Alexandr Vondra FOTO: FB Alexandra Vondry
FOTO: FB Alexandra Vondry
Musíme si uvědomit naše civilizační základy, přestat je zpochybňovat a začít na nich znovu stavět, říká europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra v rozhovoru pro deník FORUM 24. Zdůrazňuje přitom, že mu dělá starost především rostoucí změkčilost a nedostatek sebevědomí. Aktuální tendence moderní levice podle něj hrají do noty především Rusku a Číně. Jak dále uvádí, buď se Západ vzpamatuje, nebo začne hrát na globálním poli v oslabení.
Poté, co neznámý pachatel na podstavec sochy Winstona Churchilla na pražském Žižkově nasprejoval, že byl rasista, jste na sociálních sítích napsal, že se stal terčem kulturní války, spolu s polemikou, kam se Západ dostává. Kam tedy směřuje podle vás?
Upřímně mi dělá starost rostoucí změkčilost a nedostatek sebevědomí, tendence se omlouvat za minulost. Když čte někdo v Rusku nebo Číně o zpochybňování historických postav, jako byl Winston Churchill, jeden z historických velikánů Západu, který ho zachránil před největším rasistou všech dob, jehož snahou bylo nás tu všechny vyhladit, tak se musí za břicho popadat. Zpochybňovat tuto postavu tím, že mu na pomník napíšu, že byl rasistou? Co to má znamenat? Co tím chtěl člověk, který to nasprejoval, naznačit?
Takže co považujete za samotný základ vámi zmiňované kulturní války?
Myslím si, že je to ten posun, který je příznačný pro velkou část tzv. moderní levice. Myšlení, které dnes opanovalo dění na univerzitách všude na Západě. Původně je to produkt Frankfurtské školy v Německu, která paradoxně musela před Hitlerem utéct. A pak se začal dominantně prosazovat od šedesátých a zejména osmdesátých let v Americe. A dneska zaujal plně pozice v Německu, Anglii, ale i jinde na Západě. Jeho dominancí je Západ samotný zpochybňovat, fragmentarizovat. A v konečném důsledku možná i oslabovat, byť to nemusí být záměrné. Takže znovu opakuji, že jakýkoliv autoritářský režim, ať v Číně nebo Rusku, když tohle pozoruje, tak se musí za břicho popadat, protože mu to naprosto hraje do noty.
Jak se tohle může podle vašeho názoru projevit u nás?
Země střední a východní Evropy, které mají ještě v živé paměti, co to znamená nesvobodná společnost, útlak, prosazování jednoho jediného správného názoru, jsou proti tomu ještě relativně imunní. Ale nabízí se otázka, jak dlouho to vlastně ještě potrvá…
Ano, vy sám jste ve zmiňovaném statusu dále napsal, že je potřeba toto šílenství zastavit, jinak nás zavleče do konfliktu. Jak? Lze to vůbec?
Musíme si uvědomit naše civilizační základy, přestat je zpochybňovat a začít na nich znovu stavět. Je to samozřejmě věc, která nejde udělat jedním autoritativním rozhodnutím. Ale myslím si, že je to o tom mobilizovat se, nikoli tomu podléhat. Co však zatím pozoruji na Západě, je právě to podléhání. Všichni to samozřejmě nyní dávají do souvislost s tím, co se stalo v Minnesotě. Ten policejní zásah byl samozřejmě absolutně špatný. Nikdo navíc neupozornil na to, že ten policista, který uškrtil kolenem George Floyda, má jméno Derek Chauvin, které má francouzský původ. A Nicolas Chauvin byl voják napoleonské armády, od něhož se vlastně odvozuje slovo šovinismus čili vyjadřování určité nadřazenosti. Je to nomen omen (nomen omen čili jméno znamení je latinské rčení, které se používá v případě, kdy jméno osoby nebo název místa vyjadřuje charakteristickou vlastnost svého nositele – pozn. red.). Což je samozřejmě nutno odsoudit. Ale reakcím, které na to přichází, a sice, že zrušíme policii, přestávám rozumět. To je rezignace na základní funkce státu. Ano, je nutno dodržovat zákon, a pokud vykazuje určité mezery, tak se dá vždycky změnit, ale pak je ten zákon nutno také vymáhat. Ale rezignovat na to, že budu mít policii? To jsou přitom hlasy, které nejenom zaznívají, ale v Minneapolisu se na tom dokonce městská rada většinově dohodla.
Jak si vlastně současnou eskalaci dění vysvětlujete? Selhala politická reprezentace v Americe?
Amerika je a vždycky byla pestrá společnost. A s tím se pojí i určitá míra napětí. Není možné, aby si takto pestrá společnost udržela svobodu a nikdy v ní nebylo žádné napětí. To zkrátka z definice nejde. Amerika je schopna se s tím vyrovnávat a občas to zkrátka takto zažhne. A většinou to má podle mě sociální příčiny. Koronavirová krize poslala na ulici čtyřicet milionů Američanů, protože mají jiný systém sociální ochrany. Tady budeme mít zase obrovské problémy na podzim, protože firmy musí na základě pracovního práva dodržet tříměsíční výpovědní lhůty, a tak podobně. V Americe nic takového není. Tam se rychle propouští, ale stejně rychle zase nabírá. Místní podnikatelé nemají problém nikoho rychle nabrat, když ho zase mohou v případě potřeby propustit. Čili Američané se do krize vždy rychle propadnou, ale rychle z ní vyjdou. Evropa má pozvolnější křivku, jak toho pádu, tak revitalizace.
Takže to, co elektrizovalo lidi v ulicích, má podle mě značnou sociální příčinu a souvisí to s koronavirovou krizí. Ale myslím si, že se z toho (Amerika) samozřejmě dostane. Situace zneužívají ti proroci progresivního životního stylu, aby prosazovali kulturní válku. Ale tahle kulturní válka, která je z definice i rasistická, protože společnost rozděluje podle barvy kůže, namísto toho, aby ji sjednocovala, to je samozřejmě něco, co může Ameriku oslabit. Zanechává to ve mně následně otázky, zda se z toho budou Spojené státy skutečně vzpamatovávat a dostávat způsobem, jak to bylo vždycky v minulosti, protože našli něco, co je pojilo.
A pokud jde o Českou republiku? Kam směřuje? Kde jsme pro vás na pomezí mezi Východem a Západem?
To, co my tu máme od roku 1989, a sice svobodnou demokratickou společnost, jakkoliv s různými chybami, je společnost, která se hlásí k tomu, co Západ vždycky byl. Já totiž nekritizuji to, co Západ byl, ale to, jakým způsobem Západ dneska sám sebe oslabuje. To je novinka. Kolektiv spojovala snaha o určitou individuální svobodu a principy. A nyní tahle kulturní válka vedená západními progresivisty společnost podlamuje, oslabuje, rozděluje a tribalizuje. A skutečně bych řekl, že k velké spokojenosti těch, kteří se na to z Kremlu nebo Pekingu dívají. Oslabení jednoho je přinejmenším relativní posílení toho druhého. Buď se Západ vzpamatuje, nebo začne hrát na globálním poli v oslabení. Ať už jde o konkurenční soutěž politickou, vojenskou nebo ekonomickou.
