Blížíme se k polovině volebního období. Už dnes je jasné, že tato vláda promarní celé čtyři roky svého mandátu. Nic podstatného už nestihne provést, na implementaci již není čas. Tím samozřejmě nemyslím marketingové rozhazování peněz, ale systémové změny. Naše země je potřebuje. Po dlouhé době krize a rekonvalescence z jejích následků jsme nyní měli i dostatek nezbytných prostředků.

Nejviditelnější jsou samozřejmě investice. Rozpočet na ně je nyní v poměru k HDP jeden z nejnižších za posledních 10 let. A je to i vidět: dálnice se staví tempem, jako by je stavěli ručně, o rychlostních železnicích můžeme dále jen snít a silnice v regionech se opravují jen velmi pomalu. Ujíždí nám tady vlak, nejen obrazně, ale i doslova. A roste investiční dluh. Nebude snadné s tím něco udělat, když se nejlepší roky konjunktury vůbec nevyužily.

Je tu ale ještě jeden, mnohem vážnější problém, který se týká vlastně všech: důchody. O nezbytné důchodové reformě mluvíme několik let, apelujeme na vládu, aby s tím něco dělala. A v neposlední řadě nabízíme pomocnou ruku, protože si uvědomujeme, že rozhodnutí v této oblasti musíme nutně přijmout konsenzuálně a tak, aby základní parametry vydržely i změny u politického kormidla.

Pravda je jednoduchá: pokud s důchody nic neuděláme teď, lidé za 25 let žádné důchody mít nebudou, nebo budou tak nízké, že o tom nemá smysl vůbec mluvit. Tato změna se už nedotkne lidí, kterým je přes 40 let, ale týká se všech ostatních. Ještě před třemi lety ministři za ČSSD blouznili o zdanění robotů, pak o tom raději nemluvili vůbec a nyní i ministryně Maláčová, která by se dobře prosadila i v nějakém marxistickém hnutí v Jižní Americe, uznala, že něco dělat musí. Pozdě, ale přece.

V případě důchodového systému se bavíme o tak obrovských penězích, že rozhodně nebudou stačit kosmetické úpravy za pár miliard, které ministryně najde někde na dně skříně. Bavíme se o makroekonomických číslech v řádech stovek miliard.

Dnešní politika vlády vypadá tak, že v nejúspěšnějším roce v moderních dějinách musí vykrádat rezervy na horší časy. Desítky milionů z privatizačního fondu a desítky milionů z rezerv pojišťoven, které jsme odkládali pro nepříznivou dobu, kdy budou skutečně potřeba, se dnes, v roce 2019, v roce s nejvyššími příjmy státního rozpočtu v dějinách, používají na provozní výdaje socialisticko-populistického aparátu, který stvořili exkomunisté, komunisté a socialisté.

Je čas začít se chovat zodpovědně. Je čas řešit skutečné problémy lidí, které nás jinak brzy dohoní. A to je hlavní příčina, proč tato vláda nesmí po roce 2021 pokračovat další čtyři roky. Takový luxus si totiž nemůže dovolit ani taková úspěšná země, jako ta naše.

Autor je předseda ODS