl.

Bylo to ale zcela proti zásadám našich bilaterálních vztahů, proto k tomu nikdy nedošlo. Hluboko v duši a v mysli má Trump s Ukrajinou stále nějaké negativní asociace, ale myslím si, že jako politik by měl být moudřejší a nebrat si to osobně, protože nejde o nic osobního. Je hloupé brát to osobně.

Je i tohle důvod, proč Donald Trump tlačí Ukrajinu k prezidentským volbám a jeho spolupracovníci tajně jednají s ukrajinskou opozicí? Možná v Trumpově mysli existuje představa, že by se mu jednalo daleko lépe s někým jiným než právě s prezidentem Zelenským, v čemž se možná shoduje i s Vladimirem Putinem.

Představme si, že na Ukrajině budou volby, i kdyby byly za dva, za tři měsíce, za půl roku, tak představa, že se na Ukrajině může dostat k moci někdo, kdo přistoupí na podmínky, o kterých si Trump myslí, že pomohou ukončit válku, je velmi hloupá. Hlavní otázkou je, zda si to Trump uvědomuje.

Podmínkou je předání 20 procent země Rusům a všechna ta hloupá hesla o denacifikaci, demilitarizaci a ukončení vojenské pomoci Ukrajině, ale asi jediné, co je víceméně reálné, je otázka NATO. Aliance nebyla připravena přijmout Ukrajinu ještě předtím, než tato jednání začala. A nejde jenom o postoj Spojených států nebo Trumpa osobně, ale v NATO jsou další země, které z této myšlenky nejsou příliš nadšené.

I končící německá vláda se stavěla k členství Ukrajiny negativně.

Ano, a to ani nemluvím o zemích jako Maďarsko nebo Slovensko. Z vojenského hlediska je Ukrajina pravděpodobně připravena na členství v NATO více než tři čtvrtiny současných členů, ale z politického hlediska, z hlediska reforem, které nemusí nutně zahrnovat jen vojenský sektor, ale také bezpečnost, ekonomiku, finance, boj proti korupci a mnoho dalších věcí, nejsme připraveni. Tytéž věci jsou mimochodem nezbytné i pro členství v Evropské unii.

Buďme realisté, bude trvat roky, než bude Ukrajina připravena stát se členem NATO.

Buďme realisté, bude trvat roky, než bude Ukrajina připravena stát se členem NATO. Trump ale dělá velkou chybu, pokud si opravdu myslí, že jakýkoli příští prezident Ukrajiny by mohl souhlasit s těmi podmínkami, které jsou podle názoru Ruska nezbytné k ukončení války.

Ukrajina souhlasila s americkým návrhem na celkové příměří, Rusko nastolilo podmínky, které jste právě zmínil. Je to taktika Kremlu, který vlastně mír ani tak moc nechce, ale musí před americkými vyjednavači ukazovat nějakou vůli?

Hlavní důvod, proč je Putin tak arogantní a trvá na naprosto nesplnitelných podmínkách, je ten, že za současných okolností je pokračování války jediným základem pro Putinovo osobní přežití. Pokud válka zítra skončí, budou mít Rusové miliony otázek ohledně jejích výsledků, cílů, o obětech a dalších věcech. Dokud ale válka pokračuje, tak tyto otázky Putinovi nikdo nepokládá. Pokračování ve válce je nutná podmínka pro jeho politické a pravděpodobně i fyzické přežití, takže proto nemá zájem o žádné příměří a o žádný jiný krok, který by válku přiblížil ke konci.

Mluvili jsme o vztahu mezi Donaldem Trumpem a Volodymyrem Zelenským. Na druhé straně se zdá, že mezi prezidentem Spojených států a Vladimirem Putinem je vztah poměrně přívětivý. Už v minulosti ho Trump označil za dobrý. Proč si oba státníci rozumí?

To je pro mě velká záhada. Během prvního funkčního období prezidenta Trumpa se pravděpodobně nesetkali více než dvakrát. To byla samozřejmě jiná doba, ale už i tehdy probíhala válka na Ukrajině. Upřímně řečeno nechápu, proč Trump považuje Putina za dobrého člověka. Asi jsou v jejich povahách určité společné rysy, protože jinak by moudrý politik nepovažoval Putina za reálného partnera.

Když si vzpomenete například na Trumpovo setkání se severokorejským lídrem Kim Čong-unem, tak i tehdy na jeho adresu říkal samé pochvaly, ale nepřineslo to žádné pozitivní výsledky a Severní Korea je stále nejnebezpečnější místo na světě, ohrožuje všechny své sousedy, včetně Spojených států.

