GLOSA / Tomio Okamura nasadil svůj nejstátničtější úsměv, zkontroloval, zda mu za zády správně visí kulisa, a s bodrým přáním krásného dne nám oznámil, že republika je zachráněna. Ne, nečekejte nic o rozpočtu nebo cenách pohonných hmot. Pan předseda Sněmovny vybojoval bitvu o polyester. Konkrétně o to, aby kalendář dostal nový zářez v podobě 30. března.

Aby toto dějinné vítězství chutnalo sladčeji, musel Tomio „přehlasovat veto ze Senátu“. V jeho podání to ovšem nebyl standardní legislativní proces, ale křižácké tažení proti „bývalé fialové koalici“, která se prý hroutí hrůzou z trikolory.

Dále čtěte

Data do koše, experty na dlažbu. Filip Turek si z ministerstva udělal soukromé kolbiště pro své ego

KOMENTÁŘ / Když se po říjnových volbách upekl vládní projekt ANO, SPD a Motoristů, jen nenapravitelní optimisté věřili, že odpovědnost…

Proč? Protože v Tomiově vesmíru v Senátu nesedí zákonodárci, ale tajní agenti Bruselu a Kyjeva, kteří mají na prvním místě jen vlajky EU a Ukrajiny. Je to prosté: kdo nejásá nad 30. březnem, je pro Okamuru vlastizrádce v barvách žluto-modrého blankytu.

Ale pozor, přichází ta pravá státotvorná vize. Pan předseda mluví o „naší nové vládě“, pro kterou je prý Česká republika na prvním místě. A jak se to pozná? No přece tak, že by si přál, aby česká vlajka „vlála po celý rok všude“.

Je to zajímavá metoda vládnutí: když nemáte řešení pro složenky svých voličů, nabídněte jim víc stožárů. Pokud bude vlajka na každém rohu, možná si nikdo nevšimne, že ta „nová vláda“ zatím dokázala prohlasovat jen jeden zápis do seznamu významných dnů.

Tomio Okamura opět předvedl svůj nejsilnější politický disciplínu: prodej symbolů namísto obsahu. Máme Den české vlajky, máme předsedu Sněmovny, který se v něm zhlíží, a máme „novou vládu“, která věří, že patriotismus se měří metráží látky.

Je to sice levné, je to kýčovité, ale Tomiovi to stačí. V jeho světě totiž stačí mávat praporem dostatečně rychle na to, aby nebylo vidět, že v rukou nedrží vůbec nic jiného.