Ruský ekonom a matematik Konstantin Sonin. FOTO: Wikimedia Commons/CC BY 3.0/Univer TV
FOTO: Wikimedia Commons/CC BY 3.0/Univer TV
Ruský ekonom Konstantin Sonin, profesor na University of Chicago, který byl v Rusku zařazen na seznam hledaných osob, hovořil pro Novaja Gazeta Europe o budoucnosti Ruska. Považuje ji za tragickou.
Ekonom Sonin oponuje názoru, že by někdo z odpůrců ruského režimu, který se v tom vyzná, předpovídal rychlý a úplný kolaps Ruska. Pokud to někdo říkal, tak neví, jak ekonomika funguje.
„Nechápou, že i během války, i když nepřítel obsadí polovinu území, lidé stále nějak žijí. Nedávno jsem strávil dva týdny v Kyjevě. To je samozřejmě hluboký týl, ale velká část země je obsazená, třetina ekonomiky je zničená, ale lidé žijí, pracují, chodí do restaurací, kaváren. Přestože je Kyjev plný lidí ve vojenských uniformách a každý ve městě má příbuzné, kteří vstoupili do armády jako dobrovolníci, a každá rodina má oběti, život jde dál. Ti, kdo se domnívají, že se ekonomika může zhroutit kvůli sankcím, mají prostě o fungování ekonomiky mylné představy,“ vysvětluje Sonin, jak společnost stále nějakou setrvačností žije.
To ale neznamená, že by si Rusové ve velkých městech i jinde nevšimli, že se válkou v jejich zemi něco změnilo.
„Mluvil jsem se západními zpravodaji a ti také říkají, že se v Moskvě nic nezměnilo. Ale záleží na tom, co vás v Moskvě zaujme. Pokud se zajímáte o vzdělávání nebo vědu, je to všechno prakticky pryč. Nemůžete jít na populárně-vědeckou přednášku. Nemůžete jít na setkání s poezií, nemůžete jít na setkání se spisovatelem. Drtivá většina přednášejících, básníků a spisovatelů byla vyhnána ze země a ti zbývající se nesmějí zmiňovat o žádných citlivých nebo důležitých tématech. To znamená, že pro člověka, který se skládá pouze z úst, se snad nic nezměnilo. Ale kdybych byl v Moskvě, bylo by pro mě všechno jinak.“
Co si ale ruští občané skutečně myslí? Podle Sonina se nyní uskutečňují různé druhy pseudosociologických průzkumů a anket. To, že je provádějí kdysi vážení lidé, ještě neznamená, že nejde o bludy.
Podle něj jsou skutečnými ukazateli smýšlení lidí rozsudky vynesené za protiválečné příspěvky na sociálních sítích. „Lidé by nebyli posíláni do vězení za příspěvky na internetu, kdyby podpora války byla tak vysoká, jak se tvrdí. Kdyby podpora války existovala, lidé by se hlásili dobrovolně po tisících. Ne aby se přidali k žoldákům z Wagnerovy skupiny, kteří dostávají desetinásobek průměrného platu – to nejsou dobrovolníci, to jsou jen nájemní vrazi –, ale jako skuteční dobrovolníci. Toho se však nedočkáme. Kdyby existovala podpora války, nebyly by tu statisíce uprchlíků. Proto bych řekl, že všechny objektivní údaje svědčí o tom, že válka nemá podporu.“
Ohledně západních sankcí soudí, že osvobození Ukrajiny se dosáhne jen odporem, který kladou její ozbrojené síly, a ekonomické sankce v něm hrají určitou roli, ale malou. Je méně zásadní než dodávky zbraní a techniky nebo výcvik a přeškolení ukrajinských vojáků. Vliv sankcí na ekonomiku podle Sonina celkem neexistuje, tu ovlivňuje válka, kterou rozpoutal Putin. „Sankce jsou důsledkem toho, že ruská letadla bombardují ukrajinská města, ruské tanky se plazí po ukrajinských silnicích a ruští vojáci zabíjejí Ukrajince. Proto mluvit o vlivu sankcí je jako mluvit o vlivu horečky na nemoc.“
Důležité také je znát smysl čísel, která stav ruské ekonomiky popisují.
„Spotřeba a maloobchod klesly téměř o deset procent. To znamená, že občané utrpěli více než HDP. A je to pochopitelné: výroba tanku poskytuje velký příspěvek k HDP. Když se však zničí, od HDP se neodečte. Tank, prostředky na něj vynaložené a hodiny práce jsou čistými náklady, které jsou Rusům odebrány. V ideálním případě by se náklady na tank měly od HDP okamžitě odečíst, nikoliv přičíst… Vše, co se děje, činí ruskou ekonomiku primitivnější, zaostalejší. Tím se zaostalost a primitivismus stávají trvalejšími,“ říká Sonin.
Podle něj propad nedojde tak daleko, jako tomu bylo na konci existence Sovětského svazu, protože jsou přítomny silné mechanismy, které v sovětské ekonomice nebyly. Jde o trh, který je stále mnohem méně zasažený, než byl v Sovětském svazu. Stagnace však může dosáhnout úrovně, která způsobí úplné zhroucení státní vládní mašinérie, jak se to stalo v 90. letech.
Až to nastane, bude to podle ekonoma vypadat takto:
„Myslím, že kolaps se začne odehrávat současně na různých frontách. Některé divize například přestanou plnit rozkazy k útoku. Mohou začít ustupovat. Možná začnou chránit některé frontové linie, ale obecně nebudou plnit rozkazy velení. Nepokoje se pravděpodobně v určitém okamžiku přenesou do ulic velkých měst, což donutí úřady přesunout jednotky z frontových linií. Mohlo by to být podobné tomu, co se dělo v letech 1916–1917. Události, které se odehrály před 100 lety, se budou opakovat v novém světě s chytrými telefony.“
Období, které může přijít po Putinovi, nebude jednoduché a některé změny nebudou probíhat rychle.
„Lidé, kteří se nyní těší nejvyšším vedoucím pozicím, budou většinu z nich zastávat i nadále. Bude to mučivý proces. Doufejme, že političtí vězni budou alespoň propuštěni, jakmile to přijde, a že fiktivní trestní kauzy budou vyhozeny do koše. Můžete samozřejmě osekat zcela neschopné šéfy Vyšetřovacího výboru nebo FSB, čistě proto, že z vyšetřování a bezpečnosti dělají parodii, ale detektivy a další pracovníky rychle vyměnit nelze. I kdybyste vyházeli všechny soudce, kteří vynesli nezákonné rozsudky, pořád to bude jen kapka v moři. Proces bude dlouhý a namáhavý.“
Nebude to tak, že by Rusko skončilo nějakou apokalypsou, spíše to bude připomínat bažinu. Dostat se z ní bude těžké, protože celá generace schopných lidí už musela zemi opustit.
