ANALÝZA / „Je potřeba otevřít debatu o tom, zda by se v Evropské unii nemělo hlasovat kvalifikovanou většinou, tedy jaká je budoucnost práva veta jednotlivých států.“ Věta prezidenta Petra Pavla, která v současnosti hýbe českou politickou scénou. Prezidentova myšlenka přichází v době, kdy se v Evropě debatuje o tom, jak by Evropská unie měla vypadat po dalším rozšíření, ke kterému by mohlo dojít v roce 2030. Země od Ukrajiny po západní Balkán provádějí reformy, aby se dostaly mezi současné členské státy. Ty ale musí vyřešit své vlastní problémy, než budou moct rozvinout červený koberec a přijmout je mezi sebe.

„Otázka rozšíření se pochopitelně pojí s otázkou efektivity EU – tedy otázkou, která v menších a středně velkých členských státech není příliš populární. Musíme však být připraveni v domácí diskusi zvážit různé návrhy, jak upravit rozhodovací proces EU, včetně přechodu k hlasování kvalifikovanou většinou v některých oblastech. Musíme zvýšit povědomí o tom, že stabilita a moc – jinými slovy schopnost společně jednat – jsou naším sdíleným zájmem,“ prohlásil prezident při příležitosti slavnostního zahájení nového akademického roku prestižní univerzity College of Europe v Bruggách.

Reakce politiků z opozičních lavic na sebe nenechala dlouho čekat. „Pan prezident vzkázal, že je pro zrušení práva veta pro Českou republiku, což fakticky znamená omezení suverenity naší země, federalizaci EU a rozdělování členských států na státy první a druhé kategorie. Co na tom, že většina občanů ČR si to nepřeje. Pro pana prezidenta byl důležitější potlesk v Evropě,“ okomentoval projev hlavy státu bývalý předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO).

S pochopením se prezident nesetkal ale ani mezi politiky vládních stran. „Tady prezident dělá chybu. Souhlas s většinovým hlasováním je špatně strategicky, takticky i politicky. Vzdali bychom se vlivu. Dárek bez protihodnoty. Konflikt doma,“ napsal na sociální síti X europoslanec ODS Alexandr Vondra.

Z projevu prezidenta Petra Pavla ale přímo nevyplývá, že je pro zrušení práva veta, ani to, že s něčím takovým souhlasí. Debata už navíc v Evropě probíhá. Nedalo se jí vyhnout, a pokud bude přítomná i v České republice, je to jedině dobře. Nakonec by se totiž mohlo stát, že Česko přijde opět, jak se občas stává, s křížkem po funuse.

Prezident dostal evropskou debatu do českého prostoru

Podle odborníka na evropskou politiku z Institutu mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd UK Tomáše Weisse dostal prezident Pavel stejnou debatu, která již probíhá za hranicemi, do veřejného prostoru v ČR. „Česká pozice se posunula k tomu, že si nejsme jistí, ale chceme se o tom bavit, což je zdravější než zabouchávání dveří. Debata probíhá a musí probíhat,“ říká deníku FORUM 24.

Nejde přitom jen o velké státy, jako je Německo, Francie nebo Itálie. Třeba Finsko, co do počtu obyvatel dvakrát menší než Česko, tvrdí, že chce odbourávat právo veta všude.

Tam, kde je dnes vyžadována jednomyslnost, se s každým dalším členským státem zvyšuje riziko, že jednotlivá země využije právo veta.

Rozšíření případů, kdy se rozhoduje kvalifikovanou většinou, ale navrhuje například i německý kancléř Olaf Scholz. „Tam, kde je dnes vyžadována jednomyslnost, se s každým dalším členským státem zvyšuje riziko, že jednotlivá země využije své právo veta a zabrání všem ostatním v posouvání se vpřed,“ řekl při svém loňském projevu v Praze. „Navrhl jsem proto postupný přechod k většinovému hlasování ve společné zahraniční politice, ale i v jiných oblastech, jako je daňová politika – dobře si uvědomuji, že to bude mít dopady i na Německo,“ dodal.

Kvalifikovaná většina je už teď nejčastějším způsobem hlasování v Radě Evropské unie. Nejde tedy o žádnou novinku. Zhruba 80 procent veškerých právních předpisů se schvaluje většinovým hlasováním. Hlasování musí splňovat takzvané pravidlo dvojí většiny. Jde o to, že pro musí být 55 procent členských států – v praxi to znamená 15 z 27 –, které zastupují nejméně 65 procent celkového počtu obyvatel Evropské unie.

Práva veta mohou státy využít u jednomyslného hlasování o záležitostech, které členské státy považují za citlivé. Jde například o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, členství států v unii, rozpočet sedmadvacítky nebo daně. Jednomyslnosti je dosaženo i v případě, že se některý z členů zdrží hlasování.

