Koalice SPOLU při podpisu koaliční smlouvy FOTO: Zbyněk Pecák / FORUM 24
FOTO: Zbyněk Pecák / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Vývoj volebních preferencí indikuje, že vládní strany utrpí významnou porážku, zatímco opoziční strany mají šanci získat v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR až ústavní většinu počtem mandátů. Zdrojem této situace je především integrace opozičních a antisystémových stran na společné kandidátky s vysokými preferencemi (SPD, Stačilo!), což zároveň vyvolává pochybnosti, zdali vlastně nejde o skryté volební koalice. Ve snaze vyhnout se zákonným klauzulím pro vstup koalic do parlamentu se totiž v rozporu se zákonem skrývají pod jednou kandidátkou.
Dalším, neméně významným faktorem je vysoký odliv voličů koaličních stran mezi takzvané „zklamané nevoliče“. Těch, kteří nevidí, koho volit, je zhruba 400 až 500 tisíc. Odklon od ochoty jít volit se projevuje v oscilující deklarované volební účasti kdesi mezi 57 až 65 procenty. Klesající účast může relativně zvýšit váhu a volební výsledek bloku opozičních stran.
Lze předpokládat, že vzhledem k antisystémové orientaci kumulativních kandidátek, jako je SPD a Stačilo!, mohou být jejich současné preference reálně ještě vyšší. Část jejich příznivců zřejmě své sympatie ve výzkumech tají, takže hrozí podobné zkreslení, jakého jsme byli svědky ve slovenských prezidentských a parlamentních volbách.
Přeliv mezi dvěma tábory voličů, tedy blokem vládních stran plus Pirátů a blokem opozičních a antisystémových stran, je minimální, prakticky vyloučený. Vyplývá to z charakteru a emocionality sympatií, kritiky ze strany opozice a negativní kampaně, která z nemalé části odmítá systémové charakteristiky politického vývoje po roce 1989.
Ukotvení opoziční volby je dominantně emocionální a negativní, mimo jakékoli programové závazky, tkví především v širokospektrální kritice vládní politiky a jejích zásadních pilířů, v negativní kampani, v odmítání a napadání veškerých parametrů stavu země a vývoje po roce 1989. Posilování negativních hlasů nyní akceleruje i v interpretaci evropské politiky podpory Ukrajiny i odmítání sankčního a politického tlaku proti vojenské agresi Ruska ze strany konglomerátů Stačilo! a SPD.
V hrozícím vítězství bloku ANO-SPD-Stačilo-Motoristé lze spatřovat reálnou možnost kvalitativní změny polistopadového vývoje – pryč od parlamentní liberální demokracie ukotvené v EU a NATO, od podpory Ruskem napadené Ukrajiny, od ochrany veřejnoprávních médií a politiky lidských práv, od zájmu na rozvoji právního státu a občanské společnosti.
Leckteré projevy extremismu, rasismu a podpory xenofobie, doplněné kapitulantstvím vůči vojenské síle Ruska bez ohledu na mezinárodní právo, ale i všelijaké osobní útoky indikují silné extremistické posuny ve veřejném prostoru. V mezinárodních vazbách lze vysledovat přímou spolupráci s dalšími extremisty v Německu, Rakousku či Francii. V domácích poměrech zesiluje pravděpodobnost soudního postihu předních opozičních lídrů, která však jejich volební podporu nesnižuje, ba spíše naopak, dotčení se své problémy snaží politicky kapitalizovat.
Zatímco vnitřní legislativní pokusy změnit po volbách dosavadní liberálně demokratický vývoj mohou být více či méně blokovány senátem a Ústavním soudem, geopolitický obrat namířený proti EU a NATO, navíc ve spojení se Slovenskem a Maďarskem, může nastat a ústavní pojistky nám tady nepomohou. Prohlášení o zastavení podpory Ukrajiny, ukončení muniční iniciativy a posílení kooperace hnutí ANO s Orbánovým hnutím FIDESZ ve frakci Patriotů pro Evropu jsou jednoznačné indikátory.
Perspektiva nepověření sestavením vlády nebo nejmenování souzeného Andreje Babiše premiérem rozhodnutím prezidenta se nejeví jako příliš funkční. S ústavní převahou lze hlasování o důvěře nové vládě snadno dovést až k třetímu pokusu, kdy pověřuje sestavením vlády předseda či předsedkyně nové sněmovny. Možné spory o (ne)jmenování sporných ministrů lze překonat personálními triky, případně vznikem jakési menšinové či poloúřednické loutkové vlády v pozadí ovládané lídry dominujících stran.
Koaliční strany dosud spoléhají na to, že stále zjevnější geopolitická hrozba nakonec v nouzi a obavách přinutí zklamané voliče k návratu a poměr sil se změní. Podceňují riziko porážky a nekorigují svůj politický ani pasivní kampaňový postup výraznější pozitivní korekcí, která by zklamaným voličům nabídla jiný motiv než strach z vlády antisystémového bloku. To platí jak o nepřítomných programových závazcích, tak o laxní reflexi některých vážných selhání členů vlády (bitcoinová kauza), anebo nevymáhání nesprávně přidělených evropských či národních dotací (pro Agrofert).
Koaliční strany zatím explicitně odmítají variantu, že by některá z nich přijala velkou koalici s ANO a podílela se na vládě Andreje Babiše jakožto premiéra. Vzhledem k ostré polarizaci a rozpolcení elektorátu je to logické a očekávatelné, riziko zklamání vlastních voličů v povolebních jednáních však stejně nezmizí.
Jednou z variant mobilizace voličů by mohla být zvýšená aktivita opinion makerů a elit. Ty ovšem jsou pasivní nebo vřazené mezi zklamanými nevoliči, kteří bez podstatného korigujícího podnětu od koaličních stran svůj postoj nezmění. S vysokou pravděpodobností ve finálních fázích kampaně otevřou debatu o možné odpovědnosti za pravděpodobný geopolitický debakl.
Vývoj zatím nepřináší ani zevrubnější debaty možných alternativ. Opoziční a antisystémové strany gradují svou kritiku dosavadního stavu republiky a stupňují rétoriku geopolitického obratu. Koaliční aktéři nechávají svůj elektorát bez podpory a pozitivních politických a programových podnětů, napospas celkově negativní komunikaci.
Do voleb ještě zbývá čas, ale prostor pro diskusi a korekci rychle mizí. Pravděpodobnost opakování situace z minulých voleb, kdy propadl milion hlasů, není příliš reálná. Co má současná vládní koalice v zásobě?