V únoru došlo v Oválné pracovně k bezprecedentní údálosti, když se před televizními kamerami Donald Trump pohádal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Aktuálně sledujeme jednání o podobě dohody o minerálech. Připravuje se Donald Trump takovými kroky na to, že Ukrajinu opustí, že řekne, že nespolupracuje a tím pádem s ní nechce mít nic společného?

Myslím, že je příliš brzy na to, abych to potvrdil, protože právě teď probíhají ve Washingtonu jednání o textu dohody mezi technickými a právními týmy.

Z toho, co jsme zatím mohli vidět, se ale nezdá, že by text dohody měl být pro Ukrajinu jakkoliv přijatelný.

Zatím to nevypadá dobře. Osobně si myslím, že první návrh dohody byl mnohem lepší a Ukrajina ji měla podepsat hned po 28. únoru, po neslavné schůzce v Oválné pracovně, ale nestalo se tak. Nyní text dohody vypadá mnohem hůře.

Upřímně nechápu souvislost mezi dohodou o minerálech a podmínkami ukončení války, protože dohoda je o penězích, o výhodách amerických firem, a to není něco, co začne dnes nebo zítra. Než válka skončí, tak si nedovedu představit, že by se na Ukrajinu vrhla jediná seriózní americká firma, která by začala těžit nerostné suroviny. Během probíhajícího konfliktu to není možné.

Jde o peníze, o výhody, o něco, co je prezidentu Trumpovi jako podnikateli velmi blízké, takže pro něj je dohoda pravděpodobně mnohem důležitější než ukončení války na Ukrajině.

J. D. Vance si během schůzky v Oválné pracovně stěžoval, že Volodymyr Zelenskyj podporoval demokraty, že jel dělat předvolební kampaň do Pensylvánie. Dopustili se ukrajinští politici nějakých chyb, pokud jde o Trumpa?

Došlo hned k některým chybám. Není to tak, že by Ukrajina podporovala demokratického kandidáta, protože to není možné. Není to o sympatiích, je to o realitě.

Když říkám, že došlo k určitým chybám, tak tím myslím, že došlo k mnohem méně aktivním kontaktům mezi ukrajinskými politiky a lídry Republikánské strany. Pravděpodobně se tomu dalo předejít, asi bylo třeba, aby naši politici více mluvili s republikány, aby se více účastnili předvolebních akcí, což je ve Spojených státech normální. Ukrajina nebyla v tomto smyslu dostatečně aktivní.

Podařilo se prezidentu Zelenskému za ten zhruba měsíc od roztržky v Oválné pracovně vztahy s Donaldem Trumpem opět narovnat?

Ano, prezident Zelenskyj poslal dopis prezidentu Trumpovi, kde nebyly výmluvy, ale snažil se vysvětlit, že vztahy mezi Ukrajinou a Spojenými státy jsou mnohem důležitější než cokoliv jiného, než jakékoliv osobní animozity, které mohou stát v cestě. Myslím, že pár dní po setkání se situace normalizovala, ale další kroky prezidenta Trumpa bohužel ukázaly, že se nepoučil.

K agresi během setkání v Oválné pracovně vůbec nemělo dojít, ale stalo se to, takže s tím musíme žít. Už je to historie a potřebujeme co nejdříve obnovit dobré vztahy mezi ukrajinskými politiky a také oběma prezidenty.

Nemusíme se bavit pouze o hádce v Oválné pracovně. Donald Trump označil Volodymyra Zelenského za diktátora bez voleb, mluvil o tom, že si zahrává s třetí světovou válkou, že Ukrajina nemá žádné karty, přerušil vojenskou pomoc i sdílení zpravodajských informací. Už jsme se bavili o tom, že netlačí na Moskvu, ale na Kyjev. Jsou po tom všem ještě Spojené státy strategickým partnerem Ukrajiny?

Myslím, že ano, protože nemluvíme o osobnostech obou prezidentů, ale o vztazích mezi dvěma zeměmi. Naše strategické vztahy začaly už dávno předtím, než Trump vůbec začal uvažovat o vstupu do politiky. Mimochodem, Ukrajina se stále těší bilaterální podpoře amerického Kongresu. Bylo tomu stejně i v 90. letech, po roce 2000, to bylo ještě před Trumpem, ale i během Trumpova prvního funkčního období a po něm, myslím si, že to bude pokračovat i teď.

Jsem si celkem jistý, že pokud bude například v americkém Kongresu předložen nějaký návrh zákona, například o zvýšení vojenské pomoci Ukrajině, bude schválen, protože u všech ostatních zákonů, které byly odhlasovány v posledních pěti, sedmi nebo deseti letech, máme téměř většinovou podporu u demokratů a více než dvoutřetinovou podporu mezi republikány.

