Vláda odmítne referendum o vystoupení z EU a uprchlických kvótách. Posílá jasný vzkaz nejen Zemanovi

Eric Drooker

Vystoupení z Evropské unie není v souladu se zájmy České republiky. (…) Členství v Evropské unii je jedním ze základních východisek české zahraniční politiky. (…) Z politického hlediska je nevhodné zabývat se myšlenkou na vystoupení z Evropské unie v době, kdy je EU pod silným tlakem v důsledku migrační krize a kdy v celé Evropské unii, včetně České republiky, sílí protievropské nálady, které by přijetí předmětného ústavního zákona mohlo dále posílit.

S tímto zdůvodněním odmítne vláda na své zítřejší schůzi návrh ústavního zákona o referendu o vystoupení České republiky z Evropské unie, který předložili poslanci hnutí Úsvit – národní koalice.

Vláda zároveň odmítne i další návrh stejných předkladatelů na uspořádání referenda k uprchlickým kvótám Evropské unie. V tomto případě zdůvodní kabinet svoje stanovisko v první řadě tím, že návrh zákona je v rozporu ústavou, neboť předmětem rozhodnutí v jakémkoliv referendu nemohou být otázky, jejichž zodpovězení by mohlo Českou republiku postavit do rozporu s jejími mezinárodními závazky.

Návrhy vládních dokumentů v plném znění najdete na konci zprávy.

Legislativní smršť Okamurových pohrobků

Poslanci Úsvitu navrhují, zjednodušeně řečeno, takovou změnu ústavy, aby Česko mohlo vystoupit z EU stejným způsobem, jakým k ní v roce 2004 přistoupilo – tedy rozhodnutím občanů v jednorázovém referendu. Otázka položená v plebiscitu má znít:
„Souhlasíte s tím, aby Česká republika podle článku 50 smlouvy o Evropské unii vystoupila z Evropské unie?

Návrh ústavního zákona z dílny hnutí Úsvit si přečtěte zde.

O vystoupení z EU má být podle představ Úsvitu rozhodnuto, pokud na tuto otázku odpoví kladně nadpoloviční většina hlasujících. Stojí za připomenutí, že v červnu roku 2003 se referenda o přistoupení ČR k EU zúčastnilo 4 557 960 voličů (55,21 % všech oprávněných), z nichž 3 446 758 (77,33 %) hlasovalo pro vstup do unie a 1 010 448 (22,67 %) bylo proti. Jak by nyní Češi hlasovali o vystoupení z EU, se můžeme za současných nálad ve společnosti jen domýšlet. Jisté ale je, že při dejme tomu 40% účasti by k opuštění unie stačily hlasy pouhých 1,7 milionu občanů.

Ústavní zákon a související změna ústavy mají nabýt účinnosti 1. ledna 2017. Referendum a jeho výsledek má podle předkadatelů vyhlásit prezident republiky. Bylo by tak na jeho libovůli, zda, kdy a jak plebiscit vyhlásí.

V případě zákona o referendu k imigračním kvótám EU chtějí poslanci Úsvitu položit občanům následující dvě otázky:
1. „Souhlasíte s tím, aby Česká republika nedodržovala jakýkoliv právní akt Evropské unie o relokacích žadatelů o mezinárodní ochranu?“
2. „Souhlasíte s tím, aby Česká republika podala k Soudnímu dvoru žalobu, anebo se k takové žalobě připojila, proti každému právnímu aktu Evropské unie o relokacích žadatelů o mezinárodní ochranu?

Obě otázky jsou nejen značně nesrozumitelné a negramotně formulované, nýbrž i zcela nelogické. Stejně tak jako zdůvodnění návrhu zákona, v němž se – opět zjednodušeně řečeno – praví, že přijatá či připravovaná rozhodnutí Evropské unie ve věci uprchlických kvót jsou nezákonná, a tudíž z principu neplatná, a proto mají občané v referendu rozhodnout, zda je má Česká republika respektovat, nebo nikoliv. Tento zákon by měl vstoupit v platnost 1. ledna 2016 a referendum má vyhlásit ministr vnitra.

Návrh zákona o referendu k imigračním kvótám EU si přečtěte zde.