V Bruselu se usadil nový konsenzus

Únor loňského roku přinesl do Bruselu velké změny. Státy si uvědomily, že nemůžou v oblasti obrany spoléhat na pomoc z druhé strany Atlantiku. To dokazuje i masivní zbrojení, které se nevyhnulo ani České republice. V unijních institucích se ale usadil i nový konsenzus na tom, že se Evropská unie musí rozšířit. Rozšíření sedmadvacítky o nové členy je nyní realitou.

Musíme dbát i o to, aby Unie byla po rozšíření funkční, efektivní a akceschopná. Nelze se tedy vyhnout ani debatě na téma případné úpravy vnitřních pravidel fungování EU.

„Česko dlouhodobě podporuje rozšíření Evropské unie o země Západního Balkánu a Asociovaného tria – Moldavsko, Ukrajina a Gruzie. Je zjevné, že ruská agrese proti Ukrajině tuto otázku výrazně posouvá a rozšíření Evropské unie má dnes mnohem vyšší podporu. Přitom ale musíme dbát i o to, aby unie byla po případném rozšíření funkční, efektivní a akceschopná. Nelze se tedy vyhnout ani debatě na téma případné úpravy vnitřních pravidel fungování EU,“ napsal deníku FORUM 24 ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) s tím, že debata o reformě unie je nutná, ale je teprve na počátku, a to jak v rámci EU, tak uvnitř jednotlivých zemí.

Oficiální seznam kandidátů je dlouhý. Je mezi nimi Ukrajina, Moldavsko, Albánie, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Severní Makedonie, Srbsko a Turecko. Za potenciální kandidáty jsou rovněž považovány další dva státy – Gruzie a Kosovo. Čím větší unie bude, tím je větší riziko, že členské státy mohou právo veta zneužívat.

Letos si takovou partii zahrál třeba Viktor Orbán, kdy byl proti embargu na ruskou ropu. Odchod Evropské unie od ruské ropy odmítal měsíc. Nakonec souhlas vyměnil za vyjmutí patriarchy Kirilla ze sankčního seznamu. Stejně tak Maďarsko blokovalo poskytnutí finanční pomoci Ukrajině v objemu 18 miliard eur na konci loňského roku. Představitelé Evropské unie tehdy maďarský postup označili za vydírání. V posledních týdnech také Polsko společně právě s Maďarskem hrozí uplatněním práva veta kvůli migračnímu balíčku.

„Pro stát velikosti České republiky, který na mezinárodní scéně bez Evropské unie nemá vliv a jediné, jak může mít vliv, je skrz Evropskou unii, je vždy výhodnější, když má Evropská unie svoji pozici. Vždycky je výhodnější, když děláme věci jako Evropská unie. V ten okamžik je pro stát naší velikosti právo veta, kdy každý jeden stát z jakéhokoliv důvodu může to rozhodování na evropské úrovni zablokovat a v některých případech velmi nelegitimně, jako to dělá třeba Maďarsko, nevýhodné,“ popisuje pro deník FORUM 24 Tomáš Weiss.

Debaty o rozšíření Evropské unie tak jdou v ruku v ruce s debatami o změnách v jejím fungování. „Je dobře, že se bavíme o rozšíření. V dohledné době se bude potřebovat Evropská unie rozšířit, protože současná situace je neudržitelná a my ty země ztrácíme tím, že jim něco slibujeme a potom to neplníme. Zároveň to není tak jednoduché, jak to vypadá,“ dodává Weiss.

To, zda je ale Evropská unie na své rozšíření připravená, je otázkou. Podle odborníka na evropskou politiku technicky připravená nepochybně je. „Nicméně politicky připravená není, protože v tento okamžik se po zkušenosti se střední Evropou, problémy s rule of law a nedokončenou transformací v některých zemích řada států Evropské unie bojí pustit si dovnitř potenciálně další státy, které můžou dělat podobné problémy,“ dodává. Dalším problémem je také připravenost samotných států na členství.

Návrhy, jak by měla větší unie vypadat, existují

Návrhy na to, jak by rozšířená Evropská unie měla fungovat, už existují. Možnou budoucnost rozšířené sedmadvacítky představila skupina expertů z Francie a Německa. Dvanáct akademiků v šedesátistránkovém dokumentu navrhuje snížení počtu eurokomisařů, kterých je nyní stejný počet jako členských států, ale všichni nemají stejně relevantní agendu.

Právě většinové hlasování, které ve svém projevu zmínil i prezident Petr Pavel nebo Olaf Scholz, je dalším bodem, ke kterému by třiceti- a vícečlenná unie měla podle akademiků přistoupit. Politická vůle k tak zásadní změně ale může chybět. Pokud by se taková shoda nenašla, experti navrhují takzvané konstruktivní veto. To umožňuje státu zdržet se při hlasování, aniž by tak mohl zablokovat jednomyslné rozhodnutí.

Problémem při rozšiřování unie by mohl být ale i Evropský parlament. Ten se nyní skládá ze 705 poslanců, před odchodem Velké Británie z EU jich bylo 751. Právě tohle číslo je podle akademiků hraniční a jejich počet navyšovat nedoporučují a navrhují vymyslet nový systém přerozdělování křesel pro jednotlivé členské státy.

Nejzásadnějším východiskem dokumentu je ale to, že pokud by se státy nedokázaly shodnout na větších reformách unie, je vytvoření několika okruhů zemí – nejužší vnitřní kruh, členské státy Evropské unie, další skupina přidružených států a nakonec Evropské politické společenství.

Dítě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona – Evropské politické společenství –, jak se zatím zdá, funguje poměrně dobře. První summit proběhl zhruba před rokem na Pražském hradě, druhý letos v červnu v Moldavsku a třetí v tomto týdnu ve Španělsku. Další se má konat ve Velké Británii. V současné geopolitické nestabilitě je jeho cíl jediný – ukázat ostatním státům, že s nimi chce Evropská unie mluvit. Má ale také posilovat bezpečnost, stabilitu a prosperitu v Evropě. Dnes by se ale společenství dalo označit za žvanírnu. V budoucnosti by se to ale mohlo změnit.

Chceme být plnohodnotným členem, protože Ukrajina je dnes jedinečnou zemí na celém světě, která zaplatila tak obrovskou cenu za svou vůli stát se členem Evropské unie.

Potenciální vícerychlostní přístup se však může ukázat jako neprůchodný, někteří ho považují za vytváření druhořadých států v Evropské unii. Například Ukrajina dala jasně najevo, že druhořadé členství v Evropské unii nepřijme. „Vyvíjíme maximální úsilí, abychom zajistili, že se Ukrajina stane plnohodnotným členem Evropské unie. To má zásadní význam pro všechny Ukrajince,“ řekl nedávno bruselskému webu Politico předseda ukrajinské vlády Denys Šmyhal.

„Chceme být plnohodnotným členem, protože Ukrajina je dnes jedinečnou zemí na celém světě, která zaplatila tak obrovskou cenu za svou vůli stát se členem Evropské unie. Žádná jiná kandidátská země do Evropské unie nikdy neměla tak obrovskou podporu obyvatelstva – více než 90 procent Ukrajinců – kteří si přejí a chtějí stát plnohodnotným evropským členem,“ dodal Šmyhal. Dá se očekávat, že státy západního Balkánu by na podobnou nabídku reagovaly stejně jako Ukrajina.

Je Ukrajina nejblíže vstupu?

Z Bruselu se ozývají hlasy, jako by členství Ukrajiny v rozšířující se sedmadvacítce bylo hotovou věcí. „Vítejte doma, vítejte v Evropské unii,“ psal na sociální síti X předseda předseda Evropské rady Charles Michel, když ukrajinský prezident v únoru přiletěl do hlavního města EU. Realita ale tak růžová není.

Evropská unie podle bývalého předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera nesmí dávat falešné sliby lidem na Ukrajině, kteří jsou až po uši v nouzi. „Velmi mě zlobí některé hlasy v Evropě, které se snaží Ukrajince přesvědčit, že se mohou stát členy okamžitě. To by nebylo dobré ani pro EU, ani pro Ukrajinu,“ prohlásil v rozhovoru pro německý regionální deník Augsburger Allgemeine. Vstup Ukrajiny do Evropské unie bude ještě náročný.

„Zatímco Ukrajina pracuje na vstupu do EU, Brusel a členské státy bloku nedělají ani zdaleka dost, aby byly připraveny Ukrajinu absorbovat. Vznešená rétorika vedoucích představitelů EU o členství Ukrajiny proto neodpovídá jejich činům. Absorbovat zemi s takovou velikostí, počtem obyvatel, nízkou úrovní příjmů, financováním a potřebami obnovy válkou zničené Ukrajiny by vyžadovalo zásadní reformu institucí, politik a rozpočtových procesů EU,“ píše americký časopis Foreign Policy.

Evropští představitelé si uvědomují, že pokud chtějí v EU Ukrajinu, musí přidat i další státy, které o členství usilují. Například Severní Makedonie na své členství čeká od roku 2005. Takové rozšiřování by mohlo EU posunout výrazně nad 30 členů.

Ukrajina by mohla spustit novou vlnu rozšiřování, takovou, která skončila v roce 2004 rozšířením o státy střední Evropy. Ukrajinci od začátku druhé fáze konfliktu bojují o svoji budoucnost v Evropské unii. Její představitelé ale musí udělat i svůj díl práce, díky kterému bude EU silnější. Debata o její změně ale bude kvůli rozdílným postojům jednotlivých států trvat dlouho. Ke vstupu Ukrajiny do unie by mohlo dojít v roce 2030, jak ale řekl předseda Evropské rady, každý si musí udělat své domácí úkoly.