VIDEO: proFem / se souhlasem
Nezisková organizace proFem, která pomáhá obětem sexuálního násilí, se novou kampaní snaží upozornit na to, jak mohou každodenní předměty lidem připomínat trauma, které si zažili. Videospoty mohou lidé vidět v pražském veřejném prostoru, na sociálních sítích nebo televizních obrazovkách.
Kampaň Obyčejné předměty, neobyčejná bolest se zaměřuje na všední předměty, které jsou každodenními připomínkami traumatických situací. Tyto předměty v obětech znovu otevírají bolestné vzpomínky.
„Vyjadřují i ztrátu, kterou jim sexuální násilí způsobilo. Pár silonek tak ztělesňuje zničené profesní sny a životní jistoty ženy, jejíž prosperující kariéra byla náhle zastavena v důsledku otřesné události. Odhozené plavecké brýle symbolizují ztrátu potenciálu a nadšení mladého muže pro plavání, které po traumatické události nahradil strach a úzkost. Školní taška odráží sžíravý strach ženy o své dítě, který je v příkrém kontrastu s bezstarostným dětstvím, jež jí samotné bylo odepřeno,“ uvedla organizace.
Na webových stránkách organizace jsou uvedena i celá svědectví lidí, kteří zažili sexuální násilí. „Byli jsme kolegové z kanceláře, kde nás dohromady pracovalo pět. Měli jsme až přátelské vztahy, znali jsme svoje rodiny a občas se i svěřovali,“ popisuje například jedna žena.
„Při jedné ze schůzek jsem seděla vedle něho, jako už mnohokrát předtím. Tenhle meeting ale změnil úplně všechno. Asi uprostřed porady jsem najednou cítila, jak mi jeho ruka zajela pod sukni až ke kalhotkám. Hrozně jsem se lekla a úplně zkoprněla. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Slyšela jsem trhnutí tenké látky silonek, které jsem měla. Stehno u kalhotek mi zmáčkl, přejel mi po intimních místech, dal ruku pryč a dělal jakoby nic. Byla jsem v šoku a nebyla schopná pohybu, chtělo se mi zvracet a po celou dobu porady jsem neřekla ani slovo. Jen jsem se zaraženě usmívala,“ vzpomíná. „Doteď se mi ten zvuk roztržení silonek vrací. Už je nemůžu nosit a jen vidět je na nohou někoho jiného všechny ty vzpomínky vrátí. Pokaždé celá ztuhnu a nedokážu mluvit,“ dodává.
„Jsem obyčejná ženská, nedávno jsem oslavila 50. narozeniny a od malička žiju v Praze. Vždycky jsem to tu milovala a nikdy se tu nebála. A vůbec nikdy by mě nenapadlo, že by mě v mém věku někdo přepadl. Takže jsem na něco takového nikdy ani nepomyslela a myslela si, že se to stává hlavně mladším, hezčím…“ říká další. Při cestě hromadnou po Praze ji ale někdo napadl. „Po výstupu z tramvaje mě najednou někdo chytil za vlasy a odtáhl ke stromu. Přirazil mě k němu, něčím na mě tlačil a říkal, že když se pohnu, tak mi to tlustý břicho rozpáře. Strašně jsem se bála, měla zavřené oči, plakala a klepala se. V pozadí jsem slyšela zvuk odjíždějící tramvaje, ze které se ozývalo hlášení další zastávky. Nevím vůbec, kdo to byl a jak přesně se to stalo. Pamatuju si, že si moji ruku strkal do rozkroku a třel si ho. Nemůžu ten zvuk hlášení zastávek slyšet,“ popisuje.
ProFem také nedávno zveřejnila výsledky nového průzkumu, podle kterého se s nějakou formou sexualizovaného násilí setkalo 58 procent žen, přímo se znásilněním pak každá pátá žena. 76 procent obětí znásilnění uvedlo dopady na své psychické nebo fyzické zdraví, vztahy, studium, práci, či dokonce život ohrožující dopady. U žen, které zažily znásilnění ve věku do 15 let, to bylo dokonce 93 procent.
Z výzkumu vychází, že 30 procent žen mělo v důsledku sexuálního násilí zdravotní následky. Z toho 26 procent vyhledalo pomoc lékaře, 32 ji ale nevyhledalo, i když ji potřebovaly.
Ročně celkem 123 550 žen vyhledá zdravotní péči kvůli následkům sexualizovaného násilí. Částka na náklady ze zdravotního pojištění je 2,3 miliardy korun. Nejsou v tom ale zahrnuty náklady na sociální dávky, na trestní řízení, na náklady, které si oběti platily samy, a podobně.
Součástí kampaně Obyčejné předměty je také výstava, kterou mohou lidé navštívit od 1. března v obchodním centru Westfield Chodov v Praze. Jádrem výstavy jsou celé příběhy lidí, kteří se stali oběťmi a přeživšími sexuálního násilí. Výstava také vyvrací stále časté mýty o tom, co dělat, když se s násilím setkáme, nebo rady na to, jak podpořit své blízké, pokud se jim něco stane.
