Předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan FOTO: Starostové a nezávislí / se souhlasem
FOTO: Starostové a nezávislí / se souhlasem
Předseda hnutí Starostů a nezávislých Vít Rakušan vede svou stranu do nadcházejících podzimních voleb společně s Piráty. Jejich koalice je ve volebních modelech řazena na první místo. Boj to však bude podle Rakušana tvrdý. „Máme proti sobě soupeře bez finančních i morálních limitů. Můžeme očekávat nejhorší kampaň, která tady za 30 let byla. Nenechávám se ukolébávat žádnými průzkumy veřejného mínění,“ uvedl v rozhovoru pro FORUM 24.
Země podle Rakušana potřebuje změnu. Koalici SPOLU vnímá jako sympatickou konkurenci a pětikoalice je jediná varianta, jak novou vládu složit. Za premiéra bude prosazovat jejich nominanta – Ivana Bartoše. Jaká je představa o efektivním moderním státu? Proč se demokratickým stranám nedaří oslovit voliče extremistických a populistických hnutí? A jakou vládu v historii naší země považuje předseda STAN za nejlepší?
Pane předsedo, minulý týden proběhlo hlasování o nedůvěře vládě. To nakonec zablokovali komunisté. Jak hodnotíte celou tu schůzi zpětně, stála za to?
Schůze smysl měla. Jednoznačně ukázala, jakým způsobem povede volební kampaň vládní hnutí ANO, jemuž klesají preference. Bude primárně usilovat o voliče SPD, kde cítí potenciál, že by jim mohlo nějaké převzít. Národovecká linka pana premiéra a prvoplánová kritika Evropské unie je ale trochu paradoxní a úsměvná, protože on a jeho firmy jsou tím, kdo čerpal maximální množství evropských peněz.
O čem svědčí útoky premiéra Babiše na vaši koalici?
Koalice Pirátů a STAN je pro něj nejvážnějším soupeřem a tomu odpovídala jeho rétorika – byl to projev plný dezinformací, polopravd, útoků. Andrej Babiš ve své kampani rezignuje na jakékoli pozitivum. Bude to útok a strašení, což je typický prostředek populistů.
Podle mě ale ta schůze měla smysl i z jiného hlediska: současná demokratická opozice, přes řadu věcí, které ji rozdělují, ukázala, že je schopna jednotného politického postupu. To je velmi dobrým příslibem toho, co se snad odehraje po volbách.
Na co se připravujete nyní před volbami?
Obě dvě koalice se teď musí soustředit na to, aby lidem představily svoji vizi a ve volbách skutečně zvítězily. Máme proti sobě soupeře bez finančních i morálních limitů. Můžeme očekávat nejhorší kampaň, která tady za 30 let byla. Nenechávám se ukolébávat žádnými průzkumy veřejného mínění, boj je před námi a je dlužno dodat, že marketingová mašina premiéra ještě nezařadila ani první rychlostní stupeň.
Existuje ještě po variantě rozpuštění sněmovny a vyhlášení nedůvěry nějaký nástroj opozice, jak vládě Andreje Babiše čelit?
S druhou koalicí jsme se společně bavili o tom, že se pokusíme zabránit největším legislativním nesmyslům. Například příšernému stavebnímu zákonu, který je vydáván za moderní, ale ze své zkušenosti s komunální politikou mohu s jistotou říci, že stavební řízení v ČR zablokuje a učiní ho pomalým.
Musíme čelit i těm systémovým tlakům, které se objevují na veřejnoprávní média. Česká republika by se neměla řadit k zemím typu Polska a Maďarska, kde je svoboda veřejnoprávních médií pouze iluzí. Opozice zatím úspěšně čelí obstrukční taktikou tomu, aby k takovému kroku skutečně došlo.
Budu z citovat z vašeho projevu při debatě o nedůvěře vládě: „Vláda se odpoutala od reality, stala se zajatcem vlastního demagogického PR. Česká republika není usměvavý facebook Andreje Babiše. Je zemí, která je v morálním a ekonomickém rozvratu.“ Rozvrátil Českou republiku Andrej Babiš?
Současný stav České republiky definuje několik faktorů. Objektivní je covidová krize, která nechala ekonomické a společenské šrámy. Sociální a mezigenerační příkopy ve společnosti jako by se ještě prohloubily. Souvisí to i s tím, jakým způsobem vláda postupovala v covidové krizi. Komunikačně špatná strategie, nulová osvětová kampaň, byrokratické a pomalé podpory, čísla zemřelých a nemocných je spoluzodpovědnost této vlády, to se ale bavíme o tom nepříjemném období, které celosvětově potkalo všechny země. Destruktivní element má mnohem hlubší kořeny.
