Visegrád prohrál, Evropa sází na Turecko. Odpoví jí vydíráním?

ČTK

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a Bohuslav Sobotka na summitu v Bruselu | FOTO: ČTK

Z posledního evropského summitu EU byly vyslány dva hlavní signály. Británie dosáhla přijatelné dohody s Unií a základem řešení migrační krize bude dohoda s Tureckem. V obou případech se však dělá účet bez hostinského. V prvním případě bez potvrzení vůle britských voličů v referendu, ve druhém bez účasti nevyzpytatelného Turecka, jehož premiér Davutogolu kvůli krvavému atentátu v Ankaře zrušil cestu do Bruselu.

merkur.de

„Plán B“ zatím padl

Mnozí si s gustem smlsli na neúspěchu visegrádské skupiny, která navrhovala „plán B“. Spočívá v tom, že pokud nebudou Turecko a Řecko nadále schopny regulovat migrační vlnu, posílí se po maďarském vzoru ochrana makedonsko-bulharské hranice s Řeckem. Cílem je získat kontrolu nad migrací, jejíž vývoj znepokojuje většinu evropské veřejnosti.

Plán to jistě není dokonalý, ale Maďarsko zatím dokázalo jako jediné chránit Schengen, za což sklidilo bouři nevole. Dnes se na této nutnosti v Evropě shodnou všichni, jen se pořád liší v postupu, jak toho dosáhnout.

Přijetí záložního „plánu B“ by zároveň znamenalo zvýšení tlaku na Turecko a Řecko, aby dostály svým závazkům a povinnostem. Tím, že (zatím) padl, bude dosaženo pravého opaku. Řecku a zejména Turecku nic nebrání vydírat celou Evropu.

Otevřeme brány uprchlíkům do Evropy

Není to tak dávno, co turecký prezident Erdogan školil předsedu Evropské komise Junckera, že by měl projevit více úcty vůči osmdesátimilionovému Turecku. Požadoval šest miliard eur a vyhrožoval, že pokud nebude dosaženo dohody s Unií, může Turecko kdykoli otevřít brány uprchlíkům do Evropy. Nakonec dostal slíbeno polovinu. Zatím.

V posledním týdnu navíc citelně zesílil proud migrantů z Turecka. Během čtyř dnů do Řecka dorazilo více než 11 tisíc uprchlíků. Řecká média se netají podezřením, že se tak stalo přinejmenším s tichým souhlasem tureckých úřadů. Načasování na dobu konání summitu zřejmě není náhodné. Cílem je tlačit na evropské partnery před další vrcholnou schůzkou EU začátkem března, tentokrát s účastí Turecka.

Není přitom jisté, jestli bude Turecko schopno plnit svoje sliby. Tedy zpřísnit ostrahu svých hranic, aktivně bránit nelegální migraci do Evropy a likvidovat pašerácké mafie. Času přitom není nazbyt. Blíží se jaro a s ním zesílí migrační proud. Zároveň je Turecko zaneprázdněno bojem s Kurdy a eskaluje jeho konflikt s Ruskem.

Tradiční řecké vydírání

Aby chaosu nebylo málo, Řecko nezůstává stranou. Už stačilo vyhrožovat, že nepodpoří dohodu s Británií, pokud nezůstanou otevřené hranice. Tím naráželo na rakouské rozhodnutí zavést přísné denní limity pro příjem běženců. Řecké vydírání loni na jaře vyneslo 86 miliard euro a nebylo by divu, kdyby svoje požadavky, například na odpis dluhu, ještě stupňovalo.

Některé země už ztrácejí trpělivost. Dveře běžencům jednostranně přivírají kromě Rakouska i takové dosud vstřícné státy, jako je Švédsko. Hlasy po zavedení limitů sílí i v Německu, a to nejen v Bavorsku, ale i v CDU, mateřské straně Angely Merkelové.

