Stát se prostřednictvím Ministerstva financí nemusí omlouvat za výroky Miloše Zemana z ledna roku 2015. Prezident tehdy během projevu k výročí konce holokaustu řekl, že Ferdinand Peroutka napsal v časopisu Přítomnost článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Současně mu přiřkl i výrok „nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“. Rozhodnutí vynesl v pondělí Obvodní soud pro Prahu 1. Novinářova vnučka Terezie Kaslová ovšem na veřejné omluvě stále trvá a plánuje se odvolat k Městskému soudu. Spolu se svým advokátem JUDr. Františkem Vyskočilem poskytla pro deníku FORUM 24 exkluzivní rozhovor.

Současné odůvodnění je založeno na tom, že nedošlo k porušení zákona, protože prezidentský projev neupravují žádné hmotněprávní ani procesní předpisy. Vidíte zde mezeru v zákoně?

Vyskočil: Dle mého se nejedná o mezeru v zákoně, protože ji zatím soud autoritativně nepotvrdil. Z rozhodnutí soudu I. stupně nelze cokoli usuzovat, snad jedině, jak interpretuje závěry Nejvyššího soudu. K porušení hmotněprávních předpisů bezesporu došlo, i stát, resp. prezident, je vázán občanským zákoníkem, konkrétně ustanoveními o ochraně osobnosti.

Po zásahu Nejvyššího soudu jste museli svou žalobu přesměrovat na ministerstvo. Jak chápete tento krok?

Vyskočil: Zcela neutrálně. Vyjma časové ztráty – celá věc se neúměrně táhne – je asi lhostejné, jaká složka za stát vystupuje. Samozřejmě, k prezidentovi má blíže Kancelář prezidenta republiky než Ministerstvo financí, ale ve výsledku je to jedno. Stále se jedná o Českou republiku.

Řízení bylo zároveň v průběhu změněno ze sporu o ochranu osobnosti na odškodnění za nezákonný úřední postup. S tím souhlasíte?

Vyskočil: Samozřejmě nesouhlasím, stále je mi bližší logika, že má být aplikován občanský zákoník a ne zákon o odpovědnosti státu za způsobenou škodu. Ale to je tak všechno, co mohu dělat.

Má být prezident odpovědný za svá slova?

Vyskočil: Odpovím otázkou, proč by neměl být? Prezident je nejvyšším představitelem státu, z logiky by se měl chovat čestně a mluvit pravdu. Pokud bychom připustili, že není odpovědný, smiřujeme se s tím, že stát může lží zasahovat do našich životů. A to je dle mého přesvědčení v příkrém rozporu s principy demokratického státu.

Je tady zpochybňována Ústava?

Vyskočil: Ano.

Jak se podle vás liší tato kauza s případem bývalého Zemanova poradce pana Šarapatky? V tomto případě se stát omluvit musí…

Vyskočil: Právě že neliší, o to více nechápu dva tak rozdílné rozsudky stejného soudu. Jediný rozdíl je v tom, že prezident urazil pana Šarapatku v televizním vysílání, pana Peroutku na mezinárodní konferenci. Zatímco TV Barrandov příčetné osoby nesledují, výroky prezidenta z oné mezinárodní konference přinesla všechna média, včetně České televize, Českého rozhlasu, apod. Zásah do cti pana Peroutky je tedy výrazně vyšší. Přesto mu soud ochranu z nepochopitelného důvodu odepřel.

Rozhodnutí obvodního soudu pro Prahu 1 tedy dalo za pravdu Ministerstvu financí, které Hrad ve věci zastupuje. Plánujete se odvolat k Městskému soudu. Proč myslíte, že by mohl rozhodnout jinak?

Vyskočil: Samozřejmě se odvoláme, nejedná se o rozhodnutí, na základě kterého by bylo možné činit jakékoli závěry. Tato věc je natolik turbulentní a rozkolísaná, že se tak jako tak domnívám, že nám konečnou odpověď dá až Ústavní soud. A nejenom na otázku, zda byla zasažena čest Ferdinanda Peroutky, ale zejména vyjasní mantinely, ve kterých se musí v demokratické společnosti při svých výrocích pohybovat prezident, potažmo stát.

Obáváte se, že Zemanovy výroky poškodily jméno vašeho dědečka?

Terezie Kaslová: Nesporně. Stačí si je přečíst a každý soudný člověk musí dojít k závěru, že na základě dvou hrubých nepravd, chcete-li lží, prezident vyslovil urážlivý odsudek mého dědečka. Tudíž poškodil jeho jméno. A hluboce tak urazil nejen jeho, ale celou naši rodinu. Označit Peroutku za člověka, který byl fascinován nacismem, je nehoráznou urážkou muže, který strávil celou druhou světovou válku v nacistických koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Pravda, s krátkou přestávkou. To když ho nacisté v dubnu 1943 převezli z koncentráku do Prahy a K. H. Frank a Emanuel Moravec mu nabídli svobodu – jestliže se opět ujme vedení časopisu Přítomnost, ovšem v jejich službách. Prezident Zeman přiřkl fascinaci nacismem muži, který si zachoval mravní integritu a statečnost i v tragických časech a nabídku odmítl, i za cenu návratu do koncentračního tábora. Kdo z nás by to dokázal?