KOMENTÁŘ / Čínský prezident Si Ťin-pching byl pozván na inauguraci Donalda Trumpa, avšak nepřijel. Podle ukrajinských zdrojů Volodymyr Zelenskyj žádal o možnost zúčastnit se inaugurace celkem třikrát, ale pozvání se nedočkal. Z prezidentů byli, zdá se, vítáni pouze ti, které Trump považuje za sobě rovné. Zelenskyj či český prezident Petr Pavel se na krátký seznam nevešli.

Podle premiérova poradce Tomáše Pojara prý od USA „není prozíravé“, že odcházející administrativa zařadila Česko mezi státy druhé kategorie, pokud jde o neomezený dovoz čipů pro umělou inteligenci.

Jak se to vezme. Mluvíme o zemi, kde Rusové stále vlastní a zakládají firmy a kde se pro ně perou miliardové částky špinavých peněz. O zemi dodávající motory pro drony ničící Ukrajinu. A také o zemi, z níž pocházejí CNC obráběcí stroje držící nad vodou ruský zbrojařský průmysl.

Volný prostor pro ruské zájmy

V neposlední řadě je řeč o státu, který tak dlouho odmítal bojovat s ruskými dezinformacemi podporujícími antisystémové politické subjekty, až se s velkou pravděpodobností po příštích volbách s Babišem v čele připojí k seznamu ruských trojských koní v západních strukturách (Maďarsko, Slovensko, Rakousko).

Dále čtěte

Trumpovo přehánění nesmí zakrýt, že má v podstatě pravdu. Evropa se musí probudit ze snu

KOMENTÁŘ / Nový americký prezident Donald Trump opakovaně kritizuje Evropu, že napadené Ukrajině nepomáhá dost, a také, že na…

Bezpečnostní rizika spojená s importem pokročilých technologií do zemičky, kde volně působí nepřátelé USA, byla logicky vyhodnocena jako vysoká. Naše firmy, kterých se omezení dotknou, možná mají dojem, že ČR je spolehlivým partnerem v NATO a EU. Při pohledu zvnějšku to ale takto vypadat nemusí a nevypadá.

Být zemí druhé kategorie z hlediska exportu čipů je nepříjemné – nicméně jsme si to zavinili sami. Daleko nepříjemnější je však spadnout mezi druhořadé mezinárodní subjekty z pohledu samotných politických principů nové americké administrativy. A za to Česko nemůže.

Nic z toho, co ČR kdy udělala, dělá nebo by mohla udělat, nezmění fakt, že Donald Trump odmítá multilateralismus svých předchůdců. Vidí budoucnost světa jako výsledek osobní dohody se „silnými vůdci“ – Si Ťin-pchingem a Vladimirem Putinem. V takovém světě má Česko obdobné postavení jako Dánsko, Kanada, Mexiko či Panama, tedy země, s nimiž už se jedná z pozice síly.

Co se nicméně ovlivnit dá, je míra jásání nad změnami, které jdou jednoznačně proti zájmům států malé a střední velikosti v mezinárodním systému.

Od potenciální kořisti agresivní velmocenské politiky není nikdy rozumné tleskat světu, v němž rozhodují nejsilnější.

Dubčekovské paradigma?

Bývalý československý politik Alexander Dubček vyrostl v SSSR. Na vlastní kůži zakusil odvrácené stránky koloniální mocnosti, která po roce 1945 rozhodovala o budoucnosti jeho vlasti.

Dále čtěte

Domluvte se teď! Trump dal Rusku tvrdé ultimátum kvůli Ukrajině

„Domluvte se hned, nebo bude hůř,“ varoval americký prezident Donald Trump Ruskou federaci a…

Přesto on a jeho kumpáni nikdy neprojevili kolegialitu vůči obětem sovětského imperialismu. Odmítali se znepokojovat sovětským vojenským zásahem proti povstání ve východním Německu v roce 1953, proti Maďarsku v roce 1956 či obdobným plánům, jejichž důsledkům se titovská Jugoslávie vyhnula jen tím, že se důkladně připravila k obraně a začala spolupracovat s NATO.

Českoslovenští komunisté považovali vlastní ideologický zápal za nehynoucí zásluhu, která jim zaručuje postavení výjimky z pravidla – stvrzuje jakýsi „zvláštní vztah“ s imperiální Moskvou, jemuž údajně žádný další sovětský satelit nemůže konkurovat.

Odtud slavné dubčekovské „Tohle udělali mně!“ v noci na 21. srpna 1968. Vždyť Saša I. se tolik snažil o ideologickou ortodoxii, ale soudruzi v Moskvě to vůbec neocenili.

Vůči imperiální metropoli, která uznává pouze sílu, ovšem nelze z pozice vazala získat žádné zásluhy, a to ani největší možnou ideologickou horlivostí.

Liberální Spojené státy usilující o mezinárodní systém založený na pravidlech by se přinejmenším vůči evropským a asijským spojencům nikdy nechovaly tak, abychom je museli v jakémkoli ohledu srovnávat se sovětským impériem.

S Trumpovým návratem do Bílého domu však můžeme na benevolentní politiku supervelmoci definitivně zapomenout.

Česko nezíská podíl na „americké velikosti“

V zemi na světové semiperiferii může být pro politika výhodné, když se dokáže před voliči prezentovat jako „výhonek metropole“, který „má na každého telefon“. Jestli však z pohledu metropole taková země postrádá většího významu, žádná „nerozborná jednota“ s centrem jí nepomůže. Ať už má podobu telefonního spojení do nejvyšších pater zahraniční moci, nebo „ideologické wi-fi“ údajně propojující horlivce s jejich guruem.

Dále čtěte

Loni jste nám poslali dva miliony. Děkujeme! Letos půjde o hodně

Vážení a milí, redakce deníku FORUM 24 už bezmála deset let funguje díky tomu, že má tak skvělé čtenáře, kteří…

Je na Američanech, aby zvážili, zda Trumpovo vystoupení ze Světové zdravotnické organizace, v důsledku něhož Peking dál rozšíří portfolio nepřátelsky převzatých mezinárodních institucí, opravdu stálo za to. Podobně je na nich zamyslet se, zda Muskovo vměšování do německé politiky a hrozba uvalení cel náhodou netlačí Berlín k pragmatické dohodě s Číňany, kteří při všech nevýhodách alespoň radikálně nemění kurs své politiky. A tak dále.

Nové americké špičky však přestaly poslouchat i vlastní experty – a na rady „proroků“ z postkomunistické Evropy už vůbec nejsou zvědavé.

Nehledě k míře na odiv vystavovaného trumpismu v České republice Washington vůči nám bude postupovat výhradně podle reduktivní definice „národních zájmů“, kterou zavádí nové vedení. V hypotetickém případě, kdyby od Prahy něco potřeboval, neváhal by o tom jednat. Pokud nic nepotřebuje, jsme mu v zásadě ukradení. Status spojence ani četnost výskytu červených kšiltovek mezi politickými elitami hlásícími se k místním odnožím MAGA kultu kalkul nezmění.

V prvé řadě bychom se tedy měli věnovat tématům, která se týkají nás samotných a naší budoucnosti. K nim nevyhnutelně patří také otázka, zda akviziční procesy týkající se výběhových amerických bitevních vrtulníků Viper nebo „neviditelných“ letounů F-35 máme z nové perspektivy chápat jako racionálně nastavené, nebo přemýšlet o revizi. Například takové, jež by zahrnovala moderní evropské bitevní vrtulníky Eurocopter Tiger a prodloužení pronájmu gripenů do doby, než bude k dispozici vhodná jihokorejská, francouzsko-německo-španělská, případně britsko-italsko-japonská alternativa amerického bojového letounu páté generace.

V našem vlastním národním zájmu je minimalizovat množství obdivných tirád na Trumpovu adresu, definitivně si odpustit hudrání na EU a vážně se věnovat zajištění národní bezpečnosti v evropském kontextu.

Žádný bohatý strýček z Ameriky to za nás neudělá.