Postoje Bavorska bližší Česku než Merkelové

Kancléřku kritizuje i český premiér Sobotka, který osciluje mezi dvěma postoji – zřejmě podle toho, kdo mu připravuje podklady. Na jedné straně se vymezuje vůči ostré protiimigrační rétorice prezidenta Zemana, na druhé straně při lednovém setkání s bavorským ministerským předsedou Seehoferem prohlásil, že postoj Bavorska k migraci je pohledu Česka dlouhodobě bližší, než postoje západoevropských zemí.

Merkelová podle Sobotky udělala velké humanitární gesto, ale nekonzultovala jej s žádným evropským státem ani s německými voliči. „Rozhodla se pro toto gesto, které má celou řadu důsledků, jež předem nedocenila,“ dodává. Přesto je svými oponenty zejména z Hradu považován za sluníčkáře, čemuž paradoxně napomáhají některé akce aktivistů na jeho podporu, typu „Sluníčkem a kávou proti xenofobii a kalašnikovu“.

Odpadlíci z Visegrádu

Visegrádská čtyřka dělá části evropských lídrů vrásky, padají silná slova. Lucemburský ministr zahraničí Asselborn ji označil za odpadlíky a separatisty. Přidávají se někteří domácí moralizující komentátoři. Visegrád je podle nich podivné nahnědlé seskupení, se kterým není radno si zadat. Česká vláda by se s ním neměla špinit a měla by jej opustit.

Visegrád jistě není spolek andělů. Ale tito moralisté zapomínají, že to není ani Česká republika, kde ve vládě sedí oligarcha východního střihu. Někdy paušálně zmiňovaný příklon skupiny k Rusku příliš nehraje, protože nejvlivnější součást Visegrádu, Polsko, zastává ostřejší protiruské postoje, než unijní mainstream. A na rozdíl od České republiky prosazuje významné posílení účasti NATO ve východní Evropě.

Visegrádská skupina je sice nesourodá, ale její lídři pochopili, že společný postup má větší váhu. Jako celek mají čtyři státy, které ji tvoří, zhruba tolik obyvatel, jako Francie nebo Velká Británie. Nepříjemná je zejména v tom, že si dovoluje některé názory – například na nesmyslnost povinných kvót – formulovat nahlas. Platí však, že podobné názory dnes zastává řada jiných evropských vlád a politiků, jen většinou poněkud nenápadněji. Takže pokus vykreslit Visegrád jako záškodnickou organizaci příliš nefunguje.

A už vůbec nemůže být odpovědí na projevení vlastního názoru vyhrožování, kterého se naposledy dopustil italský premiér Renzi, jenž znovu pohrozil snížením prostředků z evropských fondů, pokud se Visegrád nezařadí do zástupu.

Británie by měla zůstat, Řecko by mělo jít

David Cameron na summitu sice nedosáhl reformy Evropské unie, jak původně ambiciózně vyhlašoval, ale podle jeho slov vyjednal takový kompromis, který mu umožňuje podpořit setrvání Británie v Unii. Zatím je však na předpovědi brzy. Ani Cameronovi konzervativci nejsou v této věci jednotní.

Jestli Británie zůstane v EU, o tom rozhodnou britští voliči v referendu 23. června. Šance zatím vypadají padesát na padesát. Nikdo dnes nedokáže odhadnout, co všechno se do té doby odehraje, a co vše bude ovlivňovat rozhodování britských voličů.

Odchod Británie přitom není v zájmu Evropské unie ani České republiky. Znamenal by nejen oslabení Unie po ekonomické stránce, ale i další korodování už tak narušené euroatlantické vazby, jelikož Británie je v Evropě hlavním americkým spojencem.

Naopak odříznutí Řecka, destabilizujícího celou Evropu, může být nakonec účinnějším východiskem. „Plán B“ se může za několik měsíců vynořit znovu.

Teď jde jen o to, aby to nedopadlo přesně obráceně.

Eric Drooker

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner