KOMENTÁŘ / Putin je u moci již více než dvacet let a za tu dobu si vypěstoval image mocného vůdce. Je otázkou, jestli se jedná o plnohodnotný kult osobnosti, jak ho znaly generace, které žily pod Josifem Stalinem. Povaha autoritářství se v posledních letech totiž změnila a podle expertů vzestup sociálních médií a využívání volební demokracie umožnily vznik nového typu autoritářského vůdce. A také nového typu autoritářského režimu, pro který hledáme vhodný název.

Dnešní vůdci nemusí spoléhat na tradiční metody budování kultu osobnosti, ale využívají sociální média a propagandu, aby navodili pocit osobního spojení se svými příznivci. V případě Putina jeho režim nepochybně využívá propagandu a kontrolu médií k formování Putinova obrazu. Může budit dojem silného muže, aniž by do ulic poslal tanky. Samozřejmě, že tanky by vyjely, kdyby armáda dostala pokyn, a přinejmenším zatím by rozkaz poslechla. Není nutné zavádět trest smrti, na který je v Rusku dnes moratorium, byť po tom již někteří zvláště horliví vlastenci volají. Hrozba deseti, nebo třeba i třiceti let v lágru funguje jako odstrašení stejně.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM: Napsali jsme manifest pravého českého konzervatismu!

O víkendu nás čeká korunovace nového krále Karla III. a Johana Hovorková se při té příležitosti v editorialu nazvaném Přichází Karel…

Ve hře jsou ale i další faktory, jako je nacionalismus a touha po stabilitě, které mohou (nebo dosud mohly) k Putinově popularitě přispívat.

Od tématu kultu osobnosti je blízko k pojmu fašismu. Ukrajinský parlament tento týden odhlasoval pro ruský režim označení „rašismus“, což v sobě spojuje jak obecné vlastnosti fašismu, tak jeho ruská specifika.

Zatímco někteří odborníci tvrdí, že Putinovo Rusko je agresivní a nebezpečná diktatura, která má některé společné rysy s fašistickými režimy, jiní až doteď soudí, že Rusko kritéria fašistického státu nesplňuje. Země podle nich nemá ideologickou stranu, hysterický kult vůdce a nový revoluční řád. Tyto tři dosud prý chybějící vlastnosti režim ale během roku války na Ukrajině dokázal docela rychle dobudovat. Jednotné Rusko je fakticky jedinou vládnoucí stranou. Všechno ostatní jsou (nejspíš uměle vytvořené) satelity, nebo útvary, které nemají žádnou politickou váhu. Výjimkou jsou komunisté, kteří mají vlastní historii i ideologii, ale jsou v zásadě loajální k panující moci.

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

Otázkou ruského fašismu se loni v dubnu zabýval článek na stránkách Radia Svoboda, a proto oslovení odborníci vyslovovali názory závislé na tehdejší situaci.

Přední odborníci na historický fašismus a autoritářské režimy pro RFE/RL uvedli, že ačkoli se Putinovo Rusko navenek v mnoha ohledech podobá fašistickým režimům, fašistickým státem není. A rozdíly mezi klasickou fašistickou diktaturou a Putinovým systémem podle nich mohou osvětlit, jak se v Rusku vládne dnes.

Rusko pod Putinovým vedením „je jednoznačně uzavřenou a represivní diktaturou“, uvedla Sheri Bermanová, profesorka politologie z Columbia University, která se zabývá studiem populismu a fašismu. „Ale existuje spousta různých druhů diktatur, z nichž fašistická… je jen jednou z nich.“

Stanley Payne, emeritní profesor historie na University of Wisconsin a autor mnoha knih o evropském fašismu, řekl, že Putinovo Rusko „není ekvivalentem fašistických režimů druhé světové války, ale tvoří nejbližší analogii fašismu, kterou lze od té doby nalézt v nějaké velké zemi“.

Dále čtěte

Průzkum: Jen 22 procent Rusů tvoří tvrdí stoupenci války a podobný počet je jasně proti. Zbytek je pasivní

Průzkumy veřejného mínění v Rusku po třinácti měsících stále ukazují velmi vysokou míru podpory války na Ukrajině i jejího strůjce,…

Mezi rysy, které Putinovo Rusko vykazuje a které odrážejí fašismus, patří historický revanšismus a přijímání hypermaskulinní autority –„machistický kult Putina“ – uvedla Maria Sněgovaja, postdoktorandka politologie na Virginia Tech a vědecká pracovnice na Institutu evropských, ruských a euroasijských studií na George Washington University.

Britský historik Roger Griffin definoval fašismus jako „znovuzrozený ultranacionalismus“. Podle Griffina byl fašismus vždy spojován s: oživením ztracené velikosti národa, revolučním odmítnutím předchozích forem legitimity, pěstováním ideje národního společenství a masovou mobilizací k prosazení pořádku doma i v zahraničí. V případě Putinova režimu vidíme odmítnutí Lenina, kterého Putin nijak nechválí, a samozřejmě taky Michaila Gorbačova, který je podle něj viníkem rozpadu SSSR. V tomto pojetí se mohou do značné míry vypustit prvky jako ideologie a požadavek, aby nastolení režimu předcházelo nějaké masové hnutí. Putin se dostal k moci hrou elit, než se stal premiérem a záhy po odstoupení Borise Jelcina úřadujícím prezidentem, mnoho lidí o jeho existenci nemělo tušení.

Fašismus je podle Griffina vždy spojen s následujícími charakteristikami: oživení ztracené velikosti národa, revoluční odmítnutí předchozích forem legitimity, pěstování organické ideje národního společenství a provádění masových mobilizací za účelem nastolení pořádku doma i v zahraničí. To všechno na dnešního vládce Kremlu sedí.

Putinův režim využil kultu vítězství, který má kořeny v SSSR, k vytvoření iluze boje proti fašismu. Pak mohou být odpůrci současné ruské moci běžně označováni za fašisty a nacisty. Tyto vágní, ale emotivní nálepky jsou připisovány závratné škále protivníků, od domácích disidentů po nepoddajné sousedy.

Intelektuální spory o názvy a definice mohou být nekonečné. V každém případě pojmenování jako fašismus, rašismus, putinismus a ruský nacismus zachycují něco z truchlivé reality, kterou teď pozorujeme.