VIDEO: Archiv Arisu (se souhlasem)/ FOTO: Archiv Arisu (se souhlasem)
„Ještě trochu snahy a tuhle válku si sami prohrajeme,“ vzkazuje z ukrajinského bojiště český voják známý jako „Arisu“. Často se prý nestačí divit, když čte v českých zprávách o bojích, jichž se sám účastní. „Když si lidi zvyknou na to, co se tady děje, můžou si dát babišovskou pohodičku, ale pro nás to bude konec a pro ně pak možná časem taky,“ varoval. Z bojové linie podle něj všechno vypadá jinak, než jak to líčí média, a hlavně politici.
„Ukrajinské útočné prapory očesaly ruské pozice. Bojuje se dům od domu,“ popisuje situaci český voják Arisu pro deník FORUM 24. Společně se svými spolubojovníky z 1. samostatného útočného praporu Dmytra Kocjubajla se účastní protiútoků v Záporožské oblasti na jihu Ukrajiny. O jejich úspěších informovala i agentura Reuters a čeští občané je podporují pomocí veřejné sbírky.
Proruské kanály nad nimi ovšem lamentují, a ty proukrajinské jejich postup recyklují, zdánlivě donekonečna. Až by se mohlo zdát, že jde o ohromnou ofenzivu, namísto tvrdého každodenního boje. Dalo by se říct, že se tomu Arisu směje, kdyby to bylo na místě. Ztráty jsou ale příliš těžké.
„Postup je, ale jsou to krvavé kilometry,“ připouští. Původně nedostatečně bojeschopné jednotky územní obrany ustoupily ze svých pozic, Rusové se blížili k dobytí klíčových cest. Po řadě porážek Ukrajinci podnikli na přelomu roku koordinovaný protiútok. Do hry vstoupily útočné oddíly ukrajinské armády a zahnaly je. „Nebylo to nic snadného, přípravy takové operace jsou neuvěřitelně náročné,“ líčí Arisu. Parametry bitev, které svedli, samozřejmě neupřesní, ale popíše, které ukrajinské jednotky se ho vedle té jejich účastnily.
„Těmto jednotkám se někdy říká ,Syrského pluky´, protože často dostávají zvláštní bojové rozkazy od vrchního velitele Ozbrojených sil Ukrajiny, jsou jeho údernou rezervou, nebo dokonce v některých případech jednotkami přímé podřízenosti. Vznikly z útočných praporů, které byly podřízeny generálu Syrskému v době, kdy byl velitelem Pozemních sil,“ vysvětluje Arisu.
„Válka může i skončit, ale nebude to samo sebou. Když v tom zůstaneme sami, bez pomoci, je to konec “říká s tím, že ti, kteří přežijí přijdou vybrat svou daň na Západ. „Co ti mám říct? Zůstali jsme sami,“ popisuje pocity ukrajinských vojáků.
Velký problém podle něj představuje váznoucí pomoc Západu, včetně České republiky. Její dodávky na Ukrajinu se pod vedením hnutí ANO Andreje Babiše prakticky zastavily. Tamní vojáci vnímají i to, že Česko omezuje obranné výdaje. „Snížení rozpočtu na obranu, to je bizár sám o sobě. Ale tak peníze jsou potřeba pro naše lidi, a když nás náhodou přijdou zkusit osvobozovat Rusáci, všichni zemřou hned po přechodu hranic na infarkt z našeho štědrého sociálního systému. Je to banda hochštaplerů,“ kritizuje nové vedení státu.
„Tomio se s pornoposlancem Rajchlem předhání, kdo bude větší radikál a frajer. Je to už několik let pořád stejný politik vydělávající na lidské hlouposti strachu a nenávisti. A podle toho to ve sněmovně také vypadá,“ myslí si. Arisu vnímal i to, že úvodní kroky Andreje Babiše na postu premiéra ovlivnila hrozba jeho vydání trestnímu stíhání. „Andrejko bude do hlasování o nevydání jak pejsek na vodítku a Alenka bude jako vždy rozpočtovat jak z říše divů a neomezených financí,“ myslí si. (Dolní komora ve čtvrtek nevyhověla žádosti o vydání premiéra a předsedy sněmovny k trestnímu stíhání, pozn. red.)
Kromě bojových situací mu adrenalin dokáže zvednout pohled na českou politickou scénu, nejlépe když někdo z politiků popisuje válku, ve které on sám bojuje. Výroky Ševčíka mě dost zarazily, říká na adresu poslance hnutí SPD. „Říkal, že je to tady válka Slovanů proti Slovanům. Jestli počítá kavkazská, sibiřská a africká etnika za slovanská doporučil bych doučování, anebo, aby se sem zajel podívat,“ líčí.
Arisu říká, že roky strávené na bojišti se samozřejmě promítly také do jeho zdraví a celkového duševního rozpoložení. „Čtyři roky jsou dlouhá doba. Nejtěžší pro mě bude se vrátit. Ta rusácká třídenní operace, která trvá už přes čtyři roky, mi vzala spoustu života,“ konstatuje s tím, že čím déle konflikt trvá, tím těžší bude návrat do normálního života. Je si ale vědom také toho, že když nesežene pomoc, mnoho jeho kamarádů i on sám může zemřít.
„Nemluvíme o vítězství, na to všichni viděli příliš mnoho bolestných ztrát, ale důstojné uhájení Ukrajiny je zcela v našich silách. Můžeme ho dosáhnout,“ dodává přesvědčeně Arisu.
