Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Poslanec za Svobodné Libor Vondráček, který se z politické nicoty protáhl do sněmovny na rezavém vehiklu Tomia Okamury, odhalil plán na kopání příkopů ve společnosti. Začíná to prý tím, že jeho trpasličí straně někdo poničil dodávku a končit to může střelbou na politiky. A podílí se na tom údajně rétorika, co tu hlásal „Foltýn a jemu podobní“. Rasistické plakáty jeho politického kumpána z SPD a nenávistnou kampaň proti Ukrajincům nějak nezmínil.
Vondráček si postěžoval na síti X a pak ještě v neděli na Parlamentních listech. „Měli jsme volební dodávku v jedné vilové čtvrti. Říkali jsme si, že tam není hustý provoz, takže by se jí snad nic nestalo. Předtím stála roky na sídlišti a nikdy se nic nestalo. Teď ji ale někdo brutálně zničil – polep, který nás stál pořádný balík, je totálně zrušený. A to nejlepší: ten člověk si s sebou přinesl vteřinové lepidlo a zalil jím zámek. Tohle nebyl žádný opilec z hospody, co se náhodou rozhodl něco udělat. Tohle byl plán,“ sdělil Vondráček.
Má také jasno, kdo za to může.
„Je to přímý důsledek toho, jak se dnes ve společnosti kopají příkopy. Rétorika pana Foltýna a jemu podobných, kteří lidi systematicky nálepkují, vytváří přesně tuhle atmosféru. Žádný argument, pouze podlá nálepka. Jenže když někoho označíte za nepřítele lidu, nemůžete se pak divit, že se najdou ti, kteří si myslí, že na něj můžou beztrestně útočit a ještě si za to zaslouží pochvalu. Doufám, že se včas vzpamatujeme a řekneme si, že tohle opravdu nechceme. Nesmíme přistoupit na tu starou komunistickou strategii, kdy když se jim někdo nelíbil, prostě ho označili za nacistu. Přesně tohle se dělo Charlie Kirkovi,“ postrašil Vondráček veřejnost.
Poničit někomu majetek není správné, tím ale fakta končí. Bývalý vládní koordinátor Otakar Foltýn se na žádném vytváření příkopů ve společnosti nepodílel. Pouze poukázal na to, že tady jsou. Vyjmenoval také několik možností, proč je nejspíš někdo fanouškem zločinného putinovského režimu. Ta poslední možnost, když všechna vysvětlení, proč je někdo frustrovaný, selhávají, zněla, že je takový člověk prostě jen zlý. Koordinátor použil výraz svině. (Který použil kdysi o jistém typu lidí i Ježíš a ukázalo se, že je odhadl dobře.) Bylo roztomilé, kolik jedinců si to na sebe vztáhlo, i když nemuselo.
V příspěvku na síti X jmenuje Vondráček hned tři chudáky, na které se útočilo, Donalda Trumpa, Roberta Fica a Charlieho Kirka. Nebylo správné na ně střílet, ale jmenovat zrovna tyhle postavy jako pouhé nevinné oběti nějaké nenávistné kampaně, je směšné. To není ani jeden z nich.
U Kirka se spíše než o nacismu mluví o fašismu a úplně to na něj sedí. Byl stoupencem a agitátorem Trumpova MAGA hnutí, které naplňuje všechny známky fašismu: vybičovaný nacionalismus, rasismus, militarismus, obcházení ústavy a zákonů, pohrdání demokracií, odvolávání se k „lidu“ (kdo je „lid“, rozhoduje hnutí) a kult vůdce. Kolaborant Fico sprostě uráží, jakmile otevře pusu.
Svobodní nebyli žádný zázrak už za Petra Macha, který nakonec příznačně skončil u SPD, ale Vondráček tu hnilobu dotáhl důsledně až do konce. Odměnou je mu křesílko, čímž to zřejmě splnilo účel. Spojení s SPD, Trikolorou a PRO, kolaborantskými byznys-politickými útvary hlásajícími nenávist k vybraným skupinám společnosti, vzalo Vondráčkovi nárok pokoušet se mluvit o nějakých hodnotách. Tedy mluvit o nich samozřejmě může, ale to trapné. Utopickými libertariánskými bláboly už to nezachrání.
Když už Vondráček použil ten obrat komunistických psavců „a jemu podobní“, půjčíme si ho také. Vědci by jednou měli zjistit, z čeho měli Vondráček a jemu podobní vyrobený žaludek. Něco připomínající páteř hledat nemusí, byla by to ztráta času.