Úsvit nemá šanci, ale jsou tu i jiní šíbři
Je dobré připomenout, že současný prezident Miloš Zeman sice nezašel tak daleko, aby navrhoval přímo referendum o vystoupení z EU, zato se ale nechal minulý týden slyšet, že není proti nápadu svého předchůdce Václava Klause uspořádat referendum o uprchlických kvótách. Exprezident Klaus usiluje o to, aby Sobotkova vláda „zlegalizovala“ svůj souhlas s uprchlickými kvótami v mimořádných volbách nebo referendu. (Ve skutečnosti byli český ministr vnitra Chovanec a odpůrci závazných kvót z dalších zemí na jednání unijních ministrů vnitra v září přehlasováni a proti většinovému konsensu se neměli jak ubránit, aniž by to přineslo více škody než užitku.) Prezident Zeman sice nepovažuje předčasné volby za „vhodné řešení“ (v očích voličů by si takovým řešením nepomohl a na otevřenou konfrontaci s vládou a přibývajícími odpůrci z řad nespokojené veřejnosti nemá dost síly ani politické podpory), nicméně „o plebiscitu by přemýšlel a nebyl by proti“.

Referendum o uprchlických kvótách, tak jak ho navrhují hnutí Úsvit, Václav Klaus a potažmo prezident Zeman (přičemž jeho vyhlášení by zajisté ochotně podpořili i mnozí další, stačí si je doplnit), je daleko rafinovanější nápad než všelidové hlasování o vystoupení z EU, po němž kromě Úsvitu volá i zakladatel a bývalý guru tohoto uskupení, fašista a xenofobní populista Tomio Okamura.

Jak by plebiscit o kvótách v dnešních českých podmínkách dopadl, je předem zcela jasné. A jeho výsledky by byly s největší pravděpodobností předstupněm téhož, o co usilují poslanci Úsvitu, Tomio Okamura, Vandasovi sociálně spravedliví dělníci, Machovi Svobodní, Občanská konzervativní strana Jiřího Janečka a další. Tedy cestou k vystoupení z Evropské unie. Přinejmenším pánové Zeman a Klaus to velmi dobře vědí.

Situace je velmi vážná: jde o náš další osud
To vše se děje za situace, kdy v české veřejnosti roste nespokojenost se členstvím v EU, což podle sociologů úzce souvisí s komplikovaným řešením nynější uprchlické krize. Průzkum agentury STEM z minulého týdne ukázal, že nespokojeny se členstvím v EU jsou aktuálně tři pětiny Čechů.

Podle průzkumu nyní 58 procent dotázaných reaguje na členství v EU negativními pocity. Konkrétně mají lidé značné obavy nebo cítí mírné znepokojení. Přitom u lidí, kteří mají strach z uprchlíků, jsou nepříjemné pocity mnohem častější.

Od vstupu Česka do Evropské unie zjišťuje STEM podíl odpovědí na hypotetickou otázku, jak by dopadlo hlasování v referendu o vstupu do EU, pokud by se konalo znovu. Původně většinový souhlas české veřejnosti postupně oslaboval, na jaře 2011 se podíl hlasů pro a proti vyrovnal a v dalších letech začali převažovat odpůrci unie. Současný výsledek – pouhých 38 procent lidí by hlasovalo pro vstup – představuje historické minimum.

Vůči EU jsou vstřícnější lidé mladší, s vysokoškolským vzděláním, materiálně a finančně lépe situovaní. V poslední době přitom výrazně oslabila spokojenost lidí středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných a lidí starších 45 let. Z hlediska politické orientace mají k EU dlouhodobě příznivější vztah lidé pravicově orientovaní, konkrétně příznivci TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Protievropské postoje jsou naproti tomu charakteristické pro levicově orientované občany a především pro voliče KSČM.

Tyto nálady využívají a mocně je přiživují nejrůznější populisté, čímž vzniká bludný kruh všeobecné a všudypřítomné stupidity a prohlubující se bezvýchodnosti. Tomio Okamura se ve středu pochlubil, že jeho nové hnutí Svoboda a přímá demokracie sesbíralo pod svou petici za referendum o vystoupení z EU již 83 000 podpisů, z toho 13 000 na papírových petičních arších a 70 000 elektronicky po internetu. Petici za vyhlášení referenda o vystoupení z EU organizuje také Občanská konzervativní strana bývalého poslance a pražského radního za ODS Jiřího Janečka. Ta si dala za cíl sesbírat pod svou petici čtvrt milionu podpisů. (V konkurenci agresivnějšího a mediálně zdatnějšího Okamury to ale bude mít těžké. Praktičtější by bylo úsilí spojit, což ovšem naštěstí žádný z ješitných a sebestředných „vůdců lidu“ nemá v úmyslu.)

Smutné je, že populistickou iniciativu „Ne kvótám“, tedy měkčí variantu postupného odklonu od Evropské unie, spustila před měsícem také jedna ze dvou volitelných demokratických opozičních stran – ODS. Jak jinak, než ústy Jana Zahradila, europoslance, euroskeptika a velkého obdivovatele myšlenek Václava Klause. Zjevně tak učinila proto, že se dosud zcela nevymanila Klausova vlivu, bohužel i toho současného, proruského a protievropského. Klaus nejprve ODS vybudoval a vytyčil její politický program, aby ji nakonec také sám odsoudil k záhubě. První pravicová konzervativní strana v novodobé české historii tak ovšem ruku v ruce s Klausem do záhuby skutečně nevratně spěje.

Členství v Evropské unii a v euroatlantickém společenství je jedinou možností pro demokratickou a lepší budoucnost naší země. Není to možná volba úplně ideální (ideální totiž není v pozemském světě vůbec nic), ale jediná důstojná a perspektivní. Všechny ostatní „alternativy“ budou znamenat pád České republiky do chaosu a pak velmi brzy do ruské sféry vlivu. K takovému vývoji zákonitě dojde jak v případě přímé zahraničněpolitické orientace na východ, tak i při snaze o jakousi nesmyslnou „neutralitu“ uprostřed Evropy. Chaos a pokusy o razantní odklon od parlamentní demokracie zažíváme už dnes, kdy jsme členy EU, NATO a naše zahraniční politika je (alespoň formálně) orientována na Západ. Co teprve, kdyby tomu tak už nebylo? Velká část občanů je odhodlána vyměnit demokracii za pocit „bezpečí“, pochybné národní hrdosti či za vidinu spravedlivého potrestání zrádců, zlodějů a korupčníků. Až bude všude všem bezpečno a zkorumpovaní zrádci budou po zásluze bručet, staneme se opět hrdým národem. Anebo v opačném pořadí. Ano, pak konečně bude líp.

Návrhy dvou dokumentů, jimiž Sobotkova vláda zítra pravděpodobně odmítne uzákonění referenda o vystoupení ČR z EU a referenda k imigračním kvótám, působí v této všeobecné hysterii a pomatení rozumně. Dokonce velice nerozumně. Návrhy překládá ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier. Dokumenty přetiskujeme v doslovném znění včetně chyb:

Stanovisko vlády (návrh)

k návrhu poslanců Marka Černocha, Karla Fiedlera, Martina Lanka, Olgy Havlové a dalších na vydání ústavního zákona o referendu o vystoupení České republiky z Evropské unie a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (sněmovní tisk č. 620)

Vláda na své schůzi dne 2. listopadu 2015 projednala a posoudila návrh ústavního zákona o referendu o vystoupení České republiky z Evropské unie a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, a vyslovila s ním nesouhlas, neboť vystoupení České republiky z Evropské unie není v souladu se zájmy České republiky.
Členství České republiky v Evropské unii je jedno ze základních východisek české zahraniční politiky a je plně v souladu se zájmy České republiky tak, jak je deklarováno v několika strategických dokumentech (např. v Koaliční smlouvě či Koncepci zahraniční politiky). Z politického hlediska je rovněž nevhodné zabývat se myšlenkou na vystoupení z Evropské unie v době, kdy je Evropská unie pod silným tlakem v důsledku migrační krize a kdy v celé Evropské unii, včetně České republiky, sílí protievropské nálady, které by přijetí předmětného ústavního zákona mohlo dále posílit. Kromě výše uvedeného vykazuje navrhovaný ústavní zákon řadu nedostatků a jeví se také jako nedopracovaný, neboť pomíjí otázku, že vnitrostátní rozhodnutí vystoupit z Evropské unie je následováno multilaterálními jednáními s ostatními členskými státy Evropské unie a Radou Evropské unie, přičemž nelze s jistotou předurčit, že jejich výsledek bude odpovídat výsledku referenda. Nelze totiž předpokládat, že by se občané v referendu rozhodli stejně, pokud by znali konkrétní podmínky vystoupení sjednané v dohodě o podmínkách vystoupení členského státu z Evropské unie.

