Za pár dní to bude rok od prvního případu koronaviru. Za tu dobu zemřelo téměř 19 tisíc lidí. A umírají další – jen za únor přibylo skoro dva tisíce zesnulých na covid. Epidemie se nelepší. Vláda dlouhou dobu experimentovala stylem „odbrzdíme, uvidíme“, ale spouštěla se hlouběji do pandemické propasti. Komunikační rozpory dále přetrvávají. A zatímco ministr zdravotnictví Jan Blatný vyzývá k tomu, aby každý začal u sebe, lidé z blízkého okolí předsedy vlády Andreje Babiše nařízení nadále porušují.

Když se někdejší ministr zdravotnictví Roman Prymula v době vrcholící druhé vlny koronaviru potkal na schůzce s poslancem ANO Jaroslavem Faltýnkem v „zavřené“ restauraci Rio’s na pražském Vyšehradě, důsledky svých činů tehdy vůbec nechápal a nepřipouštěl si je.

„Nic jsem neporušil. Z tohoto důvodu já sám rezignovat nehodlám,“ hájil se. Byť po obrovském tlaku veřejnosti a na výzvu předsedy vlády Andreje Babiše nakonec z funkce odešel, svým podezřelým jednáním odhalil vládní aroganci v celé své nahotě. Jeho slova totiž připomínala Babišův nechvalně proslulý výrok z roku 2018 „nikdy neodstoupím, nech si to všichni zapamatují“.

Arogance tryská zvláště v kombinaci s Babišovou výzvou na Faltýnkovu „rezignaci“ na post prvního místopředsedy hnutí ANO (ze kterého chtěl ale již předtím sám odejít), aby přitom šéfem poslaneckého klubu i poslancem nadále bez problému zůstal.

Není proto žádným překvapením, jak Prymula reagoval na dotaz redaktorů Českého rozhlasu po jeho dalším přešlapu. Tedy když jeden den navrhuje další tvrdé zpřísňování vládních nařízení a hned druhý den odejde na fotbalový zápas Evropské ligy mezi Slavií a Leicester City pro vybranou společnost.

„Ano, byl jsem s dvě hodiny starým negativním testem a respirátorem na legálním fotbalovém zápase s povolenou návštěvou diváků. Podotýkám, že jsem letos neměl žádnou dovolenou, natož zahraniční. Zdá se, že já smím být pouze doma,“ poznamenal Prymula.

Jako premiérův poradce skončil. To samo o sobě nemusí nic znamenat, protože v minulosti Babiš dokázal, že mu je schopen připravit vhodnou funkci i přes jeho odchody.

Například na konci května, kdy odešel z pozice náměstka ministra zdravotnictví, protože nezískal bezpečnostní prověrku a přešel rovnou na post vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví. Opozice tehdy tuto nově vzniklou funkci označovala za trafiku. Prymula se pak na podzim stal ministrem zdravotnictví a po další ukázce nevěrohodnosti nakonec premiérovým poradcem.

Jen několik dní po vyšehradské kauze Jaroslav Faltýnek (ANO) odcestoval na dovolenou do španělské Malagy. Když ho u toho vystopovali novináři, reagoval podrážděně. „Jsem zločinec a je potřeba mě zastřelit a vyhodit. To bude nejlepší řešení,“ rozčiloval se v reakci na otázky novinářů, co tam dělal, když vláda v té době důrazně apelovala, ať občané nikam necestují.

Nezmínit nejde ani lednový noční mejdan v teplickém hotelu Prince de Ligne, který patří exposlanci za ČSSD Petru Bendovi a na němž se objevil další Babišův člověk – dnes již bývalý poslanec a předseda Národní sportovní agentury Milan Hnilička. Ačkoli ho zakázaná oslava, kde se porušila asi všechna vládní nařízení, stála místo poslance, z postu šéfa agentury neodstoupil.

Tlak ve společnosti mezitím sílí. I když platí zákaz volného pohybu osob, ulice měst už nejsou zdaleka tak prázdné jako při první vlně pandemie. Očkování stagnuje, vývoj epidemie se zhoršuje, zdravotníci jsou na hraně svých sil. Ministr Blatný hovoří o kolektivní odpovědnosti, ale nepřipouští, že situaci nijak nezlepšoval ustaviční vládní chaos. Klišovitá formulka o pomyslném světlu na konci tunelu se zatemňuje. Kdo z tohoto stavu vyvodí odpovědnost?