Bývalý předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) FOTO: CTK
FOTO: CTK
KOMENTÁŘ / Bývalý předseda sněmovny a možný budoucí ministr zahraničí Radek Vondráček aktivně komentuje výkony české diplomacie. Krom vystoupení v různých televizích se této své kratochvíli aktivně věnuje na sociální síti X. Jeho příspěvky musí ale v normálně uvažujícím člověku vzbuzovat hrůzu. Jedním důvodem je jeho příchylnost k Orbánově režimu a novému směru USA pod Trumpovým vedením. Daleko závažnější ale je, že člověk, který chce usednout v Černínském paláci, nechápe, že rolí ministra zahraničí není komentovat vnitropolitické záležitosti jiných zemí.
Možná si v ANO myslí, že vydržet kořalkovou smršť v Moskvě a následně se nepozvracet v živém televizním vstupu je dostatečná kvalifikace na šéfa české diplomacie. Jinak si lze stěží vysvětlit, proč by na post ministra zahraničí mohli chtít instalovat zrovna Radka Vodráčka. Ten plně v souladu s linií své strany neustále tepe do současné vlády, jak všechno dělá špatně. Od Trumpova nástupu prý třeba narušuje naše vztahy s Washingtonem.
Jenže panu bývalému předsedovi sněmovny nedochází, že vztahy mezi zeměmi nejsou založené na sympatiích mezi momentálními politickými reprezentacemi. Jeho obdiv k Trumpovi, který v toporné angličtině sepsal pro obskurní server National Pulse, možná polechtá ego současného nájemníka Bílého domu. Jenže komentáře, jak Trump Ameriku zachránil před demokraty, můžou zase ztěžovat vztahy s administrativou této strany. V demokracii je přitom střídání stran u moci nevyhnutelné. Trump nevládne navždy.
Domácí politické věci se nekomentují
Vondráček by si měl každé ráno opakovat, že ministr zahraničí nemá komentovat domácí politiku ostatních zemí. Mezi partnery a spojenci je samozřejmě možné reagovat na zahraničně politické kroky toho druhého. Podpora konkrétní strany či politického proudu ve vnitropolitickém boji by ale měla být zapovězená.
Jenže on je to od Vondráčka nejspíš záměr. Proto třeba na X obdivně vzdychá nad Vanceovými slovy o migrační politice evropských zemí. Přitom by stačilo si znovu a pomalu přečíst jeho větu: „Evropští lídři stále procházejí volbami a stále nabízejí evropským národům opak toho, pro co zřejmě hlasovaly.“ Průměrně inteligentní člověk by pochopil, že volení zástupci, kteří projdou volbami, zjevně voličům nabízejí to, co voliči chtějí, jinak by nebyli zvoleni. To, že je to program, který se americkému viceprezidentovi a panu Vondráčkovi nelíbí, je věc druhá.
Vondráček ovšem podobně ostře komentuje americké domácí záležitosti ve svém již zmíněném výkřiku (na analýzu, za kterou se text vydává, je necelá jeden a půl strana dost krátká) na National Pulse. Tam píše, že „Amerika byla v posledních letech v krizi […] staletí staré normy se zhroutily a svobody byly omezeny.“ Taková slova jistě lichotí současné americké administrativě, ale jakákoliv budoucí demokratická na ně s úsměvem pohlížet nebude.
Podle sebe soudím tebe
Zajímavé v tomto ohledu je, že Vondráček z toho, co zjevně sám dělá, obviňuje současnou vládu. Ministr Jan Lipavský se přitom k Trumpovi vyjadřuje nanejvýš diplomaticky a platí to i pro věci, jako je požadavek na pět procent HDP na obranu, které ani ANO plnit nechce. Rozhodně třeba nepoužívá pro Trumpa slova jako „šílenec“, jako to činí Vondráčkův nadřízený Babiš, když má pocit, že mu to u voličů pomůže.
To totiž až do nástupu Donalda Trumpa byla v mezinárodních vztazích běžná praxe. Proto třeba Joe Biden, navzdory tomu, že v kampani nepřímo kritizoval LGBT free zóny v Polsku, dokázal bez problémů až do změny vlády spolupracovat s kabinetem strany Právo a spravedlnost. Když v březnu 2022 pronášel projev ve Varšavě, neplácal tam o tom, že dokud si Polsko nevyřeší potlačování práv homosexuálů, tak pro Ameriku není spojenec. Takové neomalenosti a humpoláctví se dopustil až Trumpův viceprezident Vance, jen s obráceným hodnotovým znaménkem.
Vondráčkův účet na sociální síti X je znepokojivou sondou do toho, jak možný budoucí ministr zahraničí vnímá zahraniční politiku. Vyjádřený soulad s Vancem je v tomto ohledu znepokojivý. Viceprezidentovi velmoci totiž na tomto poli leccos projde. Ministr zahraničí České republiky takový luxus nemá. Hrozivá je představa, že se po volbách o Černínský palác budou přetahovat diletanti Vondráček s Turkem, a to i když si odmyslíme, kam chtějí českou diplomacii obrátit.
