Skandál kolem ukradených e-mailů předsedy vlády Bohuslava Sobotky se pozoruhodně hodí do krámu poslanci za hnutí ANO Martinu Komárkovi. Ten považuje krajně nevěrohodnou korespondenci za zásadní informaci a tvrdí, že vrhla temný stín na volbu generálního ředitele Českého rozhlasu. Tento dojem se snažil Komárek úporně vytvářet celý minulý týden. A navzdory odmítavým vyjádřením předsedy Rady Českého rozhlasu Petra Šafaříka, který trvá na tom, že zveřejněné e-maily premiérovi nepsal, se jej snaží ve spolupráci se stranickými Lidovými novinami co nejvíce zdiskreditovat.
Komárkův kolega z hnutí ANO Martin Kolovratník zase ve stejné době lobbuje na všech frontách za setrvání Reného Zaorala, pravé ruky někdejšího šéfa rozhlasu Petra Duhana. V této účelově vypouštěné mlze by neměla zaniknout další podstatná fakta, která budou mít na středeční rozhodování jednotlivých radních zásadní vliv.
[ctete]42584[/ctete]
Okolnosti „dobrovolného odchodu“ Petra Duhana vyšetřuje policie. Objektem jejího zájmu není jen bývalý generální ředitel, ale i další členové nejvyššího managementu. Vyslýcháni jsou navíc i členové Rady Českého rozhlasu. Samotné vyšetřování není zdaleka ještě ukončeno a podle neoficiálních informací se okruh dotčených osob dokonce rozrůstá. V plné šíři se tak odkrývá daleko závažnější problém, než je jeden údajný úplatek. Spíše to vypadá na „systematické fungování“, do kterého byl zřejmě zapojen adekvátně široký okruh lidí.
Tvrzení jednoho z vyšetřovaných uvedené do policejního protokolu, že poté, co rozhlasová rada nedala Duhanovi odměny, mu je členové jeho managementu doplácely ze svého, jen pikantně dokresluje chobotnici, která rozhlas v posledních letech zřejmě opanovala.
Samostatnou kapitolou jsou nepotické vazby, kterými je rozhlas nechvalně proslulý. Nejedná se jen o medializovanou kauzu Duhanova syna a další obdobné příbuzenské vztahy mezi dalšími zaměstnanci. Jde o korupční metodu, která byla použita i ve vztahu ke konkrétním členům rady. V jednom zdokumentovaném případě se dotyčný „zaměstnanec“ – blízký přítel člena rady – ani neobtěžoval tím, aby za veřejnoprávní peníze chodil do práce. Zda si tímto způsobem kupovali a zajišťovali lidé z managementu rozhlasu i loajalitu dalších kontrolorů z rady, by mělo rovněž prokázat důsledně vedené vyšetřování.
[ctete]42908[/ctete]
Podobné je to i s příběhem kolem vydávání knih. Existuje totiž vážné podezření, že management rozhlasu vydával jednotlivým radním publikace účelově. Veřejně lze zdokumentovat dva případy. V tom prvním jistý člen rady dlouhá léta nic nevydal, až v loňském roce v barvách Radioservisu. V druhém případě jiný člen rady vydal ve stejné instituci hned dvě knihy po sobě. Obě jdou mimo jeho dosavadní profesní záběr a jako spoluautorka je uvedena jistá lobbistka, v minulosti rovněž působící v rozhlasu. V těchto případech by určitě pomohlo více transparentnosti. Konkrétně zveřejnění plných honorářů obou autorů, kteří jsou zároveň členy Rady Českého rozhlasu, a jejich porovnání s obdobnými platbami vydavatelství.
Český rozhlas je instituce s několikamiliardovým rozpočtem. Pokud se skutečně její provoz ovlivňoval na základě výše popsaných praktik, pak není divu, že se i ostatní kandidáti na post generálního ředitele snaží „urvat svůj díl z krajíce“. Je veřejným tajemstvím, že po stranických sekretariátech a poslaneckých kancelářích již několik týdnů obchází skupina reklamních obchodníků. Svůj záměr nijak netají. Snaží se prosadit konkrétního kandidáta na post generálního ředitele a spolu s ním hodlají resuscitovat kdysi zaběhnutý systém na vyvádění marketingových peněz.
Přičteme-li k tomu, že další z kandidátů sedí celé dny v pronajatém salonku luxusního hotelu a prostřednictvím různých lidí (kamery hotelu by mohly vyprávět) se snaží získat kontakt na kohokoliv, kdo by mohl mít nějaký vliv, je zřejmé, z jakého důvodu nejsou v současné době v diskusi o budoucnosti Českého rozhlasu používána fakta.
[ctete]40935[/ctete]
Slovy jednoho z kandidátů na post generálního ředitele: „Fatální problém Českého rozhlasu spočívá v selhání manažerské kultury… Tento problém kvasil dlouhá léta a na základě této zkušenosti mají zaměstnanci (nutno dodat, že i veřejnost) hlubokou nedůvěru ve vedení rozhlasu. Uzdravení potrvá dlouho.“
Pro začátek léčby by stačilo, aby radní rozhodli svobodně a transparentně. V opačném případě by se hustá mlha nad Českým rozhlasem vůbec nemusela rozpustit.
Ondřej Černý
