Premiér Babiš odmítá jednat s opozicí o řešení koronakrize a snaží se na ni přehodit odpovědnost za další vývoj. Ve skutečnosti s ní nikdy seriózně nejednal a napadal ji z politikaření. I dnes se snaží maskovat svoje selhání hysterickými útoky a nadále předvádí svoji nekompetenci.
Šéf hnutí ANO získal podle očekávání spojence na Hradě, kam si přišel postěžovat na „nekonstruktivní“ přístup opozice. Prezident Miloš Zeman se ve sporu o prodloužení nouzového stavu postavil na jeho stranu. Babiš následně předvedl hysterický výlev, že se on sám tak snaží, „zlá“ opozice mu jen hází klacky pod nohy a destruuje jeho výkony na válečném poli s koronavirem.
Ignorování opozice
Část komentátorů v této situaci podléhá defétismu, že se tento postoj opozici vymstí a Babiš ho zneužije proti ní, což se už částečně děje. Opozici by se však naopak mohla vymstít kapitulantská mentalita, kdy by se nechala vydírat, dávala vládě donekonečna bianco šek bez jasné strategie, a posloužila v nouzi jen jako podložka pod základy kývající se vlády, kterou nyní podrazila KSČM. To je problém premiéra, nikoli skutečné opozice, jejíž aktivity Babiš okázale přehlíží.
Vláda dlouhodobě odmítá s demokratickou opozicí jednat a ještě ji lživě napadá, že nemá žádný program. Premiér předvedl pouze virtuální snahu o dohodu, o kterou fakticky nestojí. Je zvyklý všechno řídit sám, a proto osobně nevěnoval podpoře nouzového stavu téměř žádnou energii. Jestli to byl úmysl, nebo podcenění situace ve stylu „někdo nakonec cukne“, je teď vedlejší.
O Babišově neochotě jednat s opozicí svědčí i odmítnutí Zemanova návrhu zprostředkovat jednání všech parlamentních stran. Nelze se sice příliš divit, protože by tak premiér jen potvrdil vlastní selhání, že není schopen či ochoten dosáhnout širší dohody, a hlava státu nemá pro podobné „summity“ kompetenci.
Pokud však argumentuje tím, že je už příliš pozdě, protože „dělal vše proto, aby přesvědčil opozici, že bez schválení nouzového stavu dojde k ohrožení životů“, je to jen průhledná demagogie. Strašení apokalypsou, které předvádí s ministrem vnitra Janem Hamáčkem, je značně přepálené.
Kolaps nenastane
Ve skutečnosti má vláda i bez nouzového stavu celou řadu zákonných nástrojů, jak prosazovat protiepidemická opatření. Ovšem cíleněji a promyšleněji, což je pro ni jistě vzhledem k jejím schopnostem reputační problém.
„Zákon o ochraně veřejného zdraví může stanovit řadu restrikcí, aby nedošlo k úplnému chaosu. Vláda lidem nezdůraznila, že takovou gescí ministerstvo zdravotnictví disponuje. Místo toho kabinet politikaří a veřejnost jen straší, jaké katastrofické scénáře nás čekají, když nebudeme mít nouzový stav,“ říká bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09). Měla by podle něj zvolit spíš uklidňující rétoriku.
Heger viní z vyvolávání strachu u části populace vládu a vytýká jí, že není schopna žádné sebereflexe. „Místo toho vláda jen očerňovala a shazovala opozici, jejíž návrhy naprosto ignorovala. Koncentrovala se spíše na předvolební boj než na obavy obyčejných lidí. A rozhodně se jí takové jednání nevyplatilo. Nyní ztratila drajv i důvěru u většiny populace,“ dodává.
Vládě nedůvěřují tři čtvrtiny lidí
Heger tím naráží na průzkum agentury Ipsos, podle něhož vládě nevěří 76 procent lidí, že je schopna čelit koronaviru. Není žádná náhoda, že v zemích, kde si vlády počínají důvěryhodně a kompetentně, nikoli chaoticky jako u nás, mají podstatně lepší výsledky.
Jak může mít Babišova vláda důvěru, když generuje jeden komunikační exces za druhým, a pod premiérův tlak se kvůli tomu dostává i ministr zdravotnictví Jan Blatný? Nedá se však říct, že by za Blatným ostatní členové vlády příliš zaostávali, což naposledy prokázal šéf Ústředního krizového štábu Jan Hamáček.
Hamáček opakovaně vyhrožoval, že bez nouzového stavu se budou muset stáhnout vojáci z výpomoci v nemocnicích a sociálních službách. Jeho dezinformaci vzápětí popřel ministr obrany Lubomír Metnar, podle něhož se nic v nasazení armády nemění.
Jak důvěřovat vládě, jejíž premiér porušil nařízení platné od 1. února, přikazující karanténu i lidem očkovaným proti covidu-19? Babiš do ní měl nastoupit, jelikož byl v kontaktu s infikovanou šéfkou Úřadu vlády Tünde Barthovou. Neučinil tak, což mu však nebrání napadat lidi porušující karanténní předpisy.
Hodit odpovědnost na kraje
Andrej Babiš vyniká v jediné kompetenci – házet odpovědnost za vlastní průšvihy na jiné. Nyní se příliš průhledně snaží vrážet klíny mezi parlamentní opozici a „konstruktivní“ přístup hejtmanů, kteří zároveň čelí zoufalé neschopnosti státu včetně organizace vakcinace. Premiér přitom předvádí očividný alibismus.
Nyní tvrdí, že si vláda nemůže dovolit obejít sněmovnu a okamžitě znovu vyhlásit nouzový stav. „Ústavní soud by to hned zrušil. Jedinou možností je, že hejtmani požádají vládu o prodloužení nouzového stavu. To je to jediné řešení, ta jediná možnost pokračování nouzového stavu,“ uvedl.
Snaha vlády navléknout do hry o nouzový stav kraje má svoje úskalí. Tento krok zpochybnil i ústavní právník Jan Kysela v rozhovoru pro portál Novinky. Vláda tak sice může učinit, ale i na základě žádosti hejtmanů by šlo o kolizi s Ústavou.
„Z toho se těžko vymknete tak, že sněmovna si odhlasuje, že už nebudeme žít v nouzovém stavu, a vy si ho hned vyhlásíte znovu. To jde úplně proti ústavnímu zákonu,“ řekl Kysela. Nový stav nouze může podle něj vláda vyhlásit minimálně po týdnu, pokud by se ukázalo, že platná opatření nefungují. Ukončení nouzového stavu přitom neznamená vakuum, kdy všechno přestává platit, jak lživě fabuluje vláda.
Maskování vlastní neschopnosti
„Vláda má k dispozici zákon o ochraně veřejného zdraví, který jí dává rozsáhlé kompetence k regulaci kdečeho. Celé jaro bylo zavřené na základě opatření ministerstva zdravotnictví, byť ne všechna byla korektně využita. Soudy měly výhrady, protože měly za to, že pokud je vyhlášen nouzový stav, má se postupovat podle krizového zákona, nikoli podle zákona o ochraně veřejného zdraví. A pokud by nebyl nouzový stav, tak toto přichází v úvahu,“ tvrdí Kysela.
Nabízí se otázka, jak vybřednout z nejhorších příček světových žebříčků boje s čínským virem, když v Česku vládne kabinet s tak nízkou odbornou kompetencí, včetně ústavně-právního povědomí. Vláda hysterickým strašením a šířením dezinformací jen maskuje vlastní nemohoucnost, kterou nedávno přiznal ministr zdravotnictví Jan Blatný. „Přijatá opatření nefungují,“ řekl otevřeně. Proč vzápětí nepodal demisi?
