Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) a premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Sociální demokracie jako politická strana postupně mizí. Z velké partaje se stává menší a menší a hroutí se do sebe. Když ČSSD vstupovala do vlády Andreje Babiše, její vedení to prezentovalo jako krok, který sociální demokraty zachrání. Nic takového se však nestalo. Skutečnost je právě opačná. Strana stále více strádá a její kondice se zhoršuje.
Kam se podíváme, tam se od ČSSD odvracejí jednotliví sociální demokraté i celé skupiny straníků. Dokonce vytvářejí nové politické subjekty. Sociální demokracii jako celek to samozřejmě oslabuje. Neopouštějí ji jen známé tváře, jako jsou třeba hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard, bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák (ten své členství v partaji pozastavil v souvislosti se svým zvolením do Rady Českého rozhlasu, ale obnovit ho už nehodlá), poslanec Jaroslav Foldyna či bývalý hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola. Ze sociální demokracie odchází i nemalé množství řadových členů.
Kromě toho vzniká řada malých uskupení, jež jsou v menší či větší míře tvořená lidmi, kteří dříve byli nebo by potenciálně mohli být v ČSSD. Ať už jsou to nově založená hnutí Idealisté, Budoucnost či Levice, ale nakonec i Zimolova Změna 2020 v Jihočeském kraji a další regionálně zaměřená uskupení, která vznikají odštěpením od sociální demokracie s cílem kandidovat v krajských volbách.
Sociální demokracie se zkrátka vyprazdňuje, chřadne a stává se jen prázdnou skořápkou, která zbyla po svého času silné a slavné partaji. Nejvýmluvněji se to ukazuje na tom, jak straně rok od roku ubývá členů. V loňském roce jich měla už jen 13.845, přitom ještě v roce 2015 se mohla pochlubit 22.500 straníky.
Když v roce 2018 sociální demokraté ve vnitrostranickém referendu rozhodovali o své účasti v Babišově vládě, jako hlavní argument tehdy zaznívalo, že v opozici by ČSSD nebyla dost vidět a slyšet a její hlas by zapadl. Vstup do vlády tak byl prezentován jako jediná cesta, jak dosáhnout toho, aby strana nezmizela z očí veřejnosti.
To se sice podařilo, pozitivní efekt to však nemělo žádný. Vládní angažmá sociální demokracii vnitřně rozložilo. Místo toho, aby se po vládě s hnutím ANO coby menším koaličním partnerem v minulém volebním období a po výprasku ve volbách v roce 2017 vzpamatovala a dala se dohromady v opozici, vrhla se znovu do vládnutí s Babišem, které se jí už jednou krutě vymstilo.
Toxická značka a nezadržitelný úpadek
Výsledkem byly jednak spory, které stranu významně oslabily, a jednak nedůstojná role těch, kteří dělají komparz Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi, trpně jim ve všem asistují a nechají se lacině využívat odměnou za to, aby se ještě jednou podíleli na vládě.
Souběžně s tím začala být značka ČSSD něčím, od čeho se samotní sociální demokraté pragmaticky odtahují, protože si uvědomují, že netáhne a spíše jim škodí, což je asi to nejhorší, co se tradiční politické straně může stát: Její členové se za ni stydí a nehlásí se k ní.
Před krajskými volbami se to projevuje tak, že chtějí kandidovat raději pod jiným označením, pokud ze sociální demokracie rovnou nevystupují a nezakládají nová uskupení. Podobně to vnímají i někteří senátoři, kteří byli do horní komory zvoleni za ČSSD, ale v letošních volbách už chtějí kandidovat jako nezávislí. Případně se chtějí o křesla v horní komoře ucházet s podporou více stran. To vše svědčí o tom, jak toxická a pro volby nevýhodná se stala značka ČSSD.
Stranický úpadek se projevuje například i tím, že sociální demokracie chce své kandidáty do horní komory postavit jen ve 20 volebních obvodech z 27. Bývaly doby, kdy to byl plný počet. Senátorský klub ČSSD má dnes 13 členů. Mandát končí deseti z nich. Po letošních volbách tak řady sociálnědemokratických senátorů výrazně prořídnou. Ještě brutálnější pád zažije sociální demokracie v krajských volbách.
Stejně tak si lze domyslet, jak špatné budou volební výsledky ČSSD v příštích sněmovních volbách ve chvíli, kdy to hlavní se nemění: Sociální demokraté nadále dělají stafáž hnutí ANO a dál se kvůli tomu vnitřně drolí. To, že vypadli z Evropského parlamentu či pražského zastupitelstva, je předzvěstí toho, že pád strany do nicoty bude pokračovat, a nic nenapovídá tomu, že by se měl zastavit.
Pro dnešní opoziční strany z toho plyne velké poučení: Jsou uskupení, se kterými není radno vstupovat do vlády, protože vás to může zničit a připravit o veškerou důvěryhodnost, což je právě to, co se přihodilo sociální demokracii.