Válka na Ukrajině nezačala v roce 2022, ale už o osm let dříve, když Rusko anektovalo poloostrov Krym a později vytvořilo dva kvazi státy na východě země. Proč Západ na ten první ruský útok nereagoval tak jako v roce 2022, pokud by se tak stalo, současná situace mohla být zcela odlišná?

Tohle není otázka na mě, v první řadě byste se měl ptát evropských politiků. Každopádně byly učiněny nějaké kroky, například si dobře pamatuji na slavnou deklaraci ministra zahraničí Pompea (Krymská deklarace vydaná ministrem zahraničí USA Michaelem R. Pompeem 25. července 2018, pozn. red.). To stejné se stalo i během prvního funkčního období Donalda Trumpa, když neuznal anexi Krymu. Byly zavedeny první sankce, ale myslím si, že Západ podcenil vše, co se začalo dít na začátku roku 2014.

Měl by mít Západ černé svědomí?

Myslím, že ano, slyšeli jsme to i například od prezidenta Clintona, který řekl, že to byla jeho osobní chyba, že odzbrojil Ukrajinu, když podepsal Budapešťské memorandum, které zůstalo jenom cárem papíru. Někteří další politici také naznačili, že udělali chyby, pokud jde o Ukrajinu.

Historie už ukázala, že to byla obrovská chyba, a já stále doufám, že západní Evropa na tuto chybu nikdy nedoplatí.

Někteří jiní ale, jako například bývalá kancléřka Merkelová nebo Schröder, potvrdili, že všechno, co dělali, bylo správné, a nikdy nepřiznali, že udělali chyby, ale udělali je. Historie už ukázala, že to byla obrovská chyba, a já stále doufám, že západní Evropa na tuto chybu nikdy nedoplatí.

V té době jste byl jako ukrajinský velvyslanec v Moskvě. Během té doby jste se musel účastnit jednání v Kremlu. Dá se na základě vašich zkušeností s Ruskem vyjednávat a dojít k nějakému kompromisu, o kterém nyní mluví i Bílý dům?

Moje zkušenost ukazuje, že ne. To je pro Rusko velmi typický styl, který zdědilo ze starých sovětských časů. Kreml předkládá naprosto nepřijatelné podmínky a pak se posune o kousek zpátky. To je jedno ze základních pravidel sovětské a ruské diplomacie, kdy vytvoří podmínky, za kterých jeho protějšek nebude moci nic diktovat. A ve finále bude muset druhá strana akceptovat když ne 100 procent ruského požadavku, tak alespoň 99.

Jediný způsob, jak porazit Rusko, je na vojenském poli, v boji. Je nutné na něj vytvořit tlak, například ekonomický, jako tomu bylo v posledních týdnech a dnech bývalého Sovětského svazu – absolutní sankce, diplomatická a ekonomická izolace. To je jediný způsob, jak pochopí, že už si nemůže diktovat podmínky.

Donald Trump tvrdí, že chce narovnat vztahy s Ruskem. Ruské podniky už se údajně připravují na návrat amerických firem do země a mluví se i o tom, že by Rusko spolu se Spojenými státy mohlo obnovit projekt Nord Stream. Jak dlouho tyto rusko-americké líbánky můžou trvat?

Nemyslím si, že k nim vůbec dojde, protože si nedovedu představit, že by se během války a sankcí mířících na Rusko nějaká seriózní americká firma vrhla zpátky do Ruské federace a obnovovala tam podniky. Americké firmy po zavedení sankcí přišly o miliardy dolarů a nevěřím, že se budou chtít vrátit, a to ani za velmi dobrých podmínek, které se pravděpodobně Rusko snaží zavést.

To ale předpokládá, že protiruské sankce zůstanou nezměněné. Rusko ale požaduje jejich uvolnění.

Jsem si celkem jistý, že prezident Trump sankce zachová alespoň v současné podobě. Mám i určitou naději, že po nějaké době, až si konečně uvědomí, že Putinovi už se nedá věřit, začne sankce zpřísňovat.

Volodymyr Zelenskyj mluví o tom, že válka může skončit ještě letos. Jste stejně optimistický?

To je jediný způsob, jak přežít, i když si nemyslím, že to bude snadná cesta. Musíme zůstat optimisty, protože jinak bude situace ještě těžší. Nejsem si jistý, že válka může skončit ještě letos, ale velmi doufám, že se do konce tohoto roku mohou vytvořit podmínky pro její ukončení.