Tak prý máme nezadlužené hospodaření. Ministr financí Andrej Babiš, netřeba ho představovat, tvrdil už o loňském hospodaření, že skončilo bez deficitu. Nebyla to pravda.
Jaká je tedy pravda? Hospodaření naší současné vlády má jednu velkou výhodu (avšak spojenou s rizikem) a jednu velkou nevýhodu. Výhoda spočívá v tom, že si vláda půjčuje velmi šikovně. Nevýhodou je, že hospodaří s dramatickými dluhy.
Jak ministr Babiš informoval v době nástupu do funkce, je známý tím, že skoro nic neumí, ale umí si vybírat lidi, kteří vše udělají za něj. Přizval si tedy tři významné ekonomické poradce. Ti si uvědomili, že na státních bankovních účtech dochází k neustálým pohybům, ale neustále na nich leží docela hodně peněz, byť každou chvíli z jiného zdroje. Takové peníze bývají samozřejmě investovány jen velmi obezřetně, tedy s nízkým úrokem, a navíc krátkodobě, zatímco nějaká šikovná vláda by je mohla využít prospěšněji.
Kromě toho má i vláda svou rezervu pro případ, že by došlo k nečekanému vydání, třeba kvůli povodním, havárii jaderné elektrárny nebo teroristickému útoku (otrava vodní nádrže, rozptýlení chemikálie v metru apod.).
Navrhli tedy panu ministrovi, aby se rezerv vytvořených zejména pravicovou Nečasovou vládou zbavil a aby nenechával peníze různých státních organizací na bankovních účtech. Je to rozumné? Ano i ne. Vláda tím zlepšuje způsob hospodaření státu, zároveň tím však velmi riskuje. Nemalujme čerta na zeď, ale co kdyby nastala opravdu rychlá potřeba peněz kvůli krizové situaci? Výše zmíněná rezerva se navíc tvoří také pro horší časy, kdy si budou všichni včetně vlády půjčovat dráž. Je však vždy otázkou, do jaké míry tvořit rezervy, zvláště pokud je tvoříme (financujeme) z navýšení dluhu.
Ke konci života pravicové Topolánkovy vlády (konkrétně na konci roku 2008) činila rezerva 78 miliard korun. V dalším roce, tedy během působení zejména Fischerovy úřednické vlády, se o 20 miliard snížila. Nečasova vláda ji však z opatrnosti razantně zvýšila. Do konce roku 2012 se vyšplhala o 82 miliard až na 140 miliard korun. Rusnokova úřednická vláda bez důvěry Poslanecké sněmovny, jmenovaná prezidentem Milošem Zemanem, pak značnou část rezervy rozfofrovala. Zbylo 63 miliard a z nich nynější, v zásadě levicová Sobotkova vláda, zlikvidovala jen za rok 2014 51 miliard. Ministr Babiš se svými úředníky už se ani neobtěžoval informovat poslance či veřejnost o výši rezervy za rok 2015. Omezil se jen na konstatování, že tvorba rezervy není cílem vlády.
Co ty peníze na bankovních účtech? Bylo jich hodně. Stát totiž dočasně shromažďuje takové peníze státních organizací, které třeba pár týdnů zrovna nejsou zapotřebí. Jedná se především o peníze krajů a obcí, ale také ministerstev, soudů, Akademie věd, některých nemocnic, mnohých škol, muzeí, železničního dopravce nebo státních fondů (např. pro životní prostředí). Vláda si tak v roce 2014 půjčila 52 miliard a následující rok 30 miliard.
Ministr Babiš dokonce v médiích navrhoval, aby mu musely povinně půjčovat také ty zlé soukromé zdravotní pojišťovny. Kdyby jim bylo něco takového nabídnuto, možná by se tím zlepšilo jejich hospodaření. Ale jako povinnost? Byl by to první porevoluční zásah do soukromého podnikání, pokud tedy nepočítáme dlouhodobě regulovaná odvětví, jako je typicky část energetiky. Nechme stranou, že by byl takový Babišův rozkaz zřejmě protiústavní, protože nikdo nemůže být nucen půjčovat ministrovi financí. Do hospodaření soukromých zdravotních pojišťoven promluvil svou reformou i prezident Spojených států Barack Obama (levicová Demokratická strana) a prolomil tak ve své svobodomyslné zemi (tedy vlastně federaci) tabu.
Lepší využívání ležících státních zdrojů by byla dobrá zpráva, kdyby je vláda nevyužila k nehoráznému utrácení. V roce 2014 se podle informací ministerstva financí podařilo snížit celkové zadlužení státu (nikoli však vlády), v loňském roce však dluh opět vzrostl. Vláda jako taková nás však všechny zadlužila 78 miliardami v prvním roce svého řádění a 63 miliardami v roce 2015.
Tento výsledek je však ještě mnohem horší, pokud bereme v úvahu pouze odpovědnost vlády. Deficit (díra v hospodaření) může být totiž způsobován také aktuální ekonomickou situací, se kterou má vláda jen pramálo společného, tedy pokud zrovna výrazně nesníží daně, jako to provedl bývalý prezident Spojených států George W. Bush (pravicová Republikánská strana) nebo v menší míře i bývalý český premiér Mirek Topolánek (ODS). Proto správní ekonomové nesledují ani tak deficit jako takový, jako spíše deficit způsobený nezodpovědností vlády, a to ještě nejlépe ve vztahu k ekonomické úrovni státu (tedy řekněme ve vztahu k HDP), protože deficit, který by byl v chudém středověku neúnosný, můžeme dnes považovat ještě třeba za zanedbatelný. Pokud si vláda půjčuje (nebo v lepším případě čerpá rezervu zanechanou předešlými vládami) v časech, kdy jsou zimy kruté, většina lidí jí to odpustí, přinejmenším proto, že se ani v takových časech nechce vzdát svých už tak nízkých důchodů či peněz na opravy výmolů na našich krásných silnicích.
Horší je půjčovat si, i když je úroda. Vládní investice jsou totiž málokdy tak prospěšné jako investice firem, ani nemluvě o tom, že si naše současná vláda půjčuje nezvykle hodně na rychlé utrácení. Vláda přitom svým zadlužováním bere úvěry firmám, nebo jim je přinejmenším prodražuje (byť jsou u nás v současnosti úroky velmi nízké).
Samozřejmě musíme vždy brát také v úvahu, zda vláda při sestavování rozpočtu na rok následující mohla vůbec s krutou zimou či naopak s úrodou počítat.
Jak tedy vypadá hodnocení Sobotkovy vlády z tohoto pohledu? Tragicky. Přestože rozpočtové příjmy za rok 2013 činily 1092 miliard, rozhodla se Sobotkova vláda utratit následujícím v roce při slušném hospodářském růstu 1212 miliard. Ale počkejte, v dalším roce to bylo ještě horší. Ačkoli příjmy za rok 2014 činily 1134 miliard, vláda v roce 2015 utratila 1297 miliard. Je vidět, že její výsledek zachraňuje od katastrofy pouze hospodářský růst, na který hřeší.
Náš současný hospodářský růst, navzdory slovům chvástalů, jako jsou ministr Babiš či premiér Sobotka, nemůže být způsoben vládou současnou ani vládami minulými, avšak nynější vláda naši ekonomiku velmi poškozuje, ať už svým hospodařením, zatěžováním zejména živnostníků, zvyšováním přikazované minimální mzdy či naprosto zbytečným, amatérským zrušením připravené soutěže na dostavbu jaderné elektrárny Temelín, což se nám také pěkně prodraží. Většina negativních efektů se však ukáže až během několika let, jak je v ekonomice běžné.
Ačkoli se cyklicky očištěný deficit (to je ten, za který nese vláda víceméně odpovědnost) od světové finanční krize postupně snižoval, Sobotkova vláda jej zase rychle zvyšuje. Přitom právě podle něj nás posuzují investoři, když se rozhodují, zda a za kolik nám půjčí.
Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) je starý známý. Sám jako ministr financí před léty nasekal obrovské dluhy při neuvěřitelném růstu ekonomiky, jaký možná už nikdy nezažijeme. Současná vláda se může vymlouvat, že musí platit obří úroky z našeho společného dluhu, které ročně představují kolem 50 miliard korun. Jenže ve stejné nevýhodě byly i předchozí vlády.
Marlene Dietrichová by jistě nazpívala novou písničku, ve které by se už neptala jen na to, kdo to kdy pochopí, ale také, kdo to všechno kdy zaplatí.
