Emoce kolem vyvěšených červených trenýrek, které díky členům spolku Ztohoven, nahradily na Pražském hradě prezidentskou standartu, opět vzplály. K soudu se totiž ve středu dostavili tři aktéři této bizarní výměny. Pánové si zatím nevyslechli od soudkyně žádný verdikt a budou si muset počkat na další slyšení. Je však jasné a logické, že bez trestu od soudu odejít nemohou. Před zákonem jsme si přeci všichni rovni a tito „umělci“ ho nepochybně překročili.

Můžeme se zasmát nad tím, že chvíli nad Hradem plápolaly obří trenky. Můžeme tím být zhnuseni a označovat to jako hanobení státního symbolu. V první řadě je ovšem na čin spolku Ztohoven třeba pohlédnout právní optikou. Tedy – byl porušen zákon nebo ne? Potom je teprve možné dělat soudy nad tím, zda mají být „umělci“, kteří standartu nejen ukradli, ale také zničili, souzeni, potažmo trestáni.

Je zcela zřejmé, že měli. Skutkovou podstatu činů výtržnictví a krádeže tři členové Ztohoven naplnili, to je neoddiskutovatelné. Přestože mají právo na projevení svého názoru a v případě kritiky Miloše Zemana mají i svůj díl pravdy, nesmí přitom zničit střechu na cizí budově, ze které ještě ukradnou státní symbol. Tedy věc zakotvenou v ústavě, která by měla být každým občanem České republiky ctěna. Tady už jde ovšem o morální zásady, které nemůže zákon přikázat nikomu.

Skupina Ztohoven už mystifikovala občany falešným jaderným výbuchem v přímém vysílání ČT, které hacknuli. Její členové žili na falešné občanky nebo rozesílali poslancům SMS zprávy, které vypadali jako od kolegů ze Sněmovny. Zatím nic, za co by soud shledal za vhodné, je trestat. Tentokrát už je však situace jiná. O tom, že na střežený pozemek aktivisti vnikli, není pochyb. A že ukradli prezidentskou standartu sami přiznali přinesením její části soudkyni, která ve středu otevřela jejich případ.

Jediné, co zatím nikdo neví, je výše a způsob trestu. Tři roky vězení, které připadají v úvahu, jsou nesmyslné. Soudkyně by měla přihlédnout k faktu, že šlo skutečně o protest nespokojených občanů proti prezidentovi. Současně by však měla zvolit trest, který odradí další rádobyumělce v konání podobných akcí. Jako rozumná by byla úhrada škod za poškozenou střechu a zničenou standartu a třeba veřejně prospěšné práce. Pokud možno na Pražském hradě. Tím by soudkyně jedním verdiktem potrestala jak Ztohoven, tak Zemana. Prezident by určitě s velkou nelibostí nesl fakt, že má „pod okny“ své odpůrce a jim by se také nechtělo dívat do míst, kde se pohybuje, pro ně, ztělesněné zlo.