Rozčilování se nad svévolí Miloše Zemana při udělování státních vyznamenání je přesně to, čeho chce český prezident dosáhnout. Rád je středem pozornosti a jinak než buranským chováním a neúctou k těm, kteří mu nepřinášejí prospěch, toho evidentně dosáhnout nedokáže. Když tedy dostane možnost pomstít se za návštěvu dalajlámy, která je proti představám Číny, které se Zeman snaží vlézt, kde bude místo, udělá to. S chutí a velkým mediálním humbukem. Tak to chtěl a je nutné mu takové příležitosti pro příště nedopřávat. Zapomeňme na hysterické výkřiky a zaměřme se na osvětu těch, kteří si stále ještě myslí, že je Zeman slušný člověk a takříkajíc jeden z nich.

Exhibicionismus Miloše Zemana je už tak trochu patologický. Dříve svými výroky alespoň kryl kauzy, které by jinak média rozebírala. Ať už šlo o vilu nebo bezpečností prověrku jeho kancléře Mynáře, nebo některé přešlapy prezidentského oblíbence Andreje Babiše. Nyní ovšem volá do všech stran: Nemám úctu k nikomu kromě sebe a budu si dělat a říkat, co chci. Poslední dobou ovšem nabral Zeman se svým poslušným tiskovým mluvčím větší rychlost a dělá ostudu téměř na každém kroku.

Peroutka, návštěva čínského prezidenta, Rhodos, pohřeb exprezidenta Kováče a nyní msta Jiřímu Bradymu za jeho synovce Daniela Hermana. Tolik nechutných skutků, obestřených neskutečným počtem lží, urážek a dezinformací, by průměrnému sprosťákovi vystačilo na několik životů. Prezident republiky má však zemi reprezentovat, ne jí dělat špatnou pověst a vystupovat jako člověk s „virózou“, který náhodou bydlí na Pražském hradě.

Argument Zemanových příznivců je převážně jeden. „Vždyť byl zvolen v demokratických volbách, tak co?…“, lze si často přečíst v neosobních internetových komentářích pod články. Nelze s tím než souhlasit, ale jedním dechem se musí dodat, že i demokracie má své mouchy a volba Zemana byla podobná hmyzu z filmové hororové klasiky.

Státní svátek 28. října bude bezesporu negativně poznamenán prezidentovým současným chováním. Z oceňování osobností se totiž už nyní stal jakýsi ceremoniál, při kterém Zemanovi kamarádi přijmou stigma svého vůdce a hrdě si do Wikipedie zapíší, jak významní a nepostradatelní jsou pro Českou republiku. Ostatní vyznamenaní, kteří stále berou ono ocenění jako výraz díků za svoji celoživotní práci, ovšem mají jinou možnost: vzepřít se nechutnému chování Miloše Zemana a odmítnout z jeho rukou vyznamenání převzít. Ať si všechny řády nechá pro své nohsledy. Rozumným, slušným a zásadovým lidem postačí, že si uchovají čisté svědomí.