Lidé prchající před válkou na Ukrajině (ilustrační foto). FOTO: ČTK/Pryček Vladimír
FOTO: ČTK/Pryček Vladimír
ROZHOVOR / Od 1. července se změnily podmínky státní podpory ukrajinských uprchlíků. Upravil je takzvaný Lex Ukrajina V, který vyvolal vlnu kritiky a varování před jeho dopady. Člověk v tísni se tento krok pokusí, pokud to bude možné, napadnout u soudu, protože uprchlíci s dočasnou ochranou by měli mít obdobné podmínky jako obyvatelé těch daných zemí, vysvětlil sociolog Daniel Hůle z Člověka v tísni. V rozhovoru pro deník FORUM 24 řekl, že změny jsou jasnou motivací k práci načerno a vláda k nim přistoupila mimo jiné z toho důvodu, že chce v rámci šetření co nejvíce uprchlíků vytlačit zpátky na Ukrajinu.
Jaký je podle vás hlavní problém změny ve státní podpoře uprchlíků?
Hlavní problém je v tom, že do konce června byla podpora vyplácena netestovaně. Od začátku jsme říkali, ať tam nějaké testování je, ale stát, respektive MPSV říkalo, že by to bylo složité, a pojali to zkrátka hodně liberálně. Takže solidární domácnosti braly doposud příspěvky na ubytované uprchlíky čistě na počet, bez ohledu na to, zda uprchlík s dočasnou ochranou pracoval a měl nějaký příjem.
To, že dochází ke změně, je zcela pochopitelné a není v tom problém. Problém je v tom, že v tuto chvíli vyplácená podpora přibližně odpovídala výši příspěvku na bydlení, pokud členové domácnosti neměli nějaký vyšší příjem. A podpora byla zároveň doposud vyplácena přímo solidárním domácnostem, což pro ně bylo bezpečnější. Nyní to jde přes uprchlíky, a i to je ve své podstatě nějakým způsobem pochopitelné.
Cenové hladiny, které byly nastaveny, jsou ale v tuto chvíli úplně někde jinde. Kdybychom vzali modelově stejnou českou rodinu a rodinu uprchlickou se statusem dočasné ochrany, tak tato rodina bude dostávat mnohonásobně méně než česká chudá rodina. Normativní náklady na bydlení nejsou stanoveny od oka nebo arbitrárně. Jsou odvozované od toho, jaké reálné náklady spojované s bydlením ve společnosti jsou. To znamená, že je to definice státu, jakou podporu je potřeba poskytovat chudým lidem, aby dokázali bydlet v nějakých normálních, ne luxusních podmínkách a aby nemuseli bydlet pod mostem nebo v chatrči.
Proč by měli mít stejné podmínky, souvisí to s tím, co by mohl Člověk v tísni napadnout u soudu?
To, co napadneme u soudu, pokud to bude možné, se týká směrnice Evropské unie, která říká, že uprchlíci s dočasnou ochranou by měli mít obdobné podmínky jako obyvatelé těch daných zemí. Obecně to připouštějí i úředníci MPSV na interních jednáních, že uprchlíci, kteří by se soudili o nárok na dávku státní sociální podpory, by byli pravděpodobně úspěšní.
Rozuměl jsem tomu, že je na začátku nechtěli pustit do dávkového systému, protože by to bylo administrativně pro úřad práce náročné. Nyní jsme ale více než rok od krize a nedává smysl, abychom vyčlenili skupinu obyvatel, kde většinu tvoří děti, a řekneme, že jim něco budeme dávat, ale mnohem méně než českým chudým.
K čemu to povede?
Povede to k tomu, že rodiny uprchlíků buď nebudou mít kde bydlet, nebo jim solidární domácnosti, čeští pronajímatelé, nájem sníží. Dostanou se tak ale hluboce pod tržní hodnotu, za kterou by to byli schopní pronajmout, a to je ten problém.
Stát trochu spoléhá na to, že Češi, kteří pronajímali uprchlíkům, mají vůči nim přece jen nějakou afinitu a nebudou je chtít ze dne na den vyhodit na ulici, s tím, že když na to nemají a stát jim na to nepřispěje, ať jdou bydlet jinam. To je druhá stránka věci, že se to u solidárních domácností nemusí projevit navenek, ale bude to na úkor toho, že to budou dofinancovávat čeští majitelé.
Co podle vás přimělo vládu k těmto změnám? Chtějí zkrátka ušetřit?
Tam je silný vnitřní souboj. Jednak mezi kraji, které iniciovaly konec podpory a ukončování hromadných ubytování, pak jistá obava z reakcí české veřejnosti a vzhledem k tomu, že se šetří a hledají se peníze, tak je snaha ušetřit a vytlačit co nejvíce uprchlíků, kteří jsou schopní se vrátit, aby se vrátili na Ukrajinu a zůstali tu jen ti nejzranitelnější.
Bydlení je tedy velký problém. Hrozí, že se budou uprchlíci muset stěhovat do jiných měst?
Pořád se řeší, jestli bude stát podporovat asistenty v adaptačních skupinách a podobně. Ti jsou velice důležití k tomu, aby se tu děti naučily žít. Bydlení je ale v tuto chvíli zcela jednoznačně nejakutnější problém. A jsou dvě roviny – solidární domácnosti a skupinové bydlení zprostředkovávané kraji, protože ze zhruba šesti tisíc objektů končí dva tisíce a pak je tam spousta nejasností.
Například máte matku s několika dětmi. Pokud se matka stará o dítě mladší šesti let, tak je i ona zranitelnou osobou. Pokud má matka děti například ve školním věku, tak v tu chvíli už zranitelnou osobou není, byť děti jimi jsou. V takovém případě bude záležet na tom, kolik si budou účtovat ubytovny. V Berouně si například účtují 7 500 korun za osobu za měsíc, což je najednou velký problém. Stát to sice za děti zaplatí, ale za dospělé, pokud se nestarají o nejmenší děti, ne. Je tam tedy řada nejasností, jak si to sedne a co budou schopni platit.
Každopádně podpora je strašně nízká. Bydlení se za ni rozumně pořídit nedá. Máme příklad: ukrajinská matka se dvěma dětmi vydělává 17 tisíc korun a platí nájem 17 tisíc korun. Stát jí dá 2 100 korun. To znamená, že na všechno ostatní kromě bydlení na celý měsíc se dvěma dětmi by měla dva tisíce korun. To je nezvládnutelné.
Podpoří to práci načerno?
Například Dan Prokop varuje, že to je vlastně penalizace legální práce a oni mají možnost pracovat načerno. Když bude pracovat načerno a nebude mít žádný vykázaný příjem, bude dostávat větší podporu, než když bude pracovat za přiznané peníze na smlouvu. Podporu by dostala menší. Takže to je jasná motivace, ať jdou pracovat načerno.
Podle průzkumu PAQ research žijí dvě třetiny uprchlíků i s dosavadní podporou pod hranicí příjmové chudoby. Myslíte si, že jsou tyto výsledky ovlivněny právě prací načerno?
Děje se to ve velkém a děje se to kombinovaně. Je to podobné jako u českých občanů. Jsou ve své podstatě dva modely. Buď pracují bez smlouvy a zcela nepřiznaně, často mohou pracovat na sebe a dostávat peníze na ruku. Druhá možnost je, že jsou zaměstnaní a dostávají část peněz legálně, typově třeba odpovídající minimální mzdě, a zbytek se dorovnává na ruku. Je to výhodné pro obě strany i pro zaměstnavatele. Z každé tisícikoruny, kterou vyplatí bokem, totiž ušetří 350 korun na odvodech.
