Předseda komunistů Vojtěch Filip se snaží oživovat střet mezi východním a západním blokem z dob studené války. Ukazuje přitom na Američany jako na ty, kteří narušují klid zbraní a přinášejí sváry. KSČM tak potvrzuje, že stále vězí zahrabaná v minulosti, ale nejen to.

Vojtěch Filip ve svém projevu na víkendovém zasedání ÚV KSČM prohlásil: „Politický souboj o území ČR se vyhrocuje. Nejde jen o překrucování historie, ale i posun hranice, která byla po druhé světové válce vytyčena. Američané mají jasno, že se posunou do Polska, snížení počtu amerických vojáků v Německu je kompenzováno zvýšením jejich přítomnosti v Polsku. To dělá problémy při jednání třeba i ve Visegrádské skupině.“

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Na této drobné citaci je krásně vidět, jakým způsobem předseda komunistů uvažuje a jaké hranice jsou pro něj ty podstatné. Zřejmě mu vůbec nejde o ohrožení suverenity a integrity České republiky. Záleží mu na jiné hranici – na té, která byla vytyčená železnou oponou. Jinak si jeho výrok nelze vysvětlit.

Američany tak vykresluje jako někoho, kdo narušuje status quo, kdo svým posunutím do Polska ohrožuje a v konečném důsledku přepisuje uvedenou hranici a koho bychom se podle šéfa KSČM měli asi bát, protože usiluje o uchvácení našeho území. Jiná interpretace Filipových slov se nenabízí.

Snadno si pak lze představit, jak si onen souboj o naše území, který se prý podle něj vyhrocuje, představuje a kdo v něm figuruje. Klíčové však je, že tu zpropadenou, zlovolnou a zlodušskou úlohu v něm samozřejmě hrají zákeřní a proklatí (a určitě i ničeho se neštítící) Američané, kteří (kromě toho, že nám sem určitě zase posílají mandelinku bramborovou – tedy toho strašného amerického brouka) zvýšením své přítomnosti v Polsku dělají problémy i při jednání ve Visegrádské skupině.

Ve slovech Vojtěcha Filipa tak ožívá doba studené války, konflikt mezi západním a východním blokem a neprostupná hranice, která se mezi nimi nacházela. Filipovi komunisté tak nejenom stále žijí v minulosti a neustále jedou starý dobrý geopolitický konflikt, kdy Američanům pořád nasazují psí hlavu a podsouvají jim ty nejhorší úmysly, zatímco Rusko a Čínu naopak pojímají jako někoho, s kým bychom se v našem nejlepším zájmu měli kamarádit a od koho bychom se mohli mnoho naučit a hodně toho převzít.

Předseda Komunistické strany Čech a Moravy se dokonce snaží tento konflikt maximálně přiživovat a přispívat k tomu, aby opět začal žít svým vlastním životem a stal se realitou, což se ostatně zčásti děje a komunisté pak neváhají přispěchat a ukazovat na Američany jako na ty, kteří se nás div nepokoušejí obsadit.

Největší komunista na planetě Zemi

Můžeme jen hádat, co přesně je v jádru těchto tendencí a inklinací, které KSČM předvádí. Komunistická ideologie s tím nemá nic společného. Naopak to vypadá, že na jejím geopolitickém rozvržení světa by nic nezměnilo ani to, kdyby v čele USA byl ten největší komunista na planetě Zemi a v Rusku pro změnu byl kapitalismus jak řemen a ruský prezident byl současně příkladem tak ukázkového kapitalisty, že by mu američtí byznysmeni s jejich vykořisťováním nesahali ani po kotníky.

Vedení dnešních komunistů si tak zřejmě tímto způsobem počíná zčásti ze setrvačnosti a zčásti tím sleduje své aktuální zájmy a dělá to, co je pro ně jednoduše výhodné, protože se tím zavděčí svým současným kamarádům v Rusku a Číně a určitě se jim to v nějaké podobě vrátí. S komunismem či kapitalismem to však nemá co dělat.

Dále čtěte

Filip odhalil, že členství v Pionýru je kompromitující a připomínka Horákové projev nenávisti

Ke komunismu patří dialektické myšlení. To znamená, že co je jednou tak, může být příště naopak. To nevadí, že si…

A když už se kapitalismem a komunismem ohánějí, tak si vystačí se symboly, kdy USA se stále dává nálepka kapitalistického státu, kterému není rovno. A Ruská federace se neustále spojuje s tradicí komunistického Sovětského svazu. Ve skutečnosti jde ale jen o slovíčka a nálepky, které jsou vzdálené tomu, jaká je společenská realita obou zemí.

To samé platí o Číně. Okouzlení, které ve vztahu k ní politici KSČM projevují, opět nesouvisí s tradiční ideologií, k níž se strana hlásí. Souhlasily by snad klasické komunistické autority se zvláštním hybridem komunistických a kapitalistických prvků a diktatury stranického aparátu, který se v Číně objevuje? Vyčteme snad něco takového ze spisů Karla Marxe a Friedricha Engelse?

Představa Filipa a spol., že je potřeba navýšit intenzitu kontaktů s Čínou, se odvíjí spíše z toho, na koho mají navázané soudružské vazby a s kým je udržují, než že by to bylo odvislé od jejich ideového zakotvení. Přitom tohle vše se děje v době, kdy je na tom Komunistická strana Čech a Moravy tak zle, že se jí nikdy po listopadu 1989 nedařilo hůř.

Komunističtí politici si sice užívají svoji důležitost, kdy na nich závisí schvalování rozpočtu. A celkově jejich význam narostl tím, že podpořili vznik menšinové vlády Andreje Babiše. Současně však nikdy neměli tak špatné volební výsledky a nikdy jim ještě tak reálně nehrozilo, že vypadnou z Poslanecké sněmovny.

Jestli si myslí, že je zachrání studenoválečnická rétorika a zatápění pod kotlem konfliktu mezi západním a východním blokem, dosáhnou maximálně toho, že své působení v dolní komoře zakončí v takovém stavu, v jakém se mentálně nacházeli v době, kdy končil minulý režim. Tehdy už ale byla společnost jinde a jinde je i dnes.