Předseda komunistů Vojtěch Filip se snaží oživovat střet mezi východním a západním blokem z dob studené války. Ukazuje přitom na Američany jako na ty, kteří narušují klid zbraní a přinášejí sváry. KSČM tak potvrzuje, že stále vězí zahrabaná v minulosti, ale nejen to.
Vojtěch Filip ve svém projevu na víkendovém zasedání ÚV KSČM prohlásil: „Politický souboj o území ČR se vyhrocuje. Nejde jen o překrucování historie, ale i posun hranice, která byla po druhé světové válce vytyčena. Američané mají jasno, že se posunou do Polska, snížení počtu amerických vojáků v Německu je kompenzováno zvýšením jejich přítomnosti v Polsku. To dělá problémy při jednání třeba i ve Visegrádské skupině.“
Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie
Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje ...
číst článek »Na této drobné citaci je krásně vidět, jakým způsobem předseda komunistů uvažuje a jaké hranice jsou pro něj ty podstatné. Zřejmě mu vůbec nejde o ohrožení suverenity a integrity České republiky. Záleží mu na jiné hranici – na té, která byla vytyčená železnou oponou. Jinak si jeho výrok nelze vysvětlit.
Američany tak vykresluje jako někoho, kdo narušuje status quo, kdo svým posunutím do Polska ohrožuje a v konečném důsledku přepisuje uvedenou hranici a koho bychom se podle šéfa KSČM měli asi bát, protože usiluje o uchvácení našeho území. Jiná interpretace Filipových slov se nenabízí.
Snadno si pak lze představit, jak si onen souboj o naše území, který se prý podle něj vyhrocuje, představuje a kdo v něm figuruje. Klíčové však je, že tu zpropadenou, zlovolnou a zlodušskou úlohu v něm samozřejmě hrají zákeřní a proklatí (a určitě i ničeho se neštítící) Američané, kteří (kromě toho, že nám sem určitě zase posílají mandelinku bramborovou – tedy toho strašného amerického brouka) zvýšením své přítomnosti v Polsku dělají problémy i při jednání ve Visegrádské skupině.
Ve slovech Vojtěcha Filipa tak ožívá doba studené války, konflikt mezi západním a východním blokem a neprostupná hranice, která se mezi nimi nacházela. Filipovi komunisté tak nejenom stále žijí v minulosti a neustále jedou starý dobrý geopolitický konflikt, kdy Američanům pořád nasazují psí hlavu a podsouvají jim ty nejhorší úmysly, zatímco Rusko a Čínu naopak pojímají jako někoho, s kým bychom se v našem nejlepším zájmu měli kamarádit a od koho bychom se mohli mnoho naučit a hodně toho převzít.
Předseda Komunistické strany Čech a Moravy se dokonce snaží tento konflikt maximálně přiživovat a přispívat k tomu, aby opět začal žít svým vlastním životem a stal se realitou, což se ostatně zčásti děje a komunisté pak neváhají přispěchat a ukazovat na Američany jako na ty, kteří se nás div nepokoušejí obsadit.
Největší komunista na planetě Zemi
Můžeme jen hádat, co přesně je v jádru těchto tendencí a inklinací, které KSČM předvádí. Komunistická ideologie s tím nemá nic společného. Naopak to vypadá, že na jejím geopolitickém rozvržení světa by nic nezměnilo ani to, kdyby v čele USA byl ten největší komunista na planetě Zemi a v Rusku pro změnu byl kapitalismus jak řemen a ruský prezident byl současně příkladem tak ukázkového kapitalisty, že by mu američtí byznysmeni s jejich vykořisťováním nesahali ani po kotníky.
Vedení dnešních komunistů si tak zřejmě tímto způsobem počíná zčásti ze setrvačnosti a zčásti tím sleduje své aktuální zájmy a dělá to, co je pro ně jednoduše výhodné, protože se tím zavděčí svým současným kamarádům v Rusku a Číně a určitě se jim to v nějaké podobě vrátí. S komunismem či kapitalismem to však nemá co dělat.
Filip odhalil, že členství v Pionýru je kompromitující a připomínka Horákové projev nenávisti
Ke komunismu patří dialektické myšlení. To znamená, že co je jednou tak, může být příště naopak. To nevadí, že si to odporuje, je to sjednocení ...
číst článek »A když už se kapitalismem a komunismem ohánějí, tak si vystačí se symboly, kdy USA se stále dává nálepka kapitalistického státu, kterému není rovno. A Ruská federace se neustále spojuje s tradicí komunistického Sovětského svazu. Ve skutečnosti jde ale jen o slovíčka a nálepky, které jsou vzdálené tomu, jaká je společenská realita obou zemí.
To samé platí o Číně. Okouzlení, které ve vztahu k ní politici KSČM projevují, opět nesouvisí s tradiční ideologií, k níž se strana hlásí. Souhlasily by snad klasické komunistické autority se zvláštním hybridem komunistických a kapitalistických prvků a diktatury stranického aparátu, který se v Číně objevuje? Vyčteme snad něco takového ze spisů Karla Marxe a Friedricha Engelse?
Představa Filipa a spol., že je potřeba navýšit intenzitu kontaktů s Čínou, se odvíjí spíše z toho, na koho mají navázané soudružské vazby a s kým je udržují, než že by to bylo odvislé od jejich ideového zakotvení. Přitom tohle vše se děje v době, kdy je na tom Komunistická strana Čech a Moravy tak zle, že se jí nikdy po listopadu 1989 nedařilo hůř.
Komunističtí politici si sice užívají svoji důležitost, kdy na nich závisí schvalování rozpočtu. A celkově jejich význam narostl tím, že podpořili vznik menšinové vlády Andreje Babiše. Současně však nikdy neměli tak špatné volební výsledky a nikdy jim ještě tak reálně nehrozilo, že vypadnou z Poslanecké sněmovny.
Jestli si myslí, že je zachrání studenoválečnická rétorika a zatápění pod kotlem konfliktu mezi západním a východním blokem, dosáhnou maximálně toho, že své působení v dolní komoře zakončí v takovém stavu, v jakém se mentálně nacházeli v době, kdy končil minulý režim. Tehdy už ale byla společnost jinde a jinde je i dnes.
