NÁZOR / „Vláda nastavila vysoká očekávání, protože říkala, že bude sociálním státem, a nyní očekávání neplní. Tam já vidím problém v komunikaci,“ řekla pro Český rozhlas Denisa Hejlová, vedoucí Centra pro strategickou komunikaci na Univerzitě Karlově. Otázkou ale je, jestli by i geniální komunikace nenarazila na hranice možností.
„Myslím, že vládě chybí hodnoty, postoje a jednotný postup. Je názorově a tematicky příliš rozkročená, velmi často se nedokáže shodnout… veřejnost má pocit, že vláda žije v jiném světě, že si něco dohodnou mezi sebou, a problémy lidí je vůbec nezajímají. Že nemají ani schopnost problémy obyčejných lidí řešit… Opravdu se nevyplácí neposlouchat, jak se veřejnost k věcem staví. Není to tak, že někdo vládne, ví, co je pro nás nejlepší, takže to tak udělá a názor lidí je nezajímá. Potřebujete veřejnost motivovat, aby do toho s vámi šla,“ soudí expertka na strategickou komunikaci.
Ten úvod není moc srozumitelný. Není jasné, jaké hodnoty vládě údajně chybí. Po každé vládě se chce zajištění docela jednoduchých věcí. Aby se aspoň nezhoršovala ekonomická situace a aby lidé žili v bezpečí a svobodně. Na tom se všichni shodnou. Rozpory nastávají, až když se řeší, jak to zajistit.
V Česku se většinou vládne koaličně, takže výsledkem bývá kompromis. Jinak se to dělat nedá. V ideálním světě by strany do svého volebního programu měly napsat: „Platí v případě, že dostaneme 51 procent hlasů.“ Něco takového se ale do uzavření volebních místností neodváží pronést ani rozverný politický vtipálek.
Mluvení o tom, jak jsou politici „odtržení od života obyčejných lidí“ a jak je nezajímají problémy „těch dole“, jsou jen fráze. Ve skutečnosti odtržení nejsou a zajímá je to, protože potřebují být znova zvoleni. Demokrat i demagog mají společné to, že něco slibují, a tak potřebují vědět, co by to mělo být.
Experti možná propadají mýtu, že když se lidem všechno dobře vysvětlí, racionálně, navíc s obrázkem a písničkou (k tomu trochu bombardovat láskou), tak to lid pochopí. Realita je taková, že populistům to funguje, ovšem když vypustí tu racionalitu.
I nejlepší komunikace nakonec narazí na to, že lidé často nemyslí a nejednají racionálně. Jsou třeba schopni volit někoho, kdo jde proti jejich vlastním zájmům, protože se chtějí pomstít určité skupině obyvatel. Takhle se voliči Miloše Zemana mstili údajné pražské kavárně. Trumpovi voliči až po volbách zjistili, že některé to bude nejspíš stát život, pokud Trump zruší Obamacare. Chtěli to ale nandat „elitám ve Washingtonu“, establishmentu a zločinné Hillary. Byli stoupenci brexitu, co hlasovali pro odchod z EU, i když jim bylo řečeno, že to zhorší životní úroveň jejich dětí. Mstili se „Bruselu“, vládě, kdekomu a bylo to silnější než takzvané „volání krve“.
Pak snaha o racionální komunikaci připomíná mluvení do dubu. Na sociálních sítích najdeme výlevy typu: „Mně je jedno, že léky nejsou v celé Evropě. Válek je tam od toho, aby je zajistil.“
Demokratický politik by měl samozřejmě ukázat převahu inteligence, a když už je krajně obtížné o něčem lidi přesvědčit, neměl by to dělat jako v 19. století. Když vláda nebo strany utrácejí velké peníze za plošné kampaně, je to jako osévání polí z letadel, když se zároveň zasypou i silnice, sídliště a rybníky. Trapné všeobecné slogany nepůsobí ani na ty lidi, ke kterým taková kampaň náhodou dolehne.
Úspěšné kampaně se dělají na míru a za použití velkého množství dat. Přiznejme si, že často nejspíš ukradených, jako to předvedla Cambridge Analytica s brexitem a s Trumpovou volební kampaní. Společnost měla k dispozici osobní data 50 milionů lidí z facebooku, kde na sebe lidé řeknou víc, než sami tuší. Pak se ví, komu nabídnout sociální jistoty ve stáří, ochranu před zlými migranty nebo konspirační teorii, že nějaký politik je ve spojení s nepřátelskou mimozemskou civilizací. Ty voličské skupiny jsou relativně oddělené, takže nevadí, když se slibují vzájemně se vyvracející věci.
Demokratický politik je v nevýhodě, protože nemůže šířit fámu, že pod Čapím hnízdem je tajná biolaboratoř na zotročení českých mozků. Sdělení, která mají oporu v realitě a která zajímají konkrétní skupiny a jednotlivce, by ale vypustit na cíl mohl.
Je s podivem, že vláda, ve které sedí elektronicky protřelí Piráti, není v těchto věcech rafinovanější. Ani v potírání ruských dezinformací, ani při komunikaci svých vlastních počinů a cizích zločinů.
Teoreticky by to mělo jít, protože Babiš s Tomiem Okamurou prokázali pravdivost výroku, že reklama je navoněná zdechlina. Když někdo dokáže prodat tohle, mělo by to jít i s něčím skutečným a normálním. S dubovými pařezy se komunikovat nedá, ale dalo by se aspoň dosáhnout toho, že jich nebude přibývat a v lese zůstane přijatelný počet stromů.