Českou republiku čeká volební rok. Význam skoro každých voleb do poslanecké sněmovny bývá trochu přeceňován. Velmi často se hovoří o tom, jaký zlom přinesou a že budou vskutku přelomové. To, že nadcházející volby na rozdíl od těch předchozích takové opravdu budou, může znít na první poslech úsměvně. Už teď je ale zjevné, že s největší pravděpodobností přinesou leccos, co tady ještě nebylo. Těch důvodů, proč by mohly být jiné a nakonec i zlomové, je však více.

Když se zpětně podíváme na několik posledních sněmovních voleb, snadno dojdeme k závěru, že největší změnu přinesly volby v roce 2013, kdy na politickou scénu vstoupilo hnutí ANO a Andrej Babiš. Volby do dolní komory parlamentu v roce 2002, 2006, 2010 ani 2017 zdaleka tak významné nebyly.

Volby, které učinily z Babišova uskupení silné sněmovní hnutí, přivedly ho rovnou do vlády a z Andreje Babiše udělaly ministra financí, přeskládaly politickou scénu u nás, zásadně upravily poměr sil jednotlivých stran a hnutí a vnesly nový pohyb a určující faktory do stranické soutěže v Česku.

To vše je samozřejmě pravda. Důležitá je ovšem ještě jedna věc: Pro každou velkou a podstatnou změnu se připravuje půda delší dobu a většinou až na naprosté výjimky nepřichází jen tak zničehonic jako rána z čistého nebe. Zpětně lze vysledovat její kořeny a různé menší či větší události, které naznačovaly a předznamenávaly, že se něco děje a že se k něčemu dost možná schyluje.

To platí rovněž o roce 2013, byť se tehdy odehrála i spousta věcí, které se ani při sebevětší vůli očekávat nedaly a které přišly tak trochu zničehonic. Zároveň každá změna má nějaké konsekvence a dopady, které se projeví až o něco později.

Fatální rána a konec

V roce 2010 významným způsobem poklesly preference sociální demokracie a občanských demokratů a na půdě poslanecké sněmovny se také objevily Věci veřejné, které zdůrazňovaly přímou demokracii (na to později navázal Tomio Okamura) a to, že zatočí s politickými dinosaury (to samé v trochu jiné podobě se posléze vyskytlo u hnutí ANO, ale i u Pirátů). O tři roky později se pak na scéně zjevilo hnutí Andreje Babiše, které se ve sněmovních volbách umístilo na druhém místě a v roce 2017 potom dokonce volby vyhrálo.

V jaké fázi vývoje se nacházíme teď? Můžeme odhadnout, že pro nadcházející sněmovní volby bude charakteristických několik důležitých trendů. Na jedné straně pokles preferencí trojice uskupení, které se dnes podílejí na vládě: hnutí ANO, KSČM a ČSSD. U posledních dvou reálně hrozí odchod ze sněmovny. Pokud by to skutečně nastalo, byla by to velmi významná změna na české politické scéně.

V první řadě by to snížilo šanci Andreje Babiše na to, že si i po volbách udrží post premiéra. Dále ho ohrožuje případný úbytek hlasů ve volbách; ten sice nakonec nemusí být tak velký, ale v kombinaci s absencí koaličních partnerů a s volebním úspěchem a možná i vítězstvím jedné ze vznikajících koalic tvořených opozičními uskupeními mu může zasadit fatální ránu a znamenat jeho politický konec.

Chaotické, sebestředné a nezodpovědné vládnutí

Právě formující se předvolební i povolební spolupráce jednak Pirátské strany a Starostů a nezávislých a pak také ODS, KDU-ČSL a TOP 09 je další stěžejní novinkou, kterou sněmovní volby přinesou a která dost zamává se situací v poslanecké sněmovně po příštím volebním klání.

Dále čtěte

Miloš Zeman a Andrej Babiš prahnou po moci, ale každý z jiného důvodu, říká Miroslav Kalousek

Deník FORUM 24 zjišťuje historické okolnosti vzestupu prezidenta Miloše Zemana a shromažďuje vzpomínky pamětníků. Předseda poslaneckého klubu TOP 09 a…

Uvedené koalice můžeme vnímat jako logické vyústění voleb v roce 2017, kdy hnutí STAN získalo 5,18 procenta hlasů, křesťanští demokraté 5,8 procenta a TOP 09 obdržela 5,31 procenta. Kromě toho jde rovněž o reakci na náš politický systém, který znevýhodňuje menší politické strany oproti těm větším.

Další proměnou, která sice nemusí znamenat vůbec nic, ale může sehrát i dost podstatnou roli, je hnutí Mikuláše Mináře. A pak tady ještě máme hnutí SPD Tomia Okamury, které, pokud by zafungovalo jako alternativa pro ty nejvíce nespokojené občany a pro část dosavadních voličů sociálních demokratů, komunistů a možná i hnutí ANO, může v příštích volbách nemálo posílit.

Faktory a předpoklady pro to, aby volby v roce 2021 změnily Česko, jsou jasně viditelné; jestli se to letos opravdu naplní (nebo se to ještě o nějaký ten pátek odloží), záleží v první řadě na zmíněných koalicích, ovšem ještě více na samotných voličích – pokud vlažnějším příznivcům Andreje Babiše dojde trpělivost s jeho chaotickým, sebestředným a nezodpovědným způsobem vlády, bude s ním ámen.