Box s volebními lístky, jak ho vidí volič za plentou. FOTO: Helena Beinish
FOTO: Helena Beinish
Izrael se už dva roky nachází v nestabilní politické situaci, kdy strana, která zvítězí ve volbách, nemá dostatečný počet mandátů na to, aby sestavila dlouhodobě udržitelnou vládu. Takže po prvních volbách v dubnu 2019 se konaly druhé volby o půl roku později, v září 2019, a třetí v březnu 2020. Ani po nich těžce sestavená koalice dlouho nevydržela, takže se nyní, 23. března 2021, budou konat čtvrté volby.
Není divu, že těmto čtvrtým volbám je v zahraničí věnována minimální pozornost a řada zahraničních novinářů se rozhodla tentokrát nepřiletět. Druhé či třetí volby těsně po sobě se mohou zdát senzační, čtvrté už začínají být poněkud nudné. Je tomu tak především proto, že se očekává podobný výsledek jako v těch předchozích, tj. vítězství strany Likud premiéra Netanjahua, která ale nebude mít dostatečný počet křesel na sestavení vlády a bude muset opět složitě vyjednávat a vstupovat do křehkých koalic.
Přesto tyhle volby nejsou stejné jako ty předchozí. Především ještě tři dny před volbami je velké množství nerozhodnutých voličů. Udává se deset procent těch, kteří absolutně nevědí, koho budou volit, a navíc vysoký počet těch, kteří nejsou rozhodnuti definitivně. Je tedy možné jakékoli překvapení. Navíc tyto volby budou specifické kvůli koronavirové pandemii.
Volby před rokem se konaly na začátku koronavirové pandemie a již tehdy byla pro nemocné a pro lidi v karanténě zřízena zvláštní hlasovací místa. Nyní ale těchto míst bude 751 a budou na ně dohlížet drony. Pokud se pomocí dronu zjistí, že fronta je příliš dlouhá, budou hlasující rozváženi zvláštními vozidly na jiná volební místa. Kromě nakažených a nemocných je zde také problém několika tisíc Izraelců zaseklých v zahraničí kvůli uzavření letiště, kterým bude umožněno přiletět až těsně před volbami. Proto budou na letišti zřízena čtyři volební místa, aby lidé mohli hlasovat hned po příletu. Osobně se domnívám, že poté, co mnohým z nich bylo celé týdny bráněno vrátit se do vlasti z obavy, že by dovezli mutace koronaviru, tito lidé pro Likud hlasovat nebudou.
Spektrum nejsilnějších politických stran je také poněkud jiné než dříve. V předchozích (třetích) volbách proti vládnímu pravicovému Likudu stála středová koalice pod názvem Kachol-Lavan (Modrobílá) se dvěma vůdci Bennym Ganzem a Jairem Lapidem. V průběhu povolebního vyjednávání se ovšem rozpadla. A zatímco Benny Ganz se svými příznivci vstoupil do koalice s Netanjahuem, Jair Lapid s těmi svými zůstal v opozici. Protože Benny Ganz svoji roli „alternativního premiéra“ příliš nezvládal, šance jeho strany na znovuzvolení jsou nyní slabé, podle předvolebních průzkumů je možné, že se jeho strana ani nedostane do Knesetu (izraelského parlamentu).
Naopak Jair Lapid se svou stranou Ješ Atid (Budoucnost existuje), která skončila v opozici, si postavení udržel a nyní je považován za hlavního rivala stávajícího premiéra Benjamina Netanjahua. Sám „Bibi“ Netanjahu ho takto označuje, podle některých názorů hlavně ve snaze umenšit v očích veřejnosti význam dalších dvou rivalů, kteří jsou Bibimu politicky mnohem blíže a mohou mu tedy sebrat pravicové voliče. Jedním z nich je Naftali Bennett, vůdce strany Jamina (Pravice), který býval dříve Netanjahuovým spojencem a zastával několik ministerských postů v Netanjahuových vládách, ale v poslední době se jejich názory v mnoha ohledech rozcházejí. Pořád však je Likudu programově blíže než liberálně-sekularistická Ješ Atid, která je politicky uprostřed a je ochotna spolupracovat i s levicí.
