Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a premiér Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Česká republika řízená miliardářem Andrejem Babišem zavedla v těchto dnech téměř největší restrikce v Evropě. Zákaz cestování je mimořádně tvrdým zásahem do základních občanských svobod a naposledy tu byl v době diktatury. Přitom ve statistikách o šíření koronaviru patří Česko k nejméně zasaženým zemím. Omezování práv jde v Česku velmi rychle, ale účinnou pomoc lidem při zabezpečení jejich ochrany česká vláda vůbec nezvládá.
Na přístupu k vážným společenským rizikům se nejlépe ukazuje, jaké vůdčí principy jsou vlastní různým politickým lídrům. Když v čele státu stojí primitivní autoritář, tak rychle zavírá hranice, hospody a obchody. Důsledkem je ochromená a vyděšená společnost. Není překvapením, že autoritář nemá velkou schopnost rozlišovat, odkud opravdu hrozí nebezpečí, a neumí se soustředit na zabezpečení ochrany ohrožených skupin.
Šéfka EK kritizuje zavírání hranic
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová kritizovala plošné zavírání hranic a jednostranná restriktivní opatření některých vlád. Šlo o narážku i na českou vládu, jejíž opatření nejsou přiměřená současné úrovni problému. Evropská komise dává přednost zdravotním kontrolám na hranicích, ochraně konkrétních skupin lidí a důrazu na fungující ekonomiku. Podle šéfky Evropské komise má zavírání hranic silný společenský a hospodářský dopad, narušuje životy lidí a přeshraniční obchod. Spolupracovník deníku FORUM 24 Bohumil Doležal k tomu přidává, že kromě ekonomického aspektu je tu i ten politický. Autoritářsky založené vlády se snadno učí, jak utahovat šrouby.
Zavírání hranic je přitom mimořádně nebezpečným precedentem v době, kdy obrana demokratického systému úzce souvisí s našimi vazbami na Západ. Všichni nahnědlí a putinovští vlastenci teď vítají zavírání hranic. Je to voda na jejich rudohnědý mlýn.
Fakta a přiměřenost zákazů
Česká vláda v pátek zakázala českým občanům vycestování z republiky do zahraničí. Je to bezprecedentní krok, který se fakticky dotýká základních občanských práv. Vzhledem ke statistice postupu infekce přitom k tak drakonickému opatření není důvod. Podívejme se na následující statistická data z Německa (k 14. březnu):
V Německu, které má 83 milionů obyvatel, bylo zatím k dnešnímu dni evidováno 3.704 lidí nakažených koronavirem. Podstatnější ale je, že zde dosud téměř 100 procent nakažených prodělává jen lehčí verzi nemoci a smrtelných obětí je osm. V Rakousku je rovněž ze 602 případů v kritickém stavu jen jeden pacient a jeden jiný pacient zemřel. Toto není žádné podceňování rizika epidemie, která má v Evropě zatím rostoucí tendenci ve srovnání s původním ohniskem nákazy v Číně, kde se postup infekce prakticky zastavil.
Zarážející je nyní nárůst epidemie v Itálii, kde je vysoká úmrtnost zejména seniorů. I tam má ale nemoc v 90 procentech lehký průběh. Ke značnému šíření epidemie dochází ve Španělsku a Řecku.
Opatření, která vláda přijímá, musí být jistě efektivní a klíčovou chybou by bylo podceňování rizika. Ale k uzavření hranic a rozsáhlému zavírání obchodů či muzeí dosud důvod není. Zavírání škol má větší opodstatnění a ochranu dětí jistě společnost vítá, třebaže děti nepatří k přímo ohroženým skupinám.
Vláda umí zakazovat. Chránit neumí
Daleko vážnější riziko přitom je, že vláda naprosto selhala v zajištění prostředků ochrany. Nedokázala zajistit roušky, respirátory a ochranné obleky. A co je ještě horší, vláda nedokáže zajistit testování lidí, kteří se k takové kontrole aktivně hlásí. Jde kupříkladu o řidiče kamionů, kteří přijíždějí z rizikových oblastí a nemají si kde zkontrolovat, zda nejsou přenašeči. Testy dosud byly lidem prakticky nedostupné, a to je hlavní selhání vlády.
Jinými slovy, cílená pomoc lidem tu chybí, ale plošné zákazy naše vláda umí skvěle. Každý zubař i praktický lékař, kterému vláda nedokázala poskytnout ochranu před infekcí, je skutečným hrdinou této krize. A nikoli absurdní premiér, který každou chvíli něco zakazuje a nařizuje, a přitom nezvládá svoji práci.
Vrcholem nehoráznosti u představitele státu jsou ale výroky náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymuly, že systém demokracie při boji s epidemií škodí. Tento známý obdivovatel čínské medicíny (a zjevně i čínského modelu státu) poněkud nepochopil, že jako zástupce vlády nesmí svými výroky popírat samotný ústavní pořádek České republiky.
Zavírání hranic a omezování občanských práv je vážnou věcí, která má podléhat veřejné debatě. Je smutné, že k tomu opozice mlčí a jen pár lidí na Twitteru si zachovává zdravý rozum. Veškeré restrikce jsou přitom krajně nebezpečné proto, že vytvářejí návyk na omezování svobod a autoritáři se učí, jak pod záminkou ochrany zbavit společnost svobody. Dneska nás Babiš chrání před koronavirem, zítra se bude v Číně učit, jak stabilizovat společnost a chránit nás před kritickým myšlením.
Je dobré si uvědomit, že moderní demokracie nepřistupují tak snadno k utahování šroubů jako autoritářské oligarchie. Místo toho dbají na fungování ekonomiky i na politická práva a svobody. Protože sebevědomá a fungující společnost dokáže lépe čelit hrozbám než společnost vyděšená a ochromená. Moderní demokratický lídr se snaží bránit právo lidí na jejich svobodný život a přistupuje k zákazům a omezením s krajní zdrženlivostí. Místo toho se soustředí na podrobnou identifikaci rizik a potřeb ohrožených skupin. Neřídí stát dekrety, když nejde o zcela výjimečné kataklyzma.
Nakonec je tu ještě jeden varovný aspekt. Omezování svobody občanů pod dojmem obecného ohrožení nemá provádět člověk, který je v tak silném podezření, že sám porušuje zákony. Český premiér nemůže s tímto stigmatem vzbuzovat u veřejnosti důvěru a obavy ze zneužívání moci jsou u něj zcela legitimní.
