Za hlupáka, darebáka a podvodníka označil Václav Klaus předsedu ODS Petra Fialu, který se odmítl dál podřizovat jeho neformálnímu vlivu. Václav Klaus svým výpadem reagoval na nedávné vyloučení jeho stejnojmenného syna z ODS a v této souvislosti i na Fialův výrok o tom, že Klaus ani jeho syn ho „nebudou poučovat, co je pravicové, protože oni už pravicoví nejsou“.

Klaus reagoval podrážděně: „Jestli ten výrok myslel vážně, tak je neskonale větší hlupák, darebák a podvodník, než jsem si myslel,“ řekl doslova v pořadu Výzva na serveru Seznam Zprávy o Fialovi. „O mně říci, že jsem proruský politik, to jsou dětinské věci. Pan Fiala svedl stranu, kterou jsme založili, na naprosté scestí. Stal se za každou cenu středovým politikem, který se chce zalíbit každému,“ dodal Klaus v neúspěšném pokusu zpochybnit Fialovu kritiku a ospravedlnit svůj výpad.

Klaus se nepříjemně unáhlil. Zjevně totiž zapomněl, že o potřebě zalíbit se komukoli (domněle) mocnému, nejlépe vypovídá 30 let starý záznam právě s ním samotným.

12. 11. 1989, pět dní před listopadovými událostmi na pražské Národní třídě, vysílala rakouská televize ORF v reakci na pád Berlínské zdi diskuzní pořad mapující překotné osvobozování středo- a východoevropských zemí od komunistických režimů, jejich přechod k parlamentní demokracii a na tržní hospodářství. Usedl tam i jistý Václav Klaus z komunistické „chráněné dílny“ zvané Prognostický ústav, a hájil tehdejší naprostou netečnost Československé komunistické moci k demokratizačnímu pohybu v Evropě i změně ekonomiky.

Za úpadek podle Klause nemohli komunisté, ale „Švejk“

Klaus, který se představil jako prognostik zaměřený na stabilizační politiku a konsolidační programy, poučil ostatní o tom, že zavést tržní hospodářství je velmi obtížné, neboť „neviditelná ruka trhu“ může způsobit velké problémy. „Nemluvím o vrcholných politicích, ale o normálních Češích… není to tak jednoduché.“ A má pravdu – tezi o Češích neochotných ke změnám vzápětí bere zpět, aby ji o chvíli později lehce pozměněnou přece jen zopakoval.

Poté, kdy mluvčí maďarských Svobodných demokratů Ferenc Köszeg odprezentuje okolnosti chystaných demokratických parlamentních voleb a vysloví přesvědčení, že je vyhraje jedna z demokratických stran, moderátor se ptá Klause, co říká na poklidné Československo uprostřed proměňující se Střední a Východní Evropy. „Jak to teď u vás půjde dál – jak to vysvětlíte – pokud jde o politiku, hospodářství či sociální oblast?“ Klaus po klasické úvodní námitce, že je těžké na to odpovědět, vyrukuje s myšlenkou, že za stávající situaci může Švejk. K románové postavě se dostává povrchním a nesmyslným přemostěním, jen aby vinu komunistické mocenské elity svalil na domněle netečné – švejkující – Čechoslováky.

Onen československý „klídek uprostřed vřavy“ Klaus nepřímo ospravedlňuje poukazem na to, že ekomická situace v Československu „není v krátkodobém horizontu až tak špatná“, aby vzápětí přiznal, že se stávajícím systémem „nepřežijeme rok 2000“. Jedním dechem také dodává, že o Československu toho v zahraničí vědí jen velmi málo.

screenshot Youtube, ORF,
O Československu něco málo tušíme, pane Klausi (Prof. Paul Lendvai)

Na to ale moderátor – maďarský emigrant Prof. Paul Lendvai – s ironicky přehnanou skromností namítá, že jim je „tady přece jen něco málo známo“.

Protichůdná dvojrole
Klaus dál lavíruje mezi potřebou na jedné straně krýt komunisty a na druhé straně budit zdání zorientovaného nezávislého experta. Není tedy divu, že na otázku, jaká nejdůležitější opatření by pro československou společnost i ekonomiku navrhoval, spouští litanii o tom, jak je to obtížné, jak pilně studuje reformy v okolních zemích, že tyto reformy přinášejí víc potíží než řešení a že celá (Gorbačovova reforma) “perestrojka“ je mnohem obtížnější a složitější než „naivní reformy“ v zemích východního bloku. Nepřející pozorovatel by v tomto bodě mohl poukázat na téměř doslovné podobenství s výrokem komunistického tajemníka Jakeše: „To není jednoduchý proces ta přestavba. Není. To je proces, v kterým se ne každý dost dobře vyzná…“  Klaus každopádně ponechává dotaz nezodpovězený, když uzavírá tím, že „naší ideou je zvládnout situaci bez prohloubení hospodářské krize“ a neochotu reformovat ekonomiku – což by se rovnalo pádu režimu – vydává za rozvážnost.

Tím se ale Prof. Lendvai nenechává ukolébat. „Co je nebezpečnější,“ udeří na Klause, „když se to odkládá, vytěsňuje, a pak se krize jen prohlubuje, nebo se zkusí ty záležitosti řešit už teď?“

Vrchol Klausova vystoupení přichází v čase 4:45 sestřihu záznamu. „Reformy jsou nejen v hospodářství, ale i v politice, a je to vidět,“ hodnotí ustrnulý režim reprezentovaný tajemníkem Milošem Jakešem, neschopným sestavit souvislou větu. „Ale podle mě pojetí reforem v zemích východního bloku, ta decentralizace, nemůže výkonnost ekonomiky zlepšit.“ Skandálnost posledně zmíněných výroků je v tom, že Klaus jednak vydává komunistické zastírací manévry za demokratizaci společnosti. Hlavně se ale dopustil toho, že rok poté, kdy státem řízené hospodářství nebylo schopné 3 týdny dodat základní hygienické potřeby – hájil centralizovanou ekonomiku.

S Klausem nehnula ani lublaňská socioložka Katja Boh poukazem na to, že hospodářská situace v komunistických zemích dostala vládní politiky pod tlak. Co myslíte, potřebujeme v Československu také nějakou hospodářskou krizi?, bránil nehybnost komunistické moci v Československu. Za pět dnů se ale i ona dala na ústup a Klaus se mohl na přechodnou dobu začít proměňovat v aktéra reforem.

Revue Forum Banner
David Horák
David Horák
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora