Ministerstvo zdravotnictví tento týden rozběhlo novou kampaň na podporu očkování proti covidu-19. Využívá v ní reálné fotografie z českých nemocnic, na nichž jsou k vidění například bezvládná těla a připojené slogany jako Měl plno výmluv nebo Myslela, že to nespěchá. Může tak drastická „masáž“ na ty, kteří se dosud očkování proti nebezpečné nákaze brání, ale opravdu fungovat? A přesvědčí i tvrdé „jádro“ odpůrců vakcinace? I na to se deník FORUM 24 zeptal zkušených psychologů Karla Humhala, Jeronýma Klimeše, Petra Berouška a Jana Laška.
„Jde o to, že jakmile se začne moc strašit, tak to mění emoce, ale nemění to chování. Tuhle zkušenost máme u AIDS – když se touto nemocí strašilo a pak se měřil efekt té kampaně, tak se vědělo, že lidé mají z AIDS velký strach, ale fakticky to jejich chování nezměnilo. Strach paralyzuje lidi tak, že nejsou schopní nic udělat,“ popsal svůj pohled na „strašící“ kampaně podobné té aktuální vakcinační pro FORUM 24 psycholog Jeroným Klimeš. Větší efekt tak neočekává.
Podobně vnímá aktuální snažení ministerstva o zvýšení proočkovanosti také psycholog Jan Lašek. „Jak již napovídá stará pravda, osvěta nejvíce působí na osvícené. Podívejte se na krabičky cigaret – myslíte, že kuřák si je podrobně prohlíží a obratem přestává kouřit? Sebedrastičtější obrázky toho, jak může končit člověk, který se nenechá očkovat, působí pouze na velmi malou skupinu lidí, protože ta nepoměrně větší si myslí, že tohle se jim nemůže stát,“ má jasno Lašek.
Je podle něj taková kampaň etická a nemůže třeba lidem s nižší psychickou odolností přivodit šok? „Současná pandemie dosti výrazně a především dlouhodobě přináší osobní i sociální dysbalance a rozpad řady fungujících běžných denních stereotypů. Dlouhodobě se střídají „ode zdi ke zdi“ různá vládní opatření, v médiích je denně řada protichůdných informací od různých odborníků a politiků a občan ztrácí přehled a neví, čemu má věřit. Tak raději nevěří nikomu a ničemu. Pak je úplně lhostejné, jaké etické rozměry má jakákoli kampaň. Jistě, ať už se zveřejní pošlapané kytičky na polní cestě nebo mrtví, vždycky se najde někdo, komu to eticky nesedí,“ uvádí Lašek.
Kritický je i terapeut a dětský psycholog Petr Beroušek. „Kampaň je produktem fenoménu, jemuž v profesní hantýrce říkáme týmové, skupinové zblbnutí – groupthink. To postihuje zejména elitní odborníky, politiky, pracující se zvláštním, důležitým posláním. Ve veřejnosti dosahuje rizikového stavu štěpení – na bezvýhradně schvalující a ty na opačné straně. Tento stav je velmi kritický – pokud zasahuje anebo nemůže minout i svět dětí,“ vysvětluje Beroušek, podle nějž se právě toto může stát, pokud kampaň nebude zastavena či zkorigována.
„Skupinové zblbnutí příliš nepočítá s etickými souvislostmi, ani s dopady na psychické zdraví společnosti, ač jej může i podstatně narušovat. Výsledkem bývá nárůst sociálně-psychopatologických jevů, zvyšuje to psychickou úzkostnost i agresivitu; pro děti je tento případ kampaně přímo toxický,“ varuje Beroušek.
„Já bych nevěřil, že toto téma je tak silné, že tak rozhýbe společnost,“ uvádí psycholog Karel Humhal. Sám bere odstrašující fotografie použité v kampani jako realitu, která tady je. I když zároveň přiznává, že on osobně je ovlivněný tím, že se několik desítek let pohybuje ve zdravotnictví, takže toho viděl a zažil už spoustu.
„Je to věc každého z nás, myslím, že každý máme rozum. A jestliže statistiky ukazují, že počet nemocných naroste o 50 procent, teď to bylo 15 tisíc (za jeden den), tak by měl člověk přemýšlet, co s tím. Jestli odborníci říkají, že většina hospitalizovaných je neočkovaná, tak je na místě se nechat očkovat. K tomu přece nepotřebuji, aby mi vláda ukazovala nějaké odstrašující fotografie,“ míní expert, který se psychologii věnuje už bezmála 50 let. „Je to o občanské vyspělosti každého z nás, o odpovědnosti k druhým lidem, protože tím, že se nechám očkovat, nechráním jen sebe, ale i ty druhé,“ zdůraznil Humhal.
Podle něj je velmi těžké určit, na jak velkou skupinu lidí může tato „brutální“ kampaň zapůsobit. „Na většinu lidí to nějak zapůsobí, z toho na nějakou menší skupinu tak, že si řekne: Jasně, jdu se očkovat hned zítra. Pak ale určitě zůstane nějaké jádro těch tvrdých odpůrců, u nichž ale vlastně nevíme, kolik jich je,“ zamýšlí se Humhal. Odhaduje, že v celé populaci může být takových lidí několik procent.
Zapůsobí na ně kampaň dostatečně silně? Humhal tomu příliš nevěří. „My Češi jsme známí tím, že rádi vzdorujeme tomu, co nám někdo nařizuje a přikazuje. Obzvlášť, když to jde shora,“ říká zkušený psycholog. On sám se prý i pokoušel dohledat efekt podobné kampaně zaměřené na kuřáky a „úplně zkrachoval“.
Zavzpomínal také na docenta Jaroslava Skálu, duchovního otce záchytek a bojovníka proti alkoholismu, za jehož odchovance se Humhal považuje. „On často používal výraz sebedestruktivní životní strategie v souvislosti s lidmi, kteří nadměrně pijí alkohol či kouří. A tyto životní strategie jsou šíleně odolné proti vnějším vlivům. Dlouhodobý výzkum docenta Skály přitom ukázal, že z lidí, kteří se ústavně léčili z alkoholové závislosti, tak po deseti letech abstinovalo deset procent. Analogicky, kdybych odvozoval, tak by to u tvrdého jádra (odpůrců očkování) mohlo působit na deset procent jeho členů,“ přidal svou úvahu o nízké úspěšnosti nové šokující kampaně Humhal.
Připomněl, že některé země už nařídily povinné očkování zdravotníků či jiných profesí, které jsou v kontaktu s lidmi. Bylo by toto řešením i v Česku v případě, že naturalistická kampaň nezafunguje? „Určitě to nepovede k tomu, že by to vyřešilo situaci úplně, ale je to jeden z dalších pokusů,“ domnívá se Humhal.