Otakar Foltýn působil jako koordinátor strategické komunikace Vlády ČR. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
ROZHOVOR / Jak se proměnila bezpečnostní politika ČR během prvních 100 dnů vlády Andreje Babiše? Chybí naší zemi odbor strategické komunikace? Nejen na tyto otázky se deník FORUM 24 zeptal Otakara Foltýna, bývalého koordinátora strategické komunikace Úřadu vlády, nyní zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky.
Vy sám už nejste spojen s úřadem vlády, skončil i odbor strategické komunikace státu, protože podle premiéra Andreje Babiše (ANO) nebyl potřebný. Nedávno byl zrušen i Krizový informační tým na ministerstvu vnitra. Dosavadní šéf týmu Jan Paťawa se proti tomu ohradil s tím, že stát tímto ztrácí kapacity v odbornosti a vybudované kapacity. Jak tyhle změny vnímáte vy coby člověk se zkušeností z funkce koordinátora strategické komunikace?
Hledám etický limit zdržení se komentování rozhodnutí ústavních činitelů. Ale i já mám svobodu projevu a nejsme v ČSLA, aby vojáci drželi hubu a krok, když jde o základní hodnoty státu. Rušení či oslabování institucí, které měly pomáhat čelit mimo jiné ruským vlivovým operacím, je pochopitelně zarážející. Zvláště když o potřebě zřídit strategickou komunikaci rozhodla vláda v roce 2021, tedy jde fakticky o rozhodnutí stejného premiéra, který ji nyní ruší. Navíc to nebylo o lidech, já jsem rezignoval těsně před volbami a významná část pracovníků odboru odešla po volbách, tedy vláda mohla obsadit odbor svými lidmi. Úplně nepochopitelné je to v případě týmu KRIT – na rozdíl od strategické komunikace, jejíž absenci poznáte v dlouhém období – absence krizové komunikace se projeví při prvním průšvihu, například evakuaci turistů z Blízkého východu.
Zásadní průšvih je nekomunikování základních hodnot, na kterých stojí český stát. Jsem neustále napadán, že jsem politický aktivista, a přitom jsem nikdy veřejně nedal najevo svoji politickou preferenci k nějakému politickému subjektu. Naopak neustále opakuji, že základní ústavní hodnoty, svoboda, důstojnost, spravedlnost, soucit jsou nám společné a mají stát nad politickým bojem. Fakt, že tohle některým politikům vadí, protože pro své zájmy preferují občanskou pasivitu a bezhodnotovost hovoří o nich, ne o mně.
To, že se mění vlády, a lidé do funkcí přicházejí a zase z nich odcházejí, je v demokraciích naprosto standardní a běžné. Nicméně zaznamenal jste změny v tom, jak nás dnes čtou spojenci – je pro ně ČR stále ještě stabilního partner?
Tak okamžitě bylo vidět rozhořčení nad neplněním nejen nové „Trumpovy“, ale dokonce i staré hranice výdajů na obranu. Vyjádření velvyslance USA na konferenci „Naše bezpečnost není samozřejmost“ bylo nebývale tvrdé a nemyslím, že Trumpovu administrativu ukojí opakování její rétoriky v češtině. Bezpečnost prostě neokecáte, tam se počítají činy.
Opakovaně konstatujete dlouhodobě se zhoršující bezpečnostní situaci, v níž potenciální protivníci mají kapacity jak skutečně útočit, stejně jako mají k útokům i vůli. Podíváme-li se na tuto problematiku z širšího pohledu – co podle vás znamená změna vlády pro komplexní bezpečnostní směřování České republiky? Máte důvěru v to, že současné politické vedení chápe dostatečně vážnost situace? Ptám se na to i vzhledem k tomu, že rozpočet obrany přišel o 21 miliard..
Vzhledem k naší zeměpisné poloze můžeme sice psychologicky těžit z faktu, že jsme obklopeni spojenci. Je to samozřejmě krátkozraké a chytře vyčůrané jen do okamžiku, než budeme v jakémkoliv směru potřebovat pomoc my sami. Pak už zjistíme, že krátkodobě příjemná vyčůranost je donebevolající hloupost. Spojenci pomůžou tomu, kdo si pomůže sám. To není paradox, ale fakt – nemůžete chtít pomoct od kohokoliv, aniž byste sami měli vůli bránit se a samozřejmě taky stát po boku spojenců, když to potřebovali oni. Nikdy to nebylo jinak.
Vrátil jste se na pozici zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky, a v této pozici jednáte i v součinnosti s příslušnými složkami ministerstva obrany. Existují podle vaší expertizy reálné pojistky, které by mohly zabránit zásadnímu obratu v naší bezpečnostní politice? A existuje něco, co byste označil za „červenou linii“, kterou by vláda neměla překročit?
Tak tento rozhovor vedu jako občan Foltýn a prezentuji své názory, nikoliv názory instituce, to myslím Hrad zvládne sám. Červená linie je ale jasná. Kremelský režim nás označil bezdůvodně, a dokonce jako jednu z prvních zemí na seznamu za nepřítele. Pakliže se chcete vyhnout válce, musíte mít kapacitu odstrašit nepřítele. V případně středně velkého státu jako je ČR je odstrašení dáno kombinací poctivého plnění spojeneckých závazků, bojeschopné armády a efektivních bezpečnostních složek, odolnost populace a státu jako takového. Vůbec nejdůležitějším atributem je napříč populací sdílená vůle nebýt obětí cizí agresivity. Bylo-li by naší reakcí neplnění ani nejzákladnější výdajů na obranu, zklamávání spojenců při plnění slibů a preference pasivity populace při obraně základních hodnot, asi bychom se nemohli divit, že pro kremelský režim by nebyla uvěřitelná naše vůle se bránit. Čím bychom jen dále přitáhli jeho agresivitu, v aktuální fázi ve formě tvrdších informačních a zpravodajských vlivových operací.
Vraťme se k nedávnému incidentu, požáru v hale firmy LPP Holding v Pardubicích, která mimo jiné vyrábí drony. Před dvěma lety Mladý Kolumbijec zapálil autobusy v Praze a plánoval útoky na další cíle, jako třeba nákupní centra. Podobné případy terorismu jsou zaznamenány i v dalších zemích, jako je Polsko, Litva atd.. s tím, že mohou být součástí širšího podezření na hybridní válku, kdy jsou využíváni jednotlivci k sabotážím. Jak lze číst situaci, v níž bezpečnostní složky až do útoku nezmonitorovaly, že by taková skupina, která hlásá boj proti Izraeli za Palestince, v Česku dlouhodobě působila? Vy sám jste v rozhovoru pro Radiožurnál řekl, že i ruská stopa je relevantní scénář…
Ale to samozřejmě zapadá do celkového obrazu rusáckých vlivových operací nejen proti ČR. Kreml nijak zásadně neprosazuje nějaký hezký příběh o Rusku, preferuje celkové rozeštvání, zaplavení negativními emocemi a ve výsledku rezignaci. Jeden útok provedený partičkou poblázněných ultralevičáků neznamená nic, i když bych nepodceňoval fakt, že ruské tajné služby si vliv v propalestinské komunitě zachovali i desítky let po studené válce. V kontextu záplavy negativních zpráv ale samozřejmě bude útok v Pardubicích využit rusáckou propagandou stejně jako cokoliv jiného. Neobviňoval bych ale naše zpravodajské služby, ty svůj mezinárodní respekt vybudovaly reálnými výsledky, mimo jiné včasnými varováními i velmi dobrou prací při rozkrývání konkrétních operací.
Jak byste dnes popsal skutečný stav války na Ukrajině ve vztahu k naší zemi – bez politických zkratek? Vidíte riziko, že se přeruší kontinuita v podpoře Ukrajiny nebo v celkové zahraniční orientaci? A co tyto možné scénáře mohou znamenat pro naši zemi?
Vše, co jsme mohli dát Ukrajině z vojenských skladů už Ukrajina dostala a mimochodem my jsme to dostali od spojenců zpátky mnohdy v násobcích, tedy jsme vydělali. Zejména v symbolické rovině byl fakt, že ČR zaslala Ukrajině první těžké zbraně daleko větším přínosem, než by vyplývalo ze samotného počtu, protože jsme tím spojencům ukázali, že to jde. V případě muniční iniciativy už je to zásadní i reálně, po dobu její existence má českou „značku“ téměř polovina munice, která na Ukrajinu ze Západu přišla. To už je ale samozřejmě byznys, na kterém mimo zbrojařů na daních vydělává i ČR a to výrazně více, než kolik sama do programu přispěla.
Co dál? Připomeňme si předvolební protiukrajinská vyjádření na Slovensku, přičemž nyní Slovensko vyváží na Ukrajinu víc zbraní, než kdykoliv předtím. Samozřejmě ne kvůli hodnotám, ale kvůli byznysu. U nás to bude stejné a jednou to doběhne naše svědomí, až se zeptáme, co jsme dělali, když Ukrajinci bojovali za svobodu. A je sakra rozdíl, jestli řeknete „pomáhali jsme s vědomím, že nemůžeme stát stranou“ nebo když řeknete „dělali jsme byznys“. To, co si vybereme se projeví na naší důstojnosti.
