Miloš Zeman se rozhodně zapíše do dějin České republiky. Ne však pozitivně. Prezident, jehož jednání už podruhé a zřejmě ne naposledy, řeší soud, skutečně nedělá naší zemi dobrou reklamu. Přitom se zatím neřeší Zemanova snaha dostat republiku znovu pod diktát Ruska, ale „pouze“ buranské chování hlavy státu. Po výrocích o novináři Peroutkovi dnes soud řeší libovůli prezidenta při jmenování profesorů.

Ivan Ošťádal měl velkou možnost stát se profesorem. Miloš Zeman se však rozhodl, že je nutné, aby opět upoutal pozornost na svoji osobu a akademika, společně s jeho dvěma kolegy, odmítl jmenovat. Ošťádala označil za bývalého spolupracovníka StB, tedy člověka, nehodícího se pro udělení titulu. Celou kauzu dnes bude řešit soud, ke kterému fyzik, společně s Univerzitou Karlovou podal žalobu.

Po rozsudku, který Zemana usvědčil ze lži při jeho výroku o neexistujícím článku Ferdinanda Peroutky, čelí hlava státu dalšímu podnětu k soudnímu řízení. Pokud by se nejednalo o hlavu státu, mnoho občanů by nad chováním člověka, který si dělá a říká, co chce, zřejmě mávlo rukou. V tomto případě se však bavíme o muži, který má Českou republiku reprezentovat a má jít příkladem. Ani jedno z těchto kritérií však Miloš Zeman nesplňuje.

Před lety, kdy Zeman stál v čele ČSSD a později i vlády, se dalo hovořit o prostořekosti a takzvaných bonmotech. Ty se však, zřejmě i vzhledem k prezidentově náklonnosti k různým lidským neřestem, změnily v pouhé urážky a teze, hodící se tak maximálně do hospody nižší cenové skupiny. Přesto však Zemanovo hulvátské chování lidem patrně vyhovuje, o čemž hovoří průzkumy popularity a podpory hlavy státu.

Výroky o postižených dětech, zabíjení abstinentů, americkém velvyslanci a mnohé další musí jasně naznačovat všem, že člověka, který se nestydí chovat nepřijatelně, není možné podporovat a do budoucna i volit. Vzhledem k situaci, která panuje v současné době v české politice, se však sprostota a lži stávají normou a politici typu Zemana a Babiše, jen využívají toho, co jim občané povolí. U vicepremiéra přitom Zemanovi najednou minulost údajně spjatá se Státní bezpečnostní nevadí.

Fakt, že Zeman svými výroky rád zakrývá skutečnosti, které by média řešila přednostně, je zřejmý. Peprná slova přijdou vždy, když je v nesnázích například kancléř Mynář nebo ministr financí. Prezident tak zaplní titulní stránky novin a ostatní podstatné události jen tak proběhnou bez většího zájmu sedmé velmoci. V poslední době se však za svá slova musí Zeman zodpovídat u soudu. Mělo by být jen otázkou času, kdy si občané uvědomí, že pod tímto prezidentem se skutečně Česká republika nestane respektovaným státem. A to nejen v rámci Evropy, ale celosvětově.