Hospodářská komora varuje před důsledky dalšího zvýšení přikázané minimální mzdy. Prezident komory Vladimír Dlouhý se na toto téma rozohnil na ČT24.

Podle Dlouhého na jejím zvýšení vydělá díky vyšším daním z příjmů a odvodům jedině stát. Poškozeni budou naopak především malí a střední podnikatelé (živnostníci i firmy). Jak Dlouhý upozornil, jejich mzdové náklady totiž mají vysoký podíl na jejich celkových nákladech.

Negativní efekty budou podle něj dvojího typu. Zaměstnanci, kteří si nebudou schopni vydělat na minimální mzdu, budou buď propouštěni (takže jim stát bude muset vyplácet sociální dávky), nebo budou ještě ve větší míře pracovat ilegálně.

Tato asociální politika se z pohledu ekonomiky jako celku prakticky vůbec neprojeví. Máme stále ještě hospodářský růst, míra nezaměstnanosti je nezvykle nízká a velkých firem, které jsou slyšet nejvíce, se tento problém téměř nedotkne.

Důsledky však bude možné vidět na venkově. Dlouhý připomněl, že se na zasedání vlády opakovaně probírala strategie rozvoje venkova. Probíraly se např. dotace pro konzumy. Takový postup přitom vůbec nedává smysl. Vláda zatěžuje malé, typicky venkovské živnostníky, aby jim následně pomáhala. Zvyšování minimální mzdy je přitom jednou z takových výrazných zátěží.

Kromě minimální mzdy se přitom opět zvyšují rovněž zaručené mzdy (čili jakési minimální mzdové tabulky pro jednotlivé skupiny pracovníků), což se dotkne veřejného sektoru, a tedy i veřejných rozpočtů a firem, v nichž nejsou vyjednané kolektivní smlouvy, jak upozornil Dlouhý.

I kdybychom však obecně přijímali minimální mzdu a považovali bychom její zvyšování za vhodný nástroj pro zvyšování mezd nejméně kvalifikovaných lidí, není zrovna teď pro takové opatření důvod. Jak Dlouhý poukázal, zrovna za posledních dvanáct měsíců mzdy vzrostly o nevídaných pět procent, což je dokonce ještě vyšší růst, než jaký si představovaly odbory. Dodejme za Dlouhého, že je tedy u odborářů vidět, že s jídlem roste chuť. Se svými požadavky se nikdy nezastaví. Nikdy nebudou spokojeni.

Mzdy se výrazně zvýšily třeba i u často kritizovaných zahraničních obchodních řetězců. Současné zvýšení povinné mzdové podlahy tak má evidentně předvolební charakter.

Celkové daňové zatížení práce je přitom u nás už nyní jedno z nejvyšších jak v rámci OECD, tak v Evropě, jak připomněl Dlouhý.

Vláda podle něj zkrátka hřeší na současný hospodářský růst. Hospodářskému cyklu se přitom nelze vyhnout, a až přijde recese, nastanou o to častěji bankroty a o to větší propouštění.

Jak jinak tedy podle Dlouhého pomoci „špatně“ placeným zaměstnancům? Snahou o dobré (zdravé) podmínky pro podnikatele. Když se bude živnostníkům i firmám dařit, bude mezi nimi ještě větší konkurence a nezbude jim nic jiného, než svým zaměstnancům ponechat ještě větší díl z plodů jejich společného úspěchu.

V boji o minimální mzdu však jde podle Dlouhého ještě o mnohem víc. Českomoravská konfederace odborových svazů je prý totiž pod vedením Josefa Středuly velmi agresivní a vláda Bohuslava Sobotky byla zejména v posledních dvou letech nakloněna právě odborům.

Odboráři mají při setkáních tripartity hlavní slovo a často nejsou podle Dlouhého schopni přijímat žádné racionální argumenty. Ve společnosti se šíří atmosféra namířená proti podnikatelům. Nejde tedy zdaleka jen o minimální mzdu.