VIDEO: FORUM 24/ Martin Skýpala
REPORTÁŽ / Zrovna včera nám tu shodil dron výbušninu na auto, varuje nás Táňa z vesničky Ševčenkove v Charkovské oblasti. Pod tlakem Rusů obsazujících nedaleký Kupjansk byla v okolí vyhlášena nucená evakuace. Mámy s dětmi seberou, co unesou, a prchají před Rusy. Často pak zamíří sem, do jejího humanitárního centra. Malá budova plná věcí všeho druhu je dnes už mezinárodním pojmem. Svou pomoc nechal osobně poslat i papež Lev XIV. A Táňa tu zůstává, i když neví, jak dlouho to ještě bude možné. Snad doufá, že Svatý otec anebo vojáci ukrajinské armády způsobí zázrak a ruské hordy zastaví.
Dojet do těchto vesnic za frontou a potom třeba i dál není nic jednoduchého. Před cestou se u benzinky narychlo setkáváme s legendárním českým dobrovolníkem Aloisem Zwesperem. Má plné ruce práce, protože podporuje desítky vojenských jednotek i humanitárních center a dobrovolníků, ale předává nám pomoc pro zmíněné středisko a také malou vysílačku – ve skutečnosti detektor dronů.
Alois je pochodující encyklopedie zkušeností, protože se na Ukrajině dlouhodobě pohybuje v zónách nepřetržitého ohrožení. „Když na něm uvidíte dron Autel, je to v pohodě, to je sledovací krám. Když uvidíte Mavica, zpozorněte, brzy by se mohly objevit útočné drony FPV. Pokud na monitoru bude FPV, plyn na podlahu a rychle pryč,“ instruuje nás zběžně. „Samozřejmě drony na optovlákně to nezachytí,“ „uklidňuje“ nás ještě, než se s díky rozloučíme.
Video, které jsme toho dne pořídili, je čistě ilustrativní. S největší pravděpodobností náš detektor zachytil ukrajinské drony na místních vojenských cvičištích, jichž je v této oblasti několik. Nikdo ale nechce být tím, kdo skutečnost zjistí jako první na vlastní kůži. Dosah ruských dronů se enormně zvýšil. Činí zhruba 40 kilometrů od linie. Spolu s tím se zhoršil i jejich teror, který v této oblasti i jinde systematicky míří na klíčové komunikace. Český dobrovolník Santa nás už varoval, že na severní obchvat Charkova začali Rusové shazovat z dronů miny. Nic netušící civilisté na ně pak najedou – a to je jejich konec. Nebezpečí zasahuje oblasti vzdálené desítky kilometrů od linie dotyku. Totéž platí i obráceně, když ukrajinské drony ničí ruské zbraně hluboko na okupovaných územích.
Pro Táňu, pro její tým a pro lidi ze Ševčenkove jsou útoky ruských dronů na denním pořádku. Přesto pokračuje ve své práci, která je v tomto místě naprosto nenahraditelná. A lidé, a to i Češi, jí pomáhají dál. Například v této sbírce. „Ruské lancety tu zrovna včera útočily na dvě auta, a to za bílého dne, dřív útočily jen v noci,“ říká nám. „Je to strašné. Všechno se změnilo. Za poslední dva dny dopadly do okolí klouzavé pumy o celkové hmotnosti dvacet tun,“ líčí stupňující se ruské bombardování. Právě proto byla v řadě vesnic vyhlášena nucená evakuace, která se už netýká jen dětí, ale i dospělých. Ukrajinští obránci nechtějí bojovat mezi civilisty. Je to pro ně ohromné riziko a zátěž. Protože nakonec jsou oni ti jediní, kdo civilisty mohou podporovat jídlem a pomocí. Na oplátku pak někteří prorusky orientovaní obyvatelé prozrazují jejich pozice.
„Za čtyři roky, co tu působíme, se z nás stalo velice kvalitní středisko. Lidé přijíždějí a dostanou vše, co nutně potřebují. Hygienu, zdravotní pomůcky, oděvy pro děti. Bohudíky fungujeme,“ říká Táňa. Dětské oblečení, hygienu a další pomůcky vezeme ostatně i my. Krabice s pomocí bleskurychle mizí v budově. Táňa nám hrdě ukazuje pomoc připravenou pro každého, kdo v nouzi přispěchá. Jsou tu i bedny opatřené označením římského papeže. Pak ale zvážní a říká: „Víte co? Pojďte, já vám něco ukážu.“
Vede nás do zadní místnosti. Tam se nacházejí jiné krabice a v nich zbytky ruských dronů, které útočily na její vesnici. Jsou mezi nimi trosky dalekonosných geranů, lancetů a je tu také ruský dron Molňija, amatérské „křídlo“ vyrobené z překližky a kartonu. Ukrajinci tomuto typu konstrukce přezdívají výstižněji. Nazývají ji typ slepený „z klacků a hoven“. Molňija sice stojí pár tisícovek, ale nese nálož a je potenciálně smrtící. Všechny tyto drony dopadly nedaleko Tánina střediska. „Padají sem každý den, každý den! Je to tak těžké,“ říká mi. Ukazuje mi křídlo z lancetu a další trosky smrticích ruských zbraní, které si vybírají své oběti mezi vojáky i civilisty.
„Budete se stěhovat?“ ptá se Petr Drápal z organizace Česká stopa, když vidí všechnu tu zkázu. „Zůstaneme a budeme pomáhat, dokud to bude bude možné,“ odpovídá mu Táňa, která podle svých slov už mnoho dní nezamhouřila oka, protože v okolí dopadají drony a bomby každou noc. „Zničili školku, školu, internáty, kluby, Kupjansk hoří,“ vypočítává poslední události.
Čechům by Táňa vzkázala jediné: „Proberte se. Proberte se a dívejte se realisticky na situaci na Ukrajině. Neskončí to tím, že padneme a pak válka skončí. Válka je strašlivý stroj, který může dorazit i do Česka, nedej Bože. Měli byste se ale probrat a podívat se na věci reálně. Ne na YouTube, nikoli kdesi na internetu, ale dívejte se na skutečné životy, jak je tu na Ukrajině ničí, ta síla se zvedá jako rakovina, vylepšují své zbraně, jsou čím dál inteligentnější. Nevěřte tomu, že je to armáda nějakých lopat. Je to armáda velmi silná, mocně vyzbrojená a my to víme z první ruky. Máme s tím letité zkušenosti.“
Táňa věří, že všechno dobře dopadne, ale říká, že tato válka je strašlivá. Lidé hledají pomoc a nachází ji u ní. Snaží se najít v sobě sílu, aby mohli vzdorovat. „Délka fronty je ohromná. Lidem je moc těžko. Prchají ze svých zničených domovů ve zničených městech a ve zničených vesničkách. Z těchto obcí zbyly dnes již jenom základy. Nic tam už není. Všechno je zničené,“ líčí na přeskáčku, jako by samotná slova nestačila k tomu, aby popsala vše, co viděla a co zažila. „Třicet kilometrů od fronty nás zabíjejí drony, lancety, šahídy, všechny druhy zbraní. A balistika padá na celou Ukrajinu. Měli byste to pochopit,“ apeluje. „Přejeme všem mír a Ukrajině vítězství, aby všechno bylo dobré,“ dodává se slzami v očích.
Později odpoledne odvezeme ještě dodávku krmiva pro zvířata do útulku u obce Barvinkove. Ta byla přesunuta z Kosťantynivky, ze které dnes již zbývají takřka jen trosky. Je to dále od fronty. Desítky psů a štěňat, koček a koťátek obcházejí mlsně kolem hory pytlů s granulemi, které jim Česká stopa a další dobrovolníci poslali a přivezli. Detektor dronů dál vesele cvrliká. Vyháníme kočky zpod auta a vracíme se do Charkova. Zítra nás čeká vybombardované město Izjum a také další setkání se Santou. Rozhovor z jeho základny za zvuku neodmyslitelných sirén vzdušného poplachu přineseme příště.
