GLOSA / V dnešní politice se vyplácí porušovat pravidla. Nelhat jen trochu. Lhát naplno. Neodstoupit. Neomlouvat se. Naopak. Zaútočit na policii.
Zpochybnit státní zástupce. Obvinit soudy. A z vlastního problému udělat politickou válku. Přesně to ukázalo hlasování poslanců, kteří odmítli vydat k trestnímu stíhání Andreje Babiše a Tomia Okamuru.

Přitom ještě před pár lety to bylo jinak. Rok 2013. Policie zasahuje na Úřadu vlády.
Vyšetřování míří na premiéra Petra Nečase a jeho spolupracovnici Janu Nagyovou. Co udělal premiér? Rezignoval. Nečekal na soud. Nevedl válku proti vyšetřovatelům.
Odešel. Tehdejší politika měla jedno nepsané pravidlo: skandál je hrozba.
Pro kariéru. Pro stranu. Dnes je to jinak.

Dále čtěte

Vítejte v prašivých časech. Krást, lhát a kašlat na pravidla se vyplácí

KOMENTÁŘ / Představme si hypotetickou situaci: rok 2013, policejní zásah na Úřadu vlády, vyšetřování kolem premiéra Petra Nečase a Jany…

Skandál může být výhodou. Mobilizuje voliče. Posiluje příběh o boji proti systému. A v hnutí ANO 2011 je ten příběh postavený na jediné osobě – Andreji Babišovi. Když je lídr samotnou podstatou strany, nikdo ho nevymění. Proto ho kauza Čapí hnízdo politicky nezničila. Naopak. Stala se součástí jeho kampaně.

A právě tady se mění pravidla hry. Dřív byl skandál konec. Dnes možný dotační podvod ve výši 50 milionů nic neznamená, pokud ho spáchá oligarcha – miliardář a majitel hnutí. Ale pokud přestanou platit základní pravidla – že i politik je podřízený zákonům a institucím – pak žádná demokracie nemůže dlouho fungovat.