Alena Vitásková oznámila, že se nezapojí do kandidatury na post prezidentky, protože nasbírala „pouze“ 64 tisíc podpisů, nikoli 100 tisíc, jak chtěla. Můžeme tomu věřit, nebo taky nemusíme. Její snažení z posledních týdnů a měsíců ale ukazuje na něco úplně jiného – prostě doufala, že se stane hlavní kandidátkou Ruské federace, jenže pro Kreml je zajímavá příliš málo. A to dělala, co mohla.
O tom, že by Vitásková skutečně moc chtěla být modlou pro čtenáře Parlamentních listů a další podobné osoby, svědčí většina jejích výroků. Je to samozřejmě bojovnice za mír, což se projevuje tím, že odsuzuje dodávky zbraní na Ukrajinu. Mír podle těchto lidí se totiž projeví tím, že Ukrajinu necháme prohrát.
Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější
číst článek »Od paní Vitáskové se dozvídáme různé perly, například, že za energetickou krizi nemůže Rusko, ale Evropská unie, že vláda Petra Fialy nevládne v zájmu „naší vlasti“… no prostě je tam všechno, na co si vzpomenete. Takové kolovrátkové citování řetězových e-mailů.
Problém je ovšem v tom, že ona i ta podpora od Miloše Zemana byla spíše vlažnější, možná by se dokonce dalo říci nijaká. A tak je jednodušší tvrdit, že podpisů mělo být sto tisíc, nebo třeba milion, ať jich ve skutečnosti je, kolik chce. Lidé jako Vitásková si s fakty hlavu nelámou, vždyť ona sama 10. října zveřejnila, že má 65 tisíc podpisů, pak zahrnovala sociální sítě sděleními o ziscích dalších, a o měsíc později jich má 64 tisíc. Číslo sem, číslo tam.
Bez podpory z Ruska Vitásková neměla šanci ani na pár procent, a když pochopila, že ji nedostane, zachovala se podle toho. Rusové už tady totiž mají daleko silnější koně. Jedním z nich je samozřejmě Andrej Babiš, který jejich představu prezidenta splňuje dostatečně. A nebudou to muset platit sami, protože má Agrofert.