Kromě Bennetta vyvstal nedávno Bibimu nový protivník, Gideon Sa’ar, který odešel přímo z jeho strany Likud, aby založil novou stranu s názvem Tikva Chadaša (Nová naděje) a Netanjahua porazil. Po Novém roce si v průzkumech vedl velmi dobře a počtem mandátů se přibližoval Likudu, ale v posledních týdnech preference jeho strany dosti klesají. Je těžké určit, zda je to proto, že Netanjahu velmi zdůrazňuje, že jeho „jediný rival“ je Lapid, a v důsledku toho význam Sa’ara v očích veřejnosti poklesl. Pravděpodobně se jedná o kombinaci více faktorů, protože Sa’ar je Netanjahuovi názorově blízko, ale nemá jeho voličům co zásadního nabídnout, kromě alternativy k Netanjahuovi.
Netanjahu se stal pro řadu lidí nepřijatelný kvůli několikanásobnému obvinění z korupce a zpronevěry, jež nebylo ještě soudně dořešeno. Na druhé straně Netanjahu dokázal malý zázrak, když přesvědčil ředitele firmy Pfizer, aby si Izrael vybral jako „testovací laboratoř“ pro svou vakcínu. Díky tomu Izrael dostal možnost přednostně nakoupit dostatečné množství vakcín pro naočkování celé izraelské populace nad 16 let. V důsledku proočkování více než pěti milionů lidí v současné době velmi poklesl počet nových případů nákazy, těžkých případů i úmrtí na covid-19. Země rozvolňuje a opatrně se vrací k (téměř) normálnímu životu. To samozřejmě těsně před volbami Bibimu velice pomůže. Podpora očkování v Izraeli je veliká a skupiny, které jsou proti, jsou sice hlasité a agresivní, ale malé a svým významem zcela zanedbatelné. Zda však úspěch vakcinace bude stačit Bibimu k přesvědčivému vítězství, je velká neznámá.
Netanjahu se může také chlubit zásadními úspěchy v zahraniční politice, ke kterým mu pomohl předchozí americký prezident Donald Trump. Po složitém politickém vyjednávání Izrael normalizoval své vztahy se čtyřmi arabskými státy – Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem, Marokem a Súdánem – a údajně se chystají smlouvy s několika dalšími arabskými zeměmi. Po výměně na postu amerického prezidenta je ovšem Netanjahu v nepříznivé situaci, protože Joe Biden není Izraeli ani zdaleka tak nakloněn, jako byl Trump, a navíc prosazuje podobnou blízkovýchodní politiku jako bývalý prezident Barack Obama (v jehož vládě byl vicepremiérem).
Jair Lapid se této situace snaží využít a tvrdí, že on vyjde s prezidentem Bidenem výborně, na rozdíl od Netanjahua. Jeho sebeprezentace však vzbuzuje jisté obavy, že by „v zájmu dobrých vztahů“ mohl být jen poslušným přisluhovačem Bílého domu, zatímco u Netanjahua toto nehrozí. Netanjahu se nebojí jít do konfliktu ani s americkým prezidentem, pokud se domnívá, že je to v zájmu Izraele. Což mnozí vidí jako výhodu, jiní ale jako nevýhodu. Ti druzí budou pravděpodobně volit Lapida.
Poslední předvolební průzkumy byly publikovány v pátek 19. března. Po tomto datu se již průzkumy nesmějí zveřejňovat. V Knesetu je 120 křesel a dostanou se do něj jen strany, které získají minimálně 3,25 % hlasů. Funkční koalice musí mít minimálně 61 křesel.
Likud v čele s Netanjahuem má nyní 37 křesel, poslední průzkumy mu dávají pouze 30. Na druhém místě je strana Ješ Atid, které průzkumy dávají 18–19 křesel, zatímco nyní jich má 20. O třetí místo se dělí Sa’arova Tikva Chadaša (8–10 křesel) a Bennettova Jamina (10 křesel). Ostatní strany by podle průzkumů získaly méně než deset křesel. Do Knesetu by se nyní dostalo ještě dalších devět menších stran, ale s každou, která se nedostane, stoupají zisky všem ostatním. Takže výsledky úterních voleb mohou být ještě překvapivé.