Jaké?
Andrej Babiš nastavil nové normy – střet zájmů je normální, koncentrace mediální, byznysové a politické moci je normální. Velmi se posunul moment, kdy jakýkoli politik nese za nějaký svůj konkrétní prohřešek odpovědnost. Pokud se tady vědomě dělá laciná politika lží a manipulace, tak se samozřejmě společnost neposouvá dobrým směrem.
Pokud nemá vizi a společný cíl, to samozřejmě je zodpovědnost Andreje Babiš i celého hnutí ANO. To nelze oddělit, jde o hnutí konjunkturálních politiků, kteří přišli ve jménu svého vůdce zprivatizovat tuto zemi. S tímto rozvratem bude každá vláda, která nastoupí, mít obrovskou práci, která nebude na jedno volební období.
Ve volebních průzkumech se vaší koalici velmi výrazně daří. Považujete za opodstatněné hlasy některých lidí, kteří „neví, co od vaší koalice čekat“, protože neví, co si myslet o Pirátské straně, s níž jste v koalici?
Řekli jsme si, že aby naše spojenectví mělo smysl, důvěryhodnost a bylo pochopitelné, tak musí mít silný, jasný program. Na tom jsme pracovali přes půl roku za účasti expertů z akademické sféry a na každý bod si nechali dělat odbornou oponenturu. Já sám – a to přiznávám – jsem před rokem v tuto dobu, kdy jsme se začínali s Ivanem Bartošem bavit o možnosti koaliční spolupráce, tu obavu měl.
Setkal jsem se ale s kompetencí a obrovskou pracovitostí. Za Starosty a nezávislé, za které jsem zodpovědný, bych skutečně nešel do projektu s extremisty. Máme svoje hodnotové patero, ze kterého vycházíme, a ukázalo se, že to s Piráty kompatibilní je, a naopak si myslím, že ta synergie dynamičnosti a modernosti, dobré prezentace v online prostoru, moderní, rychlé politiky s nějakou zkušeností vyrostlou v lokálních poměrech dává smysl.
Jaká vláda v historii naší země byla politikou nejblíže takové, jakou byste si představoval? Kdo by byl váš politický vzor?
To je těžká otázka, já jsem k našim vládám v mnohém kritický. Kdybychom se měli vrátit úplně do historie, tak velmi dobrý výkon v nejtěžší době předvedla první Pithartova vláda. Ale je obtížné říkat, že mým vzorem je vláda, která v úplně jiných podmínkách počínající transformace tady vládla před 30 lety.
Možná vás překvapím mírou sebekritiky: ani Nečasova vláda, ve které byli účastni i dva naši ministři, v mnoha ohledech ideální nebyla. Úplně nereflektovala sociální napětí ve společnosti, které objektivně existovalo, a také obsahovala stranu Věci veřejné, která se nakonec ukázala jako marketingový produkt bez hlubšího obsahu.
Obdivuji vlády, které mají odvahu. Například vlády pobaltských zemí typu Estonska, Litvy a nebo skandinávského Finska, které se nebály v nepřekročitelných hranicích liberální demokracie hlubokých reforem, které mnohdy bolely a musely bourat zažitá schémata.
Co bude hlavním a nejtěžším úkolem příští vlády?
V přízemní rovině je postcovidová obnova v celém rozsahu obrovskou výzvou. Máme tady obrovský deficitní rozpočet a pokud bych všechno dobře vyšlo a neobjeví se černá labuť v podobě celosvětové represe, tak by se naše rozpočty v roce 2025 skutečně mohly blížit rozpočtům vyrovnaným.
Další obrovská úloha bude obrácení mentálního listu v ČR. Přesvědčit o tom, že tato země změnu velmi potřebuje. Začít společnost sjednocovat v tom nejlepším slova smyslu. To, co slíbil v roce 2013 pan prezident Miloš Zeman a nikdy nedělal. Máme mezigenerační pnutí mezi chudými a bohatými regiony, lidé se nám sestěhovávají do urbanizovaných oblastí a opuštějí místa, kde se narodili, namísto toho, aby hodnoty vytvářeli tam. Bude to velký boj s politikou populismu a nabízení řešení.
