Militarizace ruských občanů začíná už od útlého věku. FOTO: Pixabay/ElenaOlesik
FOTO: Pixabay/ElenaOlesik
GLOSA / „Nenazývejte Rusy otroky, nevybrali si tento život.“ Takové výroky slýchám velmi často, když někdo předhazuje Rusům otrockou mentalitu a odmítání svobody. A pak je vždy po ruce ještě argument, že za všechno může jen Putin, který drží celou zemi jako rukojmí a dělá ze svých spoluobčanů otroky. Oni by to velmi rádi všechno změnili, ale nemohou, protože pán je příliš mocný. Prý chudé a nešťastné Rusy drtí represemi, policejní brutalitou, bezprávím a bezmocí. A tomuto argumentu mnoho lidí věří prostě proto, že je to výhodné, protože je tak snadné přenést veškerou odpovědnost na jednoho diktátora a není možné si představit, že by se tak mohla rozhodnout obrovská země se 140 miliony obyvatel.
Je třeba upřesnit, že samozřejmě nemluvím o všech, ale o většině. Někteří lidé řeknou, že nemohou být přece zodpovědní za celou zemi a jak mohu vědět, že situace v zemi je přesně taková, jaká je. Jenže zaprvé, kdyby většina ruského obyvatelstva nepodporovala Vladimira Putina, válka by netrvala přes tři roky, a zadruhé, všechny ty strašné zločiny na Ukrajině, o kterých víme z výpovědí svědků a obětí, spáchali přece obyčejní Rusové, nikoli Vladimir Putin, a navíc je páchají i nadále. Zatřetí vidíme, jak obrovské množství ruských civilistů podporuje akce ruské armády. K pochopení toho, jak ubohá je situace v Rusku, se stačí podívat na stadiony, které zaplňují fanoušci zpěváka Šamana, a na komentáře zanechané pod zprávami o raketových úderech na obytné ukrajinské domy.
Nikdo nenutí Rusy skákat s ruskými vlajkami, oblékat své děti do vojenských uniforem, nikdo je nenutí nenávidět Ukrajinu a Západ, oni se tak rozhodují sami a vědomě, tohle je dobrovolné otroctví. Někdo řekne, že je k nenávisti nutí ruská propaganda. Propaganda není nic jiného než štěkání psů. Když slyšíte neustálý štěkot za oknem, máte možnost okno zavřít a neposlouchat ho. Problém však nespočívá v tom, že si sami zvolili otroctví, ale v tom, že si myslí, že otroctví je svoboda.
Když jsem mluvila s lidmi z odlehlých vesnic a začala jsem mluvit o Evropě, první asociace, kterou měli, byla, že všude v Evropě jsou homosexuálové, že lidé mohou měnit pohlaví, kdykoli chtějí, že rodiče podporují děti ve změně pohlaví, že děti žijí v rodinách stejného pohlaví a že nelze říkat, co si myslíte, protože byste mohli působit netolerantně. Navíc ve skutečnosti je tohle všechno říkáno s nadávkami, posměšným tónem a hrdostí, že Rusko takovou noční můru nemá. Ale když se začne mluvit o právech, zákonech, svobodných volbách, zaprvé jsou přesvědčeni, že „tak je to všude“, nejen v Rusku, a zadruhé uslyšíte: „Ale my jsme velcí a nikdo nás nemůže porazit.“
Obvykle se tato věta používá, když jsou argumenty vyčerpány, ale pokud se zeptáte na přírodní zdroje, vina padá na oligarchy a zloděje ve vládě, sám Vladimir Vladimirovič je svatý, jen nemá dost času se zabývat zrádci. Rusové vnímají svobodu jako zvrácenost, hlavně se bojí, že když si zvolí svobodu, tak druhý den bude průvod homosexuálů, a raději budou žít v atmosféře násilí než s vědomím, že existuje rodič 1 a rodič 2. A co se týče tolerance, v jejich pojetí, pokud nemohou Afroameričana nazvat černochem a Asiata čurkou, je to porušení svobody, a pokud si to v Evropě a USA občané nemohou dovolit, nejsou na rozdíl od Rusů svobodní. Ano, ano, jako svobodu vnímají Rusové možnost xenofobie.
Rusové rádi říkají „my takovou svobodu nepotřebujeme“ a vybrali si tu, která jim vyhovuje. My musíme pochopit, že z obecně západního pohledu Rusové nejsou svobodní, ale oni jsou přesvědčeni o opaku. Budou vám tvrdit, že Moskva je nejskvělejší metropole a místo velkých příležitostí, že moskevské metro je nejkrásnější, že sektor služeb je v Rusku na prvním místě, budou říkat, že všude jsou restaurace, kavárny, kluby, obchody, že v Moskvě jsou nejlepší restaurace a jídlo.
Obecně jsou přesvědčeni, že jsou svobodní. Ale když začnete mluvit o politických vraždách, falešných kandidátech, mučení, policejní brutalitě, odpoví vám, že jim do toho nic není, ať si to tam nahoře vyřeší sami. Osobně jsem se setkala s Rusy, kteří nevěřili v kriminalitu uvnitř ruské policie, dokud s ní nebyli přímo konfrontováni. Mysleli si, že jsou to všechno pohádky a mýty, že je to zase ten zlý Západ, který se snaží očernit „naše chlapce“. A tak je to s mnoha oblastmi života – dokud se člověk osobně nesetká s bezprávím, neuvěří, že něco takového existuje.
Je prostě nutné přijmout jako fakt, že Evropané a Rusové jsou rozdílní; co je dobré pro Evropana, je smrt pro Rusa, a naopak. Nejnaivnější otázka je, proč Rusové tolerují bezpráví a nezákonnost. Neberete v úvahu jednu důležitou věc: pokud tyto jevy v zemi existují, znamená to, že je můžete nejen zažít, ale také sami vytvořit. Zdá se vám, že ruské zákony jsou příliš tvrdé – jsou tvrdé selektivně pro ty, kteří plavou proti proudu, pro ostatní je vše koupené a prodané. Rusové jsou přesvědčeni, že žijí ve svobodné zemi, ale při pohledu shora je Rusko obrovským vězením s dozorci a vrchním ředitelem, který jim za dobré chování umožňuje volný pohyb po území a setkávání s příbuznými. A víc ani nepotřebují.