Koalice SPOLU. FOTO: ODS / Se svolením autora
FOTO: ODS / Se svolením autora
NÁZOR / Už za necelého třičtvrtě roku proběhnou volby do Evropského parlamentu. Zatímco například hnutí STAN už oznámilo dvojici lídrů Nerudová a Farský a pirátští členové dali důvěru stávajícímu europoslanci Marcelu Kolajovi, v koalici SPOLU zatím stále nepadlo rozhodnutí, zda jednotliví aktéři půjdou do voleb znovu SPOLU, anebo samostatně.
Z různých debat a prosakujících informací vyplývá, že ve všech třech stranách, ODS TOP 09 a KDU-ČSL jsou síly pro a proti rozloženy přibližně 50 na 50, ale okamžik, kdy se budou muset definitivně rozhodnout, se kvapem blíží.
Argumenty pro tu či onu variantu mají zastánci i odpůrci společné kandidatury silné a relevantní. Ať už je to příslušnost k odlišným frakcím (EPP a ECR), odlišné pohledy na přijetí EURA, personální animozity na straně odpůrců anebo zavedená značka, pokračování projektu a potenciální vyšší zisk mandátů pro všechny tři strany.
Z debaty se však pohříchu vytrácí ta nejdůležitější věc. Politika není vždy jen záležitostí nejbližších voleb. Původní projekt SPOLU se rodil v těžkých bolestech a někteří členové napříč stranami jej vzali na milost až po „říjnovém zázraku“, kdy se povedlo po osmi letech vlád s působením politické divize holdingu Agrofert rozbít „Babišistán“. Koalice se oproti dlouhodobým predikcím „opravdových expertů“ dlouho držela jako kompaktní subjekt a na rozdíl od druhé vládní koalice Pirátů a STAN deklarovala dlouhodobou kontinuální spolupráci.
Eurovolby jsou však jiná pohádka.
Zatímco ODS staví do role lídra Alexandra Vondru, výraznou politickou osobnost – dnes konzervativního proudu (ač on sám sebe vždy označoval za klasického liberála – a není to v rozporu), v TOP 09 usiluje o místo na kandidátce ostřílený europoslanec Luděk Niedermayer, což je v podstatě Vondrův protipól. Tohle je jedna (nikoli jediná) z nejzásadnějších příčin pravděpodobné samostatné kandidatury. V primárkách KDU-ČSL zase uspěly výrazné osobnosti Pavel Fischer či Hayato Okamura, kteří mají velký potenciál uspět v klasickém lidoveckém kroužkovacím sportu.
Před definitivním rozhodnutím, v jakém formátu se do eurovoleb půjde, zda se společný úspěšný projekt SPOLU „dočasně“ upozadí, anebo naopak naváže na své úspěchy z předchozích let, je nutné zmínit několik zásadních skutečností a velmi bych si přál, aby je takto zvažovali i ti, na jejichž bedrech ono rozhodnutí nakonec bude.
Jedním z hlavních důvodů úspěchu v parlamentních volbách byla skutečnost, že všechny tři strany dokázaly upozadit rozdíly, které nepochybně existují, a naopak našly to, co je spojuje. A není toho málo. Projekt koalice SPOLU je úspěšný na všech úrovních. V době blízké války, v době bezprecedentní energetické krize, v době reálných změn dlouholetých geopolitických paradigmat je pro naší zemi neuvěřitelným štěstím, že tato politická síla navrátila Českou republiku na mapu spolehlivých partnerů naší širší rodiny – západního světa. Dohromady můžeme získat více, než samostatně jistě ztratíme!
Po eurovolbách následují na podzim volby krajské. Už dnes vznikají předběžné dohody o společné kandidatuře ve většině krajů, koalice SPOLU vládne v Praze, svým způsobem také v Brně (kde ale KDU-ČSL kandidovala samostatně) a v Ostravě, má většinu v senátu a přes občasné mediální třenice za celou dobu vládnutí nezaznamenala žádnou vážnější „identitární“ krizi. Nedokážu si dost dobře představit, že zatímco na jaře po sobě strany půjdou jako soupeři, vyhlášením výsledků voleb do EP se najednou všechno smaže a na podzim jsme zase parťáci. Riziko, že tomu žádný volič neuvěří, je neúměrně vysoké.
Některé volební průzkumy naznačují, že by koalice SPOLU měla šanci zvítězit. Že by měla šanci porazit hnutí ANO, které dnes v průzkumech všechny válcuje. Andrej Babiš, majitel hnutí a jediný určovatel jeho nepolitiky, nesnáší porážky. Těžce nesl prohru v parlamentních volbách, v senátu to bylo fiasko a takový výprask, jaký mu uštědřil prezident Pavel, ten se jen tak nevidí. Je vrcholem politické neodpovědnosti, pokud se Babiš nechá vrátit na vítěznou vlnu bez boje a jen proto, aby osobní ambice některých kandidátů byly nad dlouhodobým přínosem nejen pro ODS, ale také pro Českou republiku.
A v neposlední řadě je tu riziko, že „dočasné“ rozbití koalice jen pro eurovolby už nepůjde opravit. V každé straně jsou různé proudy, na podzim obhajuje předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová svoji funkci, na jaře je kongres ODS a také od kolegů z KDU prosakují zprávy o velkých vnitřních třenicích mezi jednotlivými proudy. Pro současné lídry strany by prostě byla oddělená kandidátka rozhodně velkou nepříjemností. Tu si ale nemůžeme v současné parlamentní konstelaci dovolit, protože akciovka závisti a akciovka nenávisti na každou takovou trampotu čekají.
Aby bylo jasno! Ani jedna ze stran sama neuspěje tak výrazně, aby to Babiš neprohlásil za fatální prohru vládní koalice! Pokud zahodíme šanci uštědřit holdingu Agrofert další volební porážku, pokud jej naopak neodpovědným rozhodnutím o samostatné kandidatuře necháme výrazně zvítězit, poškodíme tím budoucí politický vývoj v zemi, poškodíme tím fungující krajské samosprávy (neb se nálada nevyhnutelně překlene až do podzimních krajských voleb) a také pověst stran, které jsou ochotny vyhovět poptávce po silném hodnotovém subjektu, který nedopustí vliv extremismu a populismu na směřování země.
V říjnu 2021 jsme zvítězili proto, že jsme dokázali dát lidem naději a ukázali silnou vůli po vítězství. Atmosféra, kterou jsem zažíval během kampaně, byla neopakovatelná. Jestli to všechno chceme zahodit a říct voličům – my vyhrát nechceme, protože „konzervy“ a „eurohujeři“, spočítají nám to nejen v krajských volbách, ale i v těch dalších.
Autor je členem ODS a modernizační iniciativy ČESKO.plus.