Tohle mě vede k otázce, proč se demokratickým stranám nedaří oslovovat voliče extremistických a populistickcýh stran? Často ti samotní voliči nejsou extremisté…
Máte pravdu v otázce i identifikaci problému – ono se nám to opravdu nedaří. Jako bychom se nenaučili komunikovat v tom rychlém informačním světě jednoduše, což je vždycky výhoda každé populistické a povrchní politiky. Jednoduchá hesla s pochybným obsahem, ale vycházející z reálných potřeb, problémů a strachu lidí. Tohle bych nepodceňoval.
Starostenská linka našeho hnutí je jednou z těch, které jsou schopny tu alternativu dávat, pokud se na to naše politika zaměří. My jsme zvyklí reflektovat a slyšet problémy lidí.
Bojí se o svou bezpečnost a my jim nemůžeme dávat odpověď „vždyť je ta naše země vlastně docela bezpečná“, ale musí slyšet, jakým způsobem se skutečně o bezpečnost této země budeme starat. Musíme vnímat témata populistů, nepohrdat jimi, dávat na to co nejjednodušším způsobem konkrétní odpovědi, které už tak povrchní nebudou.
Půjde to?
Pro mnoho lidí jsme v průzkumech druhou volbou, protože v nás vidí praktičnost a musíme být natolik konkrétní, abychom se stali první volbou. Neumíme to a v tomto demokratické síly selhávají, mnohdy jsme se také odtrhli od reality a naše debaty jsou akademické a vlastně nudné a nicneříkající.
Potom totiž vystoupí bodrý poslanec, který odmítá nosit roušku, pojmenuje ve třech větách všechno, co lidi štve, aniž by jim nabídl konkrétní řešení, ale nabízí jim protest. Ale ty strachy a obavu lidí a jejich frustraci po covidovém roce a půl vlastně pojmenovává dobře.
Při zahájení kampaně jste říkal, že vaše programové priority stojí na jednoduchých principech, například efektivním moderním státu. Jaké jsou pilíře efektivního moderního státu? Jak takový stát vypadá?
Stát, který život lidem neotravuje a není vnímán jako nepřítel. Lidé už při příchodu na úřad přicházejí válčit. Přicházejí do nepřátelského prostředí, nevnímají úřady a státní správu jako systém služby, kterou si platí. Je to obrovský, tradiční zkostnatělý byrokratismus, který se bohužel opírá o neefektní legislativu zákona o státní službě. Nebudu říkat, že se nic neudálo v digitalizaci, zákon o digitální službě, který tady máme napříč poslaneckou sněmovnou, je paradoxně tlačený spíš poslanci než vládou.
Problémem je nedostatečná kompetence toho místa, odkud digitalizace v ČR je řízena. Musí za to být politicky odpovědný premiér nebo konkrétní ministr, který bude mít pravomoci v tom, jak má rychlost státní správy vypadat. On ji bude schopen reálně prosadit. Moderní stát musí být transparentní, otevřený a přehledný. Ovladatelný z domova, ale zároveň přívětivý i k lidem, kteří nemají možnost používat rychlé nástroje komunikace. Mají mít možnost stále v té papírové, konzervativní, ale rychlé podobě komunikovat s úřady.
Posledním příkladem je stavební zákon. To je ten rozdíl, jak k tomu přistupuje současná vláda a jak chceme my. Oni říkají jedna žádost, jedno razítko, ale rozložili systém, jak to bude fungovat. Stavební řízení vzali z obcí a měst do centrálního úřadu. My chceme úplně pravý opak – ano, jedno razítko, jedno kliknutí, jedno podání, ale rozhoduje se blízko lidem.
Jak vnímáte vztah koalice SPOLU a vaší koalice?
Pro mě je to sympatická konkurence. Jsem vděčný za to, že ten projekt vznikl. V mých občanských představách si vždycky definuju strany, jestli mi vadí jako občanovi, kdyby tady vládly. Když tady vládne hnutí ANO, tak mi to z mnoha popsaných důvodů vadí, mám strach v takové zemi vychovávat svoje děti. Kdyby tady vládli komunisté, SPD a populisté, tak tady asi ani žít nebudu.
Koalice SPOLU mi dává demokratické záruky toho, že za 4 roky zase budu volit a nezdeformují systém liberální demokracie. Pokud mají akcent jinde než já, zaplaťpánbůh za to, protože to je ta demokracie, jak si ji představuju.
Takže považujete koalici SPOLU za partnera při sestavování příští vlády?
Považuji je za konkurenci a také za absolutně rovnocenného partnera a zároveň v té politické konstelaci skutečně nevidím jiné řešení a možnost změny, než že ten náročný projekt pěti stran po volbách do kupy dáme. Já reprezentuji koalici Pirátů a Starostů, chci, aby premiérem byl Ivan Bartoš, určitě pro to uděláme maximum, ale zároveň říkám, že ta druhá koalice i se svým personálním obsazením pro můj spokojený život v této zemi nepředstavuje žádné riziko.
Na jaký kompromis z vaší strany jste ochotni přistoupit?
Především to bude muset být programový kompromis. Někde nám to úplně nesedí v některých ekonomických číslech, máme pocit, že jejich program úplně ekonomicky nevychází těmi prostředky stabilizace státního rozpočtu, které oni představili, nedocházíme ke stejným číslům.
Ale pokud jsem se podíval na školství, inovace, digitální stát, na podporu podnikatelského prostředí a na mnoho aspektů v sociální oblasti, tak já z toho programového hlediska tam nevidím žádné příkopy, které by nutným kompromisem nebyly překonatelné. Cíl je velmi podobný, cesty jsou jiné.
S tím však souvisí i výběr příštího premiéra. Koalice SPOLU bojuje za svého kandidáta pana předsedu ODS Petra Fialu.
Já předpokládám, že ta silnější z koalic má právo nominovat na tu nejvyšší exekutivní funkci naší země – funkci premiérskou. Byl bych rád, kdyby to v povolebních hovorech bylo respektováno. My chceme vyhrát a chceme se po složitých vyjednáváních s panem prezidentem a třeba předsedou sněmovny, pokud na to dojde, dostat do momentu, kdy se Ivan Bartoš jako lídr naší koalice skutečně stane premiérem.
Proč myslíte, že by byl lepším premiérem pan Ivan Bartoš? Co má, co pan Fiala ne?
Sluší se to říct, že si s Petrem Fialou tykám, nesmírně si ho vážím a je to politik, se kterým umím spolupracovat i mluvit. Přesto si myslím, že Ivan Bartoš pro to období strukturální změny nastartování modernizačních procesů v naší společnosti je teď osobou s větším tahem na branku. Je reprezentantem generační změny v české politice, která po 30 letech má nastat.
Neobáváte se toho, že by měl méně zkušeností, než má pan předseda Fiala?
Zkušenost se státem a správou vyvažuje starostenská účast v koalici. Málokdo má tolik zkušeností s tím jak tento stát funguje , jak se reálně řídí na nejrůznějších patrech politiky, jako mají právě Starostové. Pokud vidím odbornou připravenost Ivana Bartoše, jeho koncentraci na výkon a na sebevzdělávání, tak to je neskutečný výkon, který mediálně vidět není. To jsou hodiny práce, konzultací, příprav.
Jsem jiná generace a nevidím nutnost toho, aby v té premiérské funkce byl člověk s hlubokou konzervativní životní cestou. Ivan Bartoš je člověk, který měl vývoj, někdy i názorový, který je kritizován, ale je pravdivým člověkem, nikdy neschovávajícím své myšlenky nebo postoje, a člověkem nesmírně pracovitým.
A vy, pane předsedo, byste nechtěl být premiérem?
Já jsem vstupoval do této koalice s tím, že neaspiruji na premiérskou pozici. Aby koalice fungovala, musí v ní být definovány role. A naším kandidátem na premiéra je Ivan Bartoš, já to mám vyřešeno uvnitř našeho hnutí, které toto rozhodnutí akceptuje. Nezastírám, že aspiruji na vicepremiérský post v rámci vlády, ale jsem zcela komfortní s tím, že nominantem na premiéra byl Ivan Bartoš.
Vy byste chtěl na vnitro?
Ano, agenda bezpečnosti je něco, čemu se ve sněmovně čtyři roky věnuju. Bezpečnostní komunitu jsem měl možnost díky této práci poznat a porozuměl jsem potřebám tohoto prostředí. Když jsem byl rok jako náměstek na Středočeském kraji, tak jsem měl pod sebou oblasti bezpečnosti, mám za sebou nejrůznější projekty i na komunální úrovni.
Ministerstvo vnitra je přece i ministerstvem efektivní státní správy. Je to ministerstvo rychlého správního řízení, ministerstvo digitalizace, ale já jsem připraven na sebe vzít ze strany vlády jako celku i tu roli, že modernizaci státní správy za přispění odborníků budeme řídit z vnitra. I organizační struktura tohoto ministerstva by si zasloužila reformu, aby nebylo vnímáno jenom jako ministerstvo síly, policie a represe.
