VIDEO: Video: Novosti Ukrajiny, se souhlasem / Foto: Armijaform, Wikimedia Commons CC BY 4.0
ANALÝZA / Když před dvěma lety rozpoutal válečný zločinec Putin krvavou válku na Ukrajině, vstupovala jeho armáda do konfliktu s přesvědčením, že ji Ukrajinci budou vítat květinami a za tři dny se bude konat slavnostní přehlídka v Kyjevě. Generalita svého vůdce ujišťovala, že ruská armáda je druhá nejsilnější na světě a že třeba v počtu tanků nemá konkurenci. Uběhlo jen pár dní a ukázalo se, že situace rozhodně nebude tak jednoduchá, jak si kremelští jestřábi představovali. Namísto tří dnů vstupuje válka do třetího roku a ruské tankové jednotky byly zdecimovány takovým způsobem, že jsou ze skladů vytahovány doslova předpotopní typy strojů, které spatřily světlo světa v dobách nedlouho po skončení druhé světové války.
Zatím poslední údaj na webu Oryx, který zaznamenává ztráty obou bojujících stran výhradně na základě doložitelných důkazů v podobě videí či fotografií, uvádí, že Rusko ztratilo během dvou let války na Ukrajině 2754 tanků, z nichž 1801 bylo zničeno, 147 poškozeno, 267 opuštěno a 539 ukořistěno. Skutečné číslo však bude podle expertů ještě mnohem vyšší a ztráty tanků tak překračují výrobní kapacity Ruska. Navíc to je přes 90 procent všech tanků, které měl Kreml na počátku invaze k dispozici, neboť podle nedávno zveřejněného článku ve Forbesu vstoupily ruské ozbrojené síly do války na Ukrajině v únoru 2022 s 2987 tanky.
A nekonala se ani žádná technická převaha. „Zázračný“ tank T-14 Armata, s nímž se Putinův režim tak rád chlubil na přehlídkách na Rudém náměstí v Moskvě, není jaksi stále k dispozici v použitelném stavu. Několik ojedinělých případů přítomnosti Armaty na bojišti bylo spíše určeno domácímu publiku jako další kus propagandy. Ve skutečnosti byly Armaty podle vojenských expertů použity k dálkovému ostřelování ukrajinských pozic, a fungovaly tedy jako „obyčejné“ dělostřelectvo. K přímému nasazení do první linie si poruchový stroj nikdo nasadit netroufl. Ostatně jeho výroba není kvůli zavedeným západním sankcím vůbec možná.
Rusko tak ve velké míře používalo a stále používá tanky T-72, T-80 a T-90, ovšem v poslední době byli kvůli vysokým ztrátám generálové nuceni sáhnout hlouběji do skladů a na bojiště vyrazily zastaralé tanky T-62, a dokonce i ještě starší stroje T-54 a T-55. Pro připomínku – Ukrajina má rovněž k dispozici „postsovětské“ typy T-72 až T-90, ale kromě toho i moderní německé tanky Leopard 2 a jejich o něco méně sofistikované předchůdce Leopard 1, ale také britské Challengery 2 a americké Abramsy.
Kreml samozřejmě disponuje i výrobní a opravárenskou kapacitou. Na jihu Ruska stojí Uralvagonzavod, který vyrábí nové tanky T-90M, a čtyři další závody, jež opravují a modernizují staré tanky, stojící často po hodně dlouhou dobu ve skladech na mnoha místech. Jenže kapacita nové výroby, a to i po zavedení takřka válečného hospodářství v Rusku, činí podle odhadu odborníků maximálně několik stovek strojů za celý rok. A to je pro vedení totální války žalostně málo.
Například obří sklad obrněných vozidel a tanků z doby Sovětského svazu na vojenské základně Vagžanovo v Burjatsku byl po rozpoutání války na Ukrajině již z více než 40 procent vyprázdněn. „Během války na Ukrajině bylo více než 40 procent starých sovětských tanků a obrněných transportérů vyvezeno ze skladu na největší známou základnu zakonzervované vojenské techniky Vagžanovo v Burjatsku. Ukazují to nejnovější satelitní snímky Google Earth,“ napsal nezávislý The Moscow Times.
Navíc poměrně významná část ztrát vzniká při vyloženě zbytečných akcích a frontálních útocích ne nepodobných útočení Rudé armády v dobách druhé světové války. Například u Avdijivky, kterou po přibližně půlročním dobývání opustily ukrajinské jednotky, přišli ruští nájezdníci přibližně o deset procent všech ztrát těžké techniky. To se však zřejmě generalita stepnímu Hitlerovi neodvážila ani naznačit, a tak podobné útoky pokračují i nadále. Ruské velení je nepoučitelné a stále opakuje stejné chyby – tanky shlukující se na úzkých cestách či postup těchto strojů přes otevřená pole bez jakékoliv ochrany dělostřelectva či pěchoty, nebo dokonce vyžadování jízdy přes minová pole.
Boje v dlouhé opotřebovávací válce se v konečné fázi, pokud spojenci neustanou v podpoře Ukrajiny, nakonec stejně obrátí proti samotnému Putinovi. Nové, alespoň trochu technicky schopné tanky nebude kde brát. A historické T-34, které dorazily od Uralu až do Berlína, to v jedenadvacátém století už zkrátka nevytrhnou.