Předkládací zprávu jednotlivých ministerstev k návrhu zákona si můžete přečíst zde.

Stanovisko vlády (návrh)

k návrhu poslanců Marka Černocha, Karla Fiedlera, Martina Lanka, Olgy Havlové a dalších na vydání zákona o referendu k imigračním kvótám Evropské unie (sněmovní tisk č. 621)

Vláda na své schůzi dne 2. listopadu 2015 projednala a posoudila návrh zákona o referendu k imigračním kvótám Evropské unie a vyslovila s ním nesouhlas zejména z následujících důvodů:

  1. Návrh zákona je v rozporu s čl. 1 odst. 2 Ústavy České republiky, neboť předmětem rozhodnutí v jakémkoliv referendu nemohou být otázky, jejichž zodpovězení by mohlo Českou republiku postavit do rozporu s jejími mezinárodněprávními závazky.
  2. Návrh zákona je v rozporu s čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky, neboť referendum je možné vyhlásit jen na základě ústavního zákona. Vláda nesdílí názor předkladatelů, že k upořádání navrhovaného referenda, není třeba ústavního zákona, jelikož se jedná o referendum konzultativního charakteru. I referendum konzultativního charakteru je výkonem státní moci a jeho vypsáním je následně podmíněno rozhodnutí orgánů České republiky.
  3. Rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 ze dne 14. září 2015 a rozhodnutí Rady (EU) 2015/1601 ze dne 22. září 2015, kterými se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka, byla přijata na základě zmocnění obsaženého v čl. 78 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Česká republika je vázána, v souladu s čl. 10 Ústavy České republiky, vyhlášenou mezinárodní smlouvou, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jež je tak součástí právního řadu České republiky. Podle čl. 10a Ústavy České republiky mohou být ratifikovanou mezinárodní smlouvou některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. Návrh zákona je tedy v rozporu i s čl. 10a odst. 1 Ústavy České republiky.
  4. Návrh zákona je v rozporu s čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť podrobnosti o konání referenda nelze stanovit výhradně nařízením vlády, jak v § 9 návrhu zákona navrhují předkladatelé. Realizace práva hlasovat v referendu je zároveň realizací práva občanů podílet se na správě veřejných věcí přímo, jež je zakotveno v čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod mohou být meze základních práv a svobod, tj. i práva podílet se přímo na správě věcí veřejných, upraveny pouze zákonem. V předkladateli předvídaném nařízení vlády tak není možné ústavně konformním způsobem limitovat práva občanů na účast v referendu, pročež by bylo nutné některé podrobnosti výkonu volebního oprávnění (např. problematiku voličských průkazů, stanovení působnosti volebních orgánů) upravit zvláštním zákonem.
  5. V návrhu zákona zcela chybí právní úprava přezkumu přípravy a konání referenda ve správním soudnictví, jakož i určení podmínek, za nichž lze realizovat kampaň na podporu některé z variant hlasování. Absence soudního přezkumu referenda znamená absenci kontrolních mechanismů garantujících svobodnou a rovnou realizaci práva účastnit se věcí veřejných. Nelze se ztotožnit ani s argumenty předkladatelů vůči vyloučení Ústavního soudu z přezkumu referenda, neboť argumentace odporuje kompetencím, jež jsou Ústavnímu soudu obecně Ústavou České republiky přiznány. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, a nikoliv orgánem obecné soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky.
  6. Návrh zákona obsahuje celou řadu dalších věcných a legislativně technických vad, které brání jeho dalšímu projednávání, respektive které by ve svých důsledcích byly naprostou překážkou pro jeho faktickou aplikaci v praxi.

Předkládací zprávu jednotlivých ministerstev k návrhu zákona si můžete přečíst zde.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner