KOMENTÁŘ / Evropský parlament silnou většinou schválil zprávu o definici znásilnění, která stojí na chybějícím souhlasu. Vyzval Evropskou komisi, aby navrhla legislativu, jež zavede jednotnou definici znásilnění na úrovni celé Unie, založenou na postoji „jedině ano znamená ano“. Výsledek hlasování: Pro hlasovalo 447 europoslanců, proti 160, zdrželo se 43.

Jak hlasovali Češi? Europoslanci za TOP 09 se vyslovili pro, z ODS se dva zdrželi, Saša Vondra se postavil proti, lidovec Tomáš Zdechovský se zdržel, Pirátka Markéta Gregorová pro, za hnutí ANO se šest zdrželo, jedna chyběla, za SPD byl Ivan David proti, za Přísahu se jeden zdržel a Nikola Bartůšek byla pro, Starostové pro, Kateřina Konečná a Ondřej Dostál ze Stačilo! se zdrželi.

Dále čtěte

Online „znásilňovací akademie“ má desítky milionů návštěv. Muži si v ní radí, jak útočit na partnerky

Americká CNN zveřejnila na konci března rozsáhlou investigaci, která nadále rezonuje na sociálních sítích.

Suma sumárum se 12 zdrželo, šest hlasovalo pro a dva, Saša Vondra z ODS a Ivan David z SPD, hlasovali proti. Můžeme říci, že za Čechy znásilnění na základě absence souhlasu prohrálo 14 ku 6. Proč? Máme přece změněnou definici znásilnění, nový paragraf 185 trestního zákoníku. Přitom změnu na úrovni EU nepodpořili i poslanci a poslankyně za ANO, ODS a lidovce, ačkoliv tyto strany českou změnu podpořily. A definice znásilnění v zemích EU se silně liší.

Podívejme se, co požaduje europarlament: jasnou definici. Platný souhlas musí být svobodný, informovaný a jednoznačný a lze jej kdykoli odvolat. A pozor, mlčení, absence verbálního nebo fyzického odporu ani předchozí vztah s pachatelem nemohou být vykládány jako souhlas. To zřejmě hraje velkou roli v českém mlčení či rovnou v odporu.

Europoslanci chtějí větší ohled na oběť

Další moment. Europoslanci vyzývají k přístupu, který bere větší ohled na oběť. Žádají zajištění okamžité lékařské péče, sexuálního a reprodukčního zdraví, přístupu k bezpečnému a legálnímu potratu, přístupu k péči o trauma, psychologické podpoře a právní pomoci. Žádají bezplatné specializované podpůrné služby a budování krizových center.

Nejen to. EP žádá země EU, aby definici znásilnění uvedly do souladu s nejnovějšími mezinárodními normami včetně Istanbulské úmluvy, kterou EU ratifikovala v roce 2023. Tady začíná být jasné, proč se to většině českých europoslanců nelíbí. Kulturní válka vystrkuje rohy. Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí Česko sice v květnu 2016 podepsalo, dodnes ji však neratifikovalo. České konzervy říkají No pasarán!

Boj o definici znásilnění se pohybuje mezi dvěma ohnisky, mezi obětí a násilníkem. Buď vám jde víc o násilníka, nebo víc myslíte na oběť. Cituji text EP: „Podle poslanců jsou právní předpisy založené na absenci souhlasu jediným rámcem umožňujícím obětem znásilnění přístup ke spravedlnosti. EU potřebuje průřezový přístup zaměřený na oběti…“

Dále čtěte

Poslankyně Urbanová chystá změny v promlčecích lhůtách u znásilnění. Ve hře jsou dvě možnosti

Ve sněmovně by se mohlo brzy znovu otevřít téma trestného činu znásilnění a promlčecích lhůt u něj. O nutnosti zpřísnění…

Poslanci chtějí, „aby Komise v roce 2026 předložila pokyny EU pro komplexní výchovu v oblasti sexuality a vztahů. Vyzývají také Komisi, aby po celé EU prováděla osvětové kampaně s cílem informovat veřejnost o souhlasu, vztazích, sexuální integritě a tělesné autonomii, potírat mýty o znásilnění a bojovat proti antigenderovému obsahu a online propagandě nedobrovolného celibátu (tzv. ´incel´)“.

Při projednávání v EP řekla Joanna Scheuring-Wielgusová (S&D, PL), zpravodajka Výboru pro práva žen, toto: „Každá třetí žena v EU zažila genderově podmíněné násilí. Každá dvacátá byla znásilněna.“ Dodám, že vychází výhradně z policejních zpráv, realita je bohužel podstatně horší.

V Česku oběť dokazuje nesouhlas. Absurdní

Vraťme se k našim europoslancům a europoslankyním, kteří volání EP směrované ke Komisi nepodpořili. U nás byla v roce 2024 změněna definice znásilnění. Nyní stojí na principu „ne znamená ne“, tedy na principu nesouhlasu, nikoli souhlasu. V Česku leží důkazní břemeno na oběti, ta musí prokázat, že nedala souhlas (dala „nesouhlas“). Mužům, kteří jsou ve zdrcující většině případů těmi znásilňujícími, se tak ulevuje. Extrémně se zatěžuje oběť.

V případě definice postavené na souhlasu, „jedině ano znamená ano“, musí podezřelý ze znásilnění, prokazovat, že dostal souhlas. Váha se přenáší také na něj, oběti se odlehčuje. Policie prokazuje: pachatel věděl, že znásilňuje. Ve světě Vondry a Davida, ale i těch, co se zdrželi, dává větší smysl, když (podezřelá) oběť prokazuje, že dala nesouhlas. Moderní pojetí a zdravý vztah přitom stojí na tom, že je přirozené vědět, zda to partner chce, či nechce, zda souhlasí.

Europoslancům nejde o nějaké absurdní „souhlasné smlouvy o sexu“. To je jen připitomělá karikatura a snaha nic neměnit. Odmítání definice založené na „jedině ano znamená ano“ je pokračující kulturní válka, snižování významu žen. Zjevně jde o toto plus o odpor k Istanbulské úmluvě.

Dále čtěte

Staňte se členy Klubu FORUM. Demokracie není samozřejmost

Jsou chvíle, kdy nestačí jen číst zprávy. Jsou chvíle, kdy cítíte, že chcete být víc než jen pozorovatelem. Jsou prostě…

Když se Respekt v Bruselu ptal Saši Vondry, proč hlasoval proti, uvedl v krátkosti dva důvody. Jednak že v ČR už existuje nová definice znásilnění, Česko tedy podle něj nepotřebuje novou a obecnější, či přísnější definici. Za druhé řekl, že to nemá řešit EU, ale národní státy.

První důvod samozřejmě nevylučuje, aby se bral větší ohled na oběti, ale je pochopitelný. Druhý důvod je nesmysl, znásilnění je přece stejně odporné u nás jako třeba ve Španělsku nebo Řecku. Sjednocení dává smysl.

ODS i lidovci se diví, že je volí málo lidí, že prohráli volby. A že je volí málo mladých lidí. Tady mají jednu z odpovědí. Tohle hloupé kulturní válčení pro chytré mladé voliče nefunguje. A vědí lépe než mnozí staří, že sex vyžaduje souhlas, nikoli nesouhlas